Z posledního průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) se ukazuje,
že více než tři čtvrtiny obyvatel České republiky mají ze všech národnostních
menšin nejhorší vztah k Romům. Nic nového pod sluncem. Tenhle názor tu panuje už
nejméně patnáct let. Těžko se s tím dá cokoliv dělat, je první, co člověka
napadne. A je také jasné, proč to je. Všeobecná nechuť vůči Romům je způsobena
jejich chováním, které se většině lidí nezamlouvá.
Ta nechuť je vůči všem Romům, ačkoliv je zřejmé, že i velkému množství Romů
samých je chování jejich části, s nejvyšší pravděpodobností dokonce i menší
části, rovněž nepříjemné a nepřijatelné. Tento fakt už společnost nevnímá a
každá diskuse je tím poznamenána a dopředu odsouzena k nezdaru. K nezdaru v tom
smyslu, že se nehledají cesty a způsoby, jak tento stav odstranit. Nenávist,
která je do vínku takových diskusí vždy hned zpočátku vnášena, brání jakýmkoliv
racionálním úvahám.
Hanebné zevšeobecňování
Pomineme-li toto nepřípustné a hanebné zevšeobecňování,
mohli bychom se dohodnout na tom, že nepřátelství a vzájemné akty schválností
jsou faktem, který má své příčiny, a jsou zřejmým důsledkem probíhajících
společenských jevů.
Dohodněme se na tom, že určitá menší část Romů se chová nepřijatelně a je to
odsouzeníhodné pro všechny slušné lidi, včetně té druhé větší části Romů.
Současně připusťme, že stejně nepřijatelné, a dokonce i daleko nebezpečnější je
chování neonacistů a že nadále jim nebude poskytována podpora, přestože to
vypadá, jako že se snaží přijímat roli novodobých ochránců pořádku, což je jen
krycí manévr pro jejich nebezpečné rejdy povstávající z nenávisti a násilí.
Jestliže tedy připustíme, že tyhle projevy jsou jen jakousi vzájemnou reakcí a
vyúsťují do schválností, které sužují obě strany, pak už jen zbývá zabývat se
otázkou, co s tím.
Nemusí být příliš těžké na tuto otázku odpovědět správně, těžší bude, jak
dosáhnout kýženého výsledku. Hned z počátku bychom mohli vyloučit cesty, které
vedou automaticky k nepřátelství obou skupin. Například pěstování a rozhojňování
romských ghett sociálně vyloučených. Ta ghetta jsou škodlivá pro všechny! Pokud
radnice přijme tuto cestu, zadělává si do budoucna na nekonečné a neskutečné
problémy. Přitom problém neřeší, pouze ho přesunula jinam, kde se domnívá, že
bude uklizen navždy. Není většího omylu! Jak prosté, řekli byste. Většina lidí
však takovému starostovi bude tleskat, protože zasolil Romům a to konvenuje
jejich nenávisti, kterou jasně dokládají statistiky. Starosta dal průchod
obecnému názoru, za který získá další potřebné hlasy v příštích volbách. Všichni
si vybrali tu nejhorší možnou cestu.
Nepropustné bariéry
Tohle všechno věrně zdokumentovala poslední debata v pořadu
České televize Máte slovo Michaely Jílkové. Byl jsem účastníkem té debaty a dal
jsem se unést hněvem nad jednostranností zasílaných příspěvků plných nenávisti,
aniž přinášely jediný racionální návrh. Jen privilegia Romů, zneužívání
sociálních dávek. Viděl jsem sebejistotu rovněž přítomné senátorky a starostky
jednoho ostravského obvodu, paní Liany Janáčkové, která je přesvědčena o tom, že
koná dobře, když Romy stěhuje na jedno místo. Slyšel jsem vysokoškolského
studenta politologie, který podlehl obecným stížnostem, aniž se zamýšlel, jaké
cesty volit k jejich odstranění. To mne zasáhlo nejvíce, protože od mladých lidí
bych čekal přístup racionální, protože oni ho budou realizovat.
Tím se dostávám k položení zásadní otázky: jak je možné, že i mladá nezatížená
generace tak snadno podléhá obecným, primitivním soudům, aniž se zabývá otázkou
co s tím, aniž zkoumá historické okolnosti a příčiny takových jevů, aniž zkoumá
společenské a jiné příčiny a jejich důsledky.
Napadá mne jediná možnost: panují zde stále, a to už po staletí, neprostupné
bariéry mezi dvěma etniky, jejich vzájemná neznalost a neochota tyto bariéry
bourat. Romové nepustí nikoho mezi sebe, nazval jsem to „kruhovou obranou“. Tu
potřebovali po staletí, aby přežili. Češi zase naopak nepustí nikoho z Romů mezi
sebe, často ani ty, kteří již tuto kruhovou obranu opustili.
Tady je cesta, cesta dlouhá. Podmínky k jejímu prosazení musí vytvářet ten, kdo
má sílu, prostředky, finance a moc. To je majoritní společnost a její instituce.
To není žádné privilegium poskytované Romům nebo snad diskriminace většiny. To
slouží celé společnosti, nejen Romům. Romové musí ovšem participovat na tomto
procesu. Musí vyjít z kruhové obrany a ze všeho, co je její součástí. Je
nejvyšší čas. Co o tom soudí naši politici, kteří se právě ujímají vesla?
