DOKUMENT: Výzva Výboru pro odškodnění romského holocaustu

Podle pozůstalých po romských obětech holokaustu a několika romských
organizací nespravuje Památník Lidice pietní místo v Letech u Písku vhodně a
citlivě. Server Romea.cz zveřejňuje prohlášení v plném znění.

Výzva Výboru pro odškodnění romského holocaustu

Vážení Romové,

my, níže uvedení pozůstalí po romských obětech nacismu, tedy i po obětech
koncentračního tábora v Letech u Písku, spolu s níže uvedenými organizacemi, se
na vás Romy bez rozdílu společenského postavení obracíme s výzvou:

Nezúčastňujte se napříště pietních aktů na místě odpočinku romských obětí
koncentračního tábora Lety u Písku, jejichž pořadatelem je Památník Lidice.

Zároveň naléhavě žádáme vládu ČR, aby péče o pietní území na místě
bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku byla vyňata z působnosti
Památníku Lidice a zabezpečena důstojným způsobem, který by odpovídal romské kultuře
obětí i pozůstalých.

K této výzvě nás vede několik skutečností.

Naše kultura nám po staletí zakazuje se radovat na místech našich mrtvých, a
dokonce tam pořádat koncerty. Tento aspekt naší kultury vedení památníku ani po
několikerém upozornění nebere v potaz a v rozporu s kulturou obětí, ale i
pozůstalých, na místě obětí dne 1.srpna 2013 uspořádalo koncert populární hudby.
Místo letských obětí nacismu není pražskou Lucernou.

Pietní akty v souladu s kulturou obětí od roku 1998 každoročně ve své režii
dne 13. května pořádá ke spokojenosti účastníků Výbor pro odškodnění romského
holocaustu v ČR, který sdružuje přeživší a pozůstalé po obětech letského tábora.
Skutečnost, že péče o pietní území bývalého cikánského tábora v Letech přešla
vládním usnesením č. 589 ze dne 4. května 2009 do rukou Památníku Lidice, tj.
státní příspěvkové organizace, nám nedává důvod k přervání této tradice.

Vedení památníku nás svým postojem a necitelností k místu obětí nacismu znovu
vyprovokovalo, abychom se ozvali.

Správcovství míst pohřebišť romských obětí bývalého koncentračního tábora v
Letech vedení památníku získalo nečestným jednáním s pozůstalými. Spravovat
místo romského holocaustu a konat pietní akty na místě, kde by měly dominovat
morální zásady, vedení památníku nemá.

Uráží nás hrubé zkreslování základních historických skutečností
prostřednictvím textů, které jsou součástí naučné stezky a celé expozice, což ve
svém důsledku vede k ponížení obětí romského holocaustu a pozůstalých.

Již samotná webová prezentace Let na stránkách
www.lety-memorial.cz,
kterou za peníze daňových poplatníků provozuje Památník Lidice, svědčí o
neprofesionálním přístupu a obsahuje, jemně řečeno, řadu svévolných,
subjektivistických tvrzení. Totéž platí o informačních tabulích umístěných v
blízkosti nouzového pohřebiště.

Pro stručnost uvádíme jen několik příkladů a podrobněji se nezabýváme ani
nedbalým a obsahově zavádějícím názvoslovím. Tábor se od 2. 8. 1942 až do svého
zrušení v oficiální nacistické terminologii nazýval Cikánský tábor /
Zigeunerlager. Proč jej jednou autoři uvádějí jako cikánský a jindy jako tzv.
cikánský nebo „cikánský“? A proč současný správce neuvádí, že součástí
koncentračního tábora Osvětim – Březinka byl romský rodinný tábor, který nesl označení „Cikánský tábor“ a dnes je odborně nazýván vyhlazovacím táborem?

• Úpravou místa prý „bylo završeno zformalizování dlouhodobější snahy
  Výboru pro odškodnění romského holocaustu“, resp. dalších zainteresovaných
  subjektů. Alespoň pokud se týká VPROH, podobný soud není pravdivý a čtenáři
  zřejmě záměrně sugeruje dojem, jako by náš výbor byl se současným
  uspořádáním spokojen, anebo že o něj dokonce někdy usiloval. Hlavní snahou
  VPORH od jeho vzniku v roce 1998 bylo a stále je odstranění velkovýkrmny
  vepřů, který stojí na místě bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku.

• V této souvislosti pokládáme za obzvlášť zkreslující a účelové, jak se webové
  stránky Památníku Lidice vyrovnávají právě s patnáctiletým úsilím o zrušení
  hanobící stavby – jako hlavní materiál zde prezentují nesouhlasné stanovisko
  Agrární komory Písek a Ministerstva zemědělství ČR z roku 1998 (?!). Záměr
  odstranit velkovýkrmnu vepřů – stojící na místě bývalého koncentračního tábora –
  přitom nedeklarovalo pouze Programové prohlášení Tošovského vlády z roku 1998.
  Podobné záměry vyjádřily také usnesení Zemanovy vlády z roku 1999 a zejména
  usnesení Špidlovy vlády z roku 2002, které však zůstaly nenaplněny.
  Možnost alespoň sondovaly i všechny následující vlády až do roku 2009.
  Požadavek zrušit (přestěhovat) velkovýkrmnu pak v neposlední řadě tvoří i
  součást aktuálních programových dokumentů ČSSD; zcela nedávno je potvrdilo i
  jednoznačné prohlášení místopředsedkyně Senátu a členky předsednictva ČSSD Aleny
  Gajdůškové.
  Připomínáme, že odstranění velkovýkrmy žádaly dokonce dvě rezoluce
  Evropského parlamentu z let 2005 a 2009. V hodnotící zprávě, ze dne 11. 3.
  2011, se s tímto požadavkem na ČR obrací komisař pro lidská práva Rady
  Evropy Thomas Hammarberg. Upozorňujeme na jeho podstatnou myšlenku, že
  odstranění vepřína z místa koncentračního tábora v Letech spolu se
  systematickým šířením faktů o romské historii bude znamenat důležitý
  příspěvek v boji s nesnášenlivostí vůči Romům („anti-Gypsyism“) a zároveň
  podpoří toleranci a sociální soudržnost v ČR.
  V tomto duchu o odstranění hanobící stavby hovoříme již léta. Zrušení vepřína
  po ČR požadovali i nositelé Nobelovy ceny Simon Wiesenthal nebo Günther Grass.
  Nejnověji Českou republiku k odstranění dehonestujících staveb z místa
  letského koncentráku vyzval výbor pro lidská práva OSN; výzvu kromě řady
  romských organizací podpořila i zmocněnkyně vlády ČR pro lidská práva Monika
  Šimůnková.
  Přeživší koncentračních táborů a pozůstalí po obětech přitom nemohou
  souhlasit s tvrzeními různých českých vlád, že odstranění velkovýkrmny je z
  ekonomických a společenských důvodů „neprůchodné“. Jsme přesvědčeni, že náš
  návrh na zřízení letského fondu, shromažďující prostředky na přemístění hanobící
  stavby, by společnost přijala s povděkem, tak jak se to stalo v případě zrušení
  rekreačního střediska na obdobném místě v Hodoníně u Kunštátu.

• Za nejzávažnější pochybení webové prezentace jako celku i informačních
  tabulí pak pokládáme, že texty postrádají řádné zasazení do českého,
  československého a evropského historického kontextu a některým stěžejním
  otázkám se vůbec vyhýbají. To se týká nejenom vývoje před 2. světovou válkou
  (např. perzekuce Romů za druhé republiky), ale i po ní (např. vybudování
  velkovýkrmny vepřů v 70. a 80. letech, její privatizace po r. 1990, smysl
  snah o její odstranění pro soužití většiny a menšiny, dokonce mlčení či v
  lepším případě mlžení okolo samotné existence vepřína (!); poválečné
  nepotrestání viníků zločinů, které byly v letském koncentračním táboře
  spáchány mj. na malých dětech).

• Informační tabule v expozici blízko někdejšího provizorního pohřebiště
  obsahují neúnosné, urážející a zjednodušené soudy o „odlišné kulturní a
  společenské úrovni“ poválečných romských imigrantů ze Slovenska oproti
  předválečným romským komunitám v Čechách a na Moravě. Jejich „úroveň“ údajně
  tvoří jednu z překážek dobrého soužití menšiny s většinou. Problém s
  integrací některých skupin Romů přitom samozřejmě existuje a jistě by bylo
  velmi užitečné na toto téma uspořádat odborný seminář.
  Jenže expozice v Letech takovým seminářem není a má důležitý výchovný a
  vzdělávací rozměr. Co mají Romové se slovenskými kořeny, kteří tvoří drtivou
  většinu současné romské populace u nás, cítit ve svém nitru při čtení tabulí?
  A jak mají rodiče problematické, paušálně hodnotící texty vysvětlovat svým
  dětem, navíc na pietním místě?

• Podle našeho názoru je i škoda, že autoři expozice např. v jedné z
  replik původních ubytovacích buněk hlouběji nepřibližují každodenní život v
  táboře (nezastupitelnou vypovídající hodnotu pro návštěvníky by mělo zejména
  umístění kopie denního táborového řádu).

• Pro celý přístup Památníku Lidice je konečně příznačné, že na
  informačních tabulích chybí zmínka o tom, co velkovýkrmna vepřů na území
  bývalého tábora symbolizuje pro přeživší a jejich pozůstalé – z jejich
  hlediska se nejedná o nic jiného než o další ponížení romských obětí.

Bohužel se tak naplnily naše obavy, že Památník Lidice není vhodným
realizátorem projektu spravování místa obětí genocidy Romů a Sintů.

Stále také trváme na stanovisku, že projekt pietních úprav, který ve smyslu
vládního usnesení č. 589 ze dne 4. května 2009 zahrnuje pouze úpravu okolí
bývalého koncentračního tábora, není dostatečný sám o sobě. Zápach z vepřína,
který stále stojí na jeho místě, brání pietnímu zamyšlení se.

Simon Wiesenthal o koncentračním táboře v Letech napsal: „Smrt 241 dětí
žaluje.“

Za Výbor pro odškodnění romského holocaustu v ČR pozůstalí po obětech
koncentračního tábora v Letech u Písku:
Dáša Šubrtová, Antonie Šubrtová, František Šubrt, Věra Steinová, Jan Stein,
Jan Růžička, Antonín Růžička, Filomena Růžičková, Anna Richtrová, Rudolf Richtr,
Robert Berousek, Karel Berousek, Hana Berousková, Anna Pehová, Jan Peha, Jan
Růžička, Hana Nová, Libuše Pehová, Anna Pehová, Jana Kokyová, Marie Danišová,
Miroslav Daniš, Josef Berousek, Jan Hauer, Čeněk Růžička, Čeněk Růžička ml.,
Pavel Růžička, Zoja Růžičková, Magdaléna Růžičková, František Janďourek,
Jindřiška Vrbová, Jan Růžička, Marie Růžičková, Antonín Vrba, Antonín Hauer,
Marie Hauerová, Karel Chadraba, Jan Serynek, Antonie Burianská

Organizace:
o.s.Forum CZ, Strana rovných příležitostí, Roma aven jekhetane, o.s SRNMPK,
o.s. Khamoro, o.s.Konexe, o.s. Euroroma Hodonín

V Hořicích dne 5. srpna 2013