Emil Voráč: Pomáhejme všem Romům, ale pomoc musí mít smysl z dlouhodobého hlediska. Musí dovést lidi k samostatnosti a nezávislosti

Stále někde čtu, že různé vlády pro Romy na Slovensku nikdy nic neudělaly, že romští politici si hrabou jen do svých kapes a kašlou na Romy v osadách. Ano, ten, kdo neviděl život v osadách, nedovede si ho představit a už vůbec se nedovede vžít do kůže Romů a je těžko pochopitelné, že může něco takové existovat v 21. století v Evropě. Není ale úplně pravda, že by různé slovenské vlády nikdy nic pro Romy z osad neudělali.

Všichni víme, jak dopadly výstavby sídlišť, jako je například Luník IX. Těch sídlišť bylo a je ale více. Dalším je například Košutka a mnoho jiných. Stovky miliard jsou pryč a zapomenuty.

To, že velké sídliště, kde mohli obyvatelé bydlet jako lidé, kde bylo veškeré sociální vybavení, které ale rozebrali a dnes už sídliště nestojí, není vinou vlády. Odklízení odpadků stalo stát tolik, že by se za to daly postavit příbytky pro stovky lidí. Bourání a následná revitalizace stála další miliony. Když starosta Luníku nechal vyvézt tisíce tun odpadků na náklady Evropské unie, tak mu z okna přistály na hlavě další odpadky.

To, že někdo dokáže vymontovat ústřední topení a vše z bytu, co je kovové a za pár korun to zpeněžit, pak v panelovém bytě udělat ohniště, aby se zahřál a to, že někteří obyvatelé vybourají okna a prodají je za pár euro a pak místo nich mají jen starou deku, není normální a není vinou státu.

Netvrdím, že vlády nemohou za stav, který na Slovensku je. Ano mohou, ale selhání je také u samotných lidí a to v mnoha směrech. Když kdokoliv z nás bude mít zkušenost, že z lítosti pronajme vlastní byt rodině, která se za krátkou dobu postará o to, aby jsme o nemovitostí přišli, museli ji na vlastní náklady zbourat, nebudeme však příště již opatrní? Nebo budeme znova a dokola z lítosti dělat stejné chyby?

Vždyť na Slovensku jsou i další a jiní Romové, kteří žijí spořádaný život, vychovávají děti, pracuji a jsou dokonce velkou konkurenci pro majoritní společnost, neboť jsou mnohdy vzdělanější, bohatší a na vyšší úrovni. Mnohým ale zřejmě takový život, kdy si jen stěžují a občas se nad nimi někdo slituje a pomůže jim, vyhovuje. Nic z vlastní vůle nedělat pro svou lepší budoucnost mnohým podle mého názoru prostě vyhovuje.

Přál bych si, aby bylo poskytnuta pomoc všem. Ale taková pomoc, která má smysl. Pomoc, která bude mít z dlouhodobého hlediska smysl a dovede lidi k samostatnosti a nezávislosti.