Petra Edelmannová, Tomáš Vandas a Václav Bureš mají jedno společné: odmítají, že jsou rasisté. Vzhledem k tomu, co prohlašují, se tomu ale dá věřit jen těžko.
Tihle lidé stojí v čele českého extremismu, toho legálního. Mluví se o nich, jako by to byly všehoschopné extremistické živly. Ve skutečnosti tak nepůsobí. Naopak. Skoro by se o nich dalo říci, že jsou úplně obyčejní.
Třiatřicetiletá Edelmannová šéfuje Národní straně. Nenápadnou blondýnu, vysokoškolačku a matku dvou dětí její spolustraníci bezmezně obdivují a mluví o ní jako o vůdci. »Je nám ctí jít za tím, kdo je nejlepší,« píšou o ní na svých webových stránkách.
Edelmannová prohlašuje, že Romové, kterým neřekne jinak než Cikáni, by měli odjet do Indie. V životopisu tvrdí, že působila jako poradkyně viceguvernéra ČNB. Zároveň se označuje za vzornou matku. Několikrát se o ni zajímala policie, byla i zatčena.
NEPŘEHLÉDNĚTE
Extrémistické strany jsou rasistické, xenofobní a legální
Devětatřicetiletý instalatér s maturitou Tomáš Vandas se v politice pohybuje už 13 let. Byl tajemníkem republikánů Miroslava Sládka. Pak se se svým politickým vzorem rozhádal a rozhodl se bránit zájmy dělníků.
Vandas tvrdí, že neonacismus odmítá. Zároveň pravidelně vystupuje na neonacistických akcích s projevy, kterým holé lebky nadšeně tleskají.
Václav Bureš je vlastně nikdo. Nestojí za ním žádná politická strana. Na první pohled nezajímavý člověk vyhrál nad úřady a primátorem Pavlem Rödlem a přivedl do Plzně desítky neonacistů. Sám mezi zakuklené holé lebky ve svém postarším obleku a s igelitkou v ruce příliš nezapadl.
Bureš má vazby na neonacisty. Nejenže na ně má vazby, účastní se i jejich akcí, třeba v Německu. A nestydí se za to. Na internetu je několik jeho fotografií z demonstrací, na nichž svou identitu neskrývá.
Na začátku roku se Bureš pokusil o průnik do politiky a vstoupil do plzeňské ODS. Proč si k tomu vybral právě krajskou organizaci, v jejímž čele stojí mimo jiné Rödl, není jasné. V ODS ale dlouho nepobyl, jakmile se přišlo na jeho aktivity, byl vyloučen.
