Jen velmi těžko nacházím slova, která by vyjádřila hluboký zármutek nad
odchodem Václava Havla. Odchází člověk, který měl velký podíl i na vzniku
romského hnutí.
Byl to Václav Havel, který dne 21.11.1989 přijal od zástupců Romské občanské
iniciativy „Prohlášení ROI“ a připojení k OF. Díky jeho podpoře Romové měli v
nově vznikajícím OF důstojné místo a stali se součásti revolučního hnutí
listopadových dnů.
Díky Václavu Havlovi Romové byli zastoupeni ve všech strukturách OF včetně
vedení národnostní komise ve které, kromě Romů byli zastoupeny všechny
národnosti žijící na území Československa. Byl to Václav Havel, který jako první
začal užívat název Romové tak, jak jsme se my sami pojmenovali v Prohlášení ROI.
Václav Havel podpořil na ustavujícím sjezdu ROI i vznik romské politické strany
prostřednictvím své poradkyně Věry Čáslavské, která jménem pana prezidenta
pozdravila 600 romských delegátů. Byl jedním z mála lidí v OF, který neměl
výhrady ke vzniku politické strany založené na národnostním principu.
Romové v celém Československu Václava Havla milovali jako skutečně svého
prezidenta. Právě prostřednictvím prezidenta a našemu vztahu k němu jsme se
identifikovali s českým státem a byli jsme hrdí, že žijeme v zemi, kde Václav
Havel je prezidentem. Všichni z nás Romů jsme cítili, že je to i náš prezident.
Romové mu svoji vděčnost a úctu vyjádřili na 1. Mezinárodním Romfestu v
Brně-Líšni, kde bylo přítomno přes 10.000 Romů z celého Československa. Kromě
prezidenta Václava Havla se tohoto jedinečného kulturního meetingu zúčastnili i
členové vlády, Parlamentu jak z České tak i Slovenské republiky.
Určitě nemůžeme zapomenout na okamžitou pomoc a prezidentovu jednoznačnou reakci
poté, co jsme ho informovali o útocích skinheadů na romské obyvatelstvo v
Severních Čechách. Prezident Havel jednoznačně a důrazně vyzval ministra vnitra
k okamžité rezignaci, což se následující den také stalo. Prezident Václav Havel
se také v souvislosti se zmíněnými útoky na jaře roku 1990 zasadil o to, že
romská obydlí a města v Severních Čechách byla hlídána vojenskými hlídkami.
V neposlední řadě nelze upřít prezidentovi Václavu Havlovi také jeho zásluhu na
tom, že ROI v rámci OF v prvních svobodných volbách získala 8 poslaneckých
mandátů do zákonodárných sborů. Bylo to historický poprvé, co Romové zasedli v
Parlamentu na území Československa. Toto prvenství bylo i světové, neboť dosud
Romové neměli tuto možnost reprezentovat svůj národ nikde ve světě. Pamatuji se
na rekce významných Romů z IRU zástupců zemí z celého světa, jak nám našeho
prezidenta záviděli, ale zároveň i přáli. Václav Havel byl první hlavou státu,
který přijímal romské reprezentanty z Československa, ale také mezinárodní
reprezentaci Romů.
Václav Havel byl příkladem pro jiné hlavy států v Evropě i ve světě a pomohl nám
tak otevřít dveře do nejvyšších pater politiky jednotlivých zemí, což předtím
byl jev nevídaný.
Václav Havel po celou dobu svého funkčního období se živě zajímal o Romy na
neformálních setkáních ve vile Amálie si pravidelně zval romské osobnosti, které
měly co říct k vývoji a budoucnosti Romů v naší zemi. Václavu Havlovi nelze
upřít prvenství v tom, že nás Romy poprvé jako hlava státu viděl jako lidi, jako
občany rovnocenné před zákonem, bez nějakých přívlastků a pojmenování.
Rozdíl mezi ním a jinými politiky v tomto státě je ten, že zatímco každý Rom v
této zemi byl pro Václava Havla především člověk se všemi právy a povinnostmi
jako kterýkoliv jiný občan, ostatní politici nás viděli a vidí především jako
nevoliče jejich politických stran a tudíž jsme pro ně nezajímaví a pouze
problémoví, kteří něco neustále žádají, ale jejich strany nevolí.
Václav Havel se nebál veřejně zastávat Romů, i když věděl, že politicky a také v
oblíbenosti u veřejnosti tím může hodně ztratit. Nikdy předem politicky
nekalkuloval.
Václav Havel tím, že byl i naším prezidentem, nám dal pocit sounáležitosti k
Československé a poté i České republice. Romové začali být hrdí na to, že jsou
Romové a zároveň hrdí na to, že jsou Češi. Bohužel tento pocit dlouho u nás
nevydržel, ale to bylo chybou jiných okolností, které už prezident nemohl
ovlivnit.
Z odchodu Václava Havla my všichni Romové ztrácíme velkého ochránce,
bojovníka za svobodu a lidská práva. Ztrácíme jistotu, že když bude nejhůř,
Václav Havel nám pomůže. Ale věřím, že jeho myšlenky, ideály a jeho filozofie
budou žít dál, o čemž svědčí především stovky mladých lidí v těchto dnech na
náměstích, kteří předčítají Havlova díla, tisíce truchlících lidí a také jeho
blízcí přátelé, kteří budou dál šířit dílo Václava Havla. Je nám všem smutno,
pane prezidente.
Děkujeme Vám za vše a slibujeme, pane prezidente, že nikdy nezapomeneme, že
láska a pravda vítězí nad lží a nenávistí.
