Emil Voráč: TikTok, Facebook a Romové aneb kde se ztratil smysl pro jednotu a pozitivní vzory? Necháme zvítězit zlo, hloupost a nenávist?
"Ano, jsme velmi inteligentní," takto jsem začal svůj nedávný status na sociální síti Facebook. Šlo o to, že když jsem otevřel tuto sociální síť, neustále se mi zobrazovalo sdílené vysílání paní, která na TikToku pronesla větu: "Mlíko nepíte, je to živočich." Toto vysílání bylo snad tisíckrát sdílené, a kolik mělo zhlédnutí, si ani nedovolím odhadnout. Prostě když jde o hloupost, zlo, vulgaritu, závist nebo cizí neštěstí, má to nesmírný úspěch.
Ano, sociální sítě jsou mnohými z nás Romů využívány především k šíření zla. Zvenčí to může vypadat, jako by Romové pro zlepšení životních podmínek a jejich uznání prosazovali teorii: zlem proti zlu, křivdami proti křivdám, když ty po mně kamenem, já po tobě balvanem. Při hodnocení Romů to tak opravdu může vypadat. V posledních snad šesti až sedmi letech se totiž rozmohlo bičování Romů Romy.
Když se na sociálních sítích objeví cokoliv, co by mohlo Romy pozitivně reprezentovat, například něco příkladného, zpravidla to zůstane bez zájmu, s minimem „lajků“ a často bez jakéhokoli sdílení nebo odezvy.
Proč to tak je? Já má celkem jasno. Před několika lety se na scéně objevilo několik „inovátorů“ – pro tuto chvíli je tak budu nazývat – kteří po zjištění, že mají nějakou sledovanost, nabyli dojmu, že právě oni jsou ti vyvolení, kteří mají potenciál postavit romský národ na nohy. A co víc, že jim musí romský národ pomyslně u těch nohou klečet.
Aby si získali úctu, bylo třeba každého, kdo ji měl nebo by ji mohl mít, zdiskreditovat. V praxi to pak vypadá tak, že jsem já, pak opět já a za mnou nikdo jiný než já. K takovému uznání je často nutné použít techniky jako agrese, neustálé poukazování na chyby, šikana, potupa a třeba i vydírání.
Mluvil jsem o válce Romů mezi Romy, takzvaném zvráceném rasismu, ale terčem útoků mohou být i neromové, zejména ti, kteří si mezi Romy získali úctu, ať už svými činy nebo postoji.
Je naprosto jednoduché si získat stoupence. Nejjednodušší je oslovit potřebné občany, méně chápavé nebo nevzdělané, a těm pak sdělovat: “Co pro vás dělají ti uznávaní Romové? Proč jste tak hloupí? Nevidíte, že z vás jen těží? Co se ve vašem životě za posledních 30 let změnilo? Víte, že tamten má vysoký plat, tamten dotace, které patří vám? Na co si hrají? Myslí si, že když jsou vzdělaní, jsou chytřejší než vy? Víte, že žijete v bídě, protože oni to na vyšších místech takto prosazují? Kdybych měl na vás ty peníze, tak vám je rozdám, patří přeci vám…”
Ano, hloupost na sociálních sítích jede na plný plyn a nemůžeme očekávat, že by se sdílela jakákoli příkladná témata, která by mohla vyvážit nepoměr xenofobního přístupu určité části většinové společnosti. Ta se měnit k lepšímu nebude, a vinni jsme i my sami, protože našimi současnými nejvyššími hodnotami jsou zlo, nenávist, závist a rozkol mezi romským národem. Vyzývat k zamyšlení je nereálné, stejně jako zmírnění nenávisti vůči romskému národu.
Naštěstí sociální sítě nedávají to nejvyšší právo soudit a rozhodovat o nás, a to je dobře, protože většina Romů ty domnělé „inovátory“ vůbec nezná. Většina lidí ví, kde je správná branka, kam se mají střílet góly. Tak pojďme a začněme konečně hrát fotbal fair play.
