V loňském roce jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí. Například to, že
Romové jsou nepřizpůsobivou menšinou. Nikoli snad jednotlivci mezi Romy, ale
celá romská komunita je nepřizpůsobivá. Tvrdí to alespoň někteří lidé z
majoritní společnosti, z té společnosti, která se nejen v minulém století často
přizpůsobila, aby snad – kupříkladu – nemusela bránit svou vlast před
drancovníky.
Ve dvacátém století se velká část této společnosti, samozřejmě kromě
odbojářů, některých důstojníků československé armády a vojáků bojujících v
zahraniční, přizpůsobila rozkazům, představám a nárokům nacistů a komunistů.
Nechala se porobit, protože přizpůsobivost se stala hodnotou. Dovolovala přežít
– sice na kolenou a v ponížení, ale přeci jen přežít. A právě komplex
méněcennosti z tohoto dlouhodobého ponížení, z pocitu trpkosti nad vlastním
selháním, vede mnohé lidi z majority ke hledání někoho, na koho by mohli ukázat
prstem a říci o něm něco špatného, schovat za jeho údajným selháním selhání
vlastní. Je totiž pohodlnější pěstovat si nějakou tu závističku a nenávističku
ke smyšlenému nepříteli, než zkoumat sama sebe a na základě toho projít
bolestnou vnitřní katarzí.
Vzpomeňme třeba na fráze, které tyto nenávističky provázejí a které jsou
leckdy svou stupiditou až úsměvné, například již proslavené pořekadlo: „Romské
etnikum krade“. Představme si tuto scénu, jak vystřiženou z filmového scénáře:
- Etnikum sedí doma na židli. (Polodetail, švenk přes obývací pokoj.)
- STŘIH.
- Z pod okna to samé etnikum volá na etnikum sedící doma na židli: „Fero,
už je čas jít.“ (Záběr shora, z okna na chodník.) - STŘIH.
- Etnikum se zvedá ze židle, obléká si kabát. (Detailní záběr na věšák.)
- STŘIH.
- Etnikum kráčí po schodech dolů. Na ulici se připojí k tomu samému
etniku, které na něj před chvílí volalo z chodníku, že už je čas jít. (Záběr
zdola nahoru na schody, švenk kamerou na chůzi etnika – detail.) - STŘIH.
- Etnikum kráčí po pražských ulicích neznámo kam. (Celkový záběr.)
- STŘIH.
- Etnikum na Karlově mostě čóruje. (Polodetail, detail.)
- STŘIH.
- Etnikum prchá před bengama (celkový záběr, švenk na detail vyděšené
tváře etnika).
Zábavná je i tato kerkonošká poudačka:
„Všichni Romové nejsou špatní, jenom 99 procent z nich. Znám například jednoho,
který je docela slušný, dokonce jsem ho i jednou pozdravil.“ Tito lidoví
vypravěči se dělí podle výše procent, někdo třeba uvádí 90 procent, znám dokonce
jednoho, který uvádí pouze 88 procent vnitřních nepřátel v podobě Romů. Zábavní
jsou ovšem všichni stejně, jelikož všichni se odvolávají na neexistující
statistiky kriminality.
Politujme je, chudáčky, oni by tak strašně moc nějakou tu statistiku
potřebovali, aby mohli „dokázat“, že druzí jsou horší než oni sami, a kde nic tu
nic. A chápejme je – je přeci evidentní, že tuneláři a zloději, kteří zde
rozkrádají stovky miliard či spíše biliony korun, jsou mnohem lepší než nějaký
ten čorkař, který tu a tam zprivatizuje slepici.
A proč ti poudači uvádějí ono procento „slušných Romů“? Protože jsou mazaní a
chtějí se vyhnout protiargumentu, který je usvědčuje z paušalizace (paušalizace
je v tomto případě nesporně průvodní jev rasismu, byť třeba někdy jen toho
latentního). Vzkazují nám proto nepřímo: „99 procent přeci není žádná
paušalizace, jednoho slušného Roma znám. Musí být slušný, protože se mi onehdá
uklonil až k zemi.“ Ve skutečnosti to ovšem byl Laďa odnaproti, kterému ve
spěchu na cestě do práce upadly na chodník klíče od auta. Aj ten Laďa šak patří
do oněch devadesáti devíti počtů špatných, protože se pánovi velkomožnému ve
skutečnosti neuklonil.
To, že se flákají a jsou na dávkách vyčítají Romům nejvíc ti z vyvolených,
kteří se flákají a jsou na dávkách, viz například ti z nácků, kteří po patnácti
letech strávených na základní škole nezvládají ani pomocné práce. Do
nepřizpůsobivých nejvíce Romům spílají ti, kteří nejsou schopni se přizpůsobit
jiným než vlastním pravidlům a proto je chtějí vnutit druhým, kteří porušují
zákony, aby mohli útočit na druhé – pobít či zmlátit bezbranné, kteří pobírají
dávky v nezaměstnanosti, protože jsou líní makat, kteří nejsou schopni přemýšlet
o problémech v souvislostech, které rodiče ještě ve třiceti přebalují do čistých
plenek.
Abychom se však nedopustili paušalizování, které si pěstují někteří gadžové,
aby získali pocit nadřazenosti, je třeba dodat: je mnoho lidí z majoritní
společnosti, kteří si nehojí své mindráky na Romech či na někom dalším, kteří
nepaušalizují, kteří o věcech přemýšlejí a proto nevypustí z úst kdejakou
hloupost. Ba dokonce jsou i tací, kteří se snaží pro dobré soužití Romů a gadžů
udělat první poslední. To je třeba mít na paměti i v rozčilení, když druhým
lajeme do vačice opossum či jiných hezkých zvířat. Mezi námi: Je sice jasné, že
99 procent gadžů je špatných, ale známe jednoho, který je docela slušný, dokonce
nás i jednou pozdravil…
A, abychom byli úplní, žijí mezi námi i takoví Romové, kteří se nechovají
právě vzorově ani podle romských tradic. A je to právě jejich počínání, které
výše zmínění tlučhubové používají coby zbraň proti Romům všem – naházení všech
do jednoho pytle tak mají o to jednodušší.
I při vědomí toho, že žádní lidé nejsou dokonalí, mají však být Romové na co
hrdí. Na svou kulturu i na to, jakým způsobem zvládají život v nepřátelském
prostředí, které nenavozuje pocit domova, ale odcizení.
Nejen v novém roce si proto všichni zaslouží dobrý pocit, který každému
umožní zvednout hlavu a narovnat záda.
