František Kostlán: Devítiletý trest za vraždu tří Romů je cynický výsměch

Slovenské Hurbanovo v červnu 2012 prožilo tragedii na antický způsob. Milan
Juhász, 51letý městský policista, zastřelil tři Romy a postřelil další dva lidi.
Všichni byli z jedné rodiny. Zavraždil Gabriela L. († 45), jeho syna Mária L. (†
19) a zetě Júlia († 22). A postřelil i dalšího Gabrielova syna Kristiána (26) a
jeho manželku Žanetu L. (26). Žanetu střelil do stehna, Kristiána do hrudníku.
Oba útok nakonec přežili, přestože muž byl po průstřelu plic ve velmi vážném
stavu.

Trojnásobný vrah si potom sedl poblíž místa činu s pistolí u hlavy a
vyhrožoval sebevraždou. Na místo poté dorazili policisté v kuklách i policejní
vyjednavač, který jej přemluvil, ať se vzdá a nebere si život. Juhász byl za
trojnásobnou vraždu a pokus o vraždu dalších dvou lidí odsouzen k devíti letům
vězení a psychiatrické léčbě. Rozsudek je pravomocný, obžalovaný i prokurátor se
zřekli práva na odvolání.

Za „bílé“ by dostal doživotí

Jsem přesvědčen, že kdyby Juhász zavraždil tři „bílé“, dostal by po právu
doživotí. Kdyby nešlo o Romy, psychiatrický posudek by určitě neměl tu váhu,
kterou mu soud dnes přiřkl. Je to v souladu s prudce se horšící společenskou
atmosférou, v níž jsou projevy anticiganismu brány jako něco normálního či
dokonce žádoucího. A to i lidmi, kteří sami sebe za rasisty nepovažují.

V Maďarsku, na Slovensku a občas i u nás vládne atmosféra strachu, která
soustředěným tažením a soustavným generalizováním dělá z Romů nejen občany druhé
kategorie, ale rovnou zvěř zralou na štvanici. A tak jsme svědky rasistických
vražd, z nichž mnohé policie nevyšetřuje, ale zametá pod koberec, stovek případů
násilných napadení, mnoha demonstrací před domy, kde Romové žijí, někdy
spojenými s pokusy o pogrom, neustálého opakování propagandistických frází, lží
a výmyslů o Romech a jejich způsobu života.

Ve střední Evropě je dnes doslova na každém kroku cítit nechutný zápach
maďarského a slovenského fašistického státu či české druhé republiky, který leze
pod kůži každému, kdo o věcech nepřemýšlí, uvažuje povrchně či nemá srdce na
pravém místě.

Svědčí o tom i sám fakt, že psychiatrický posudek, který Juhászovi v době
činu přiřkl sníženou svéprávnost, nikoli tedy úplnou ztrátu svéprávnosti, vedl k
trestu, který se nebojím označit za jeden z nejcyničtějších výsměchů pozůstalým
i spravedlnosti vůbec, na území někdejšího Československa, po listopadu 89.

Posudek i jeho výklad soudem zároveň přišel „jako na zavolanou“. Prokurátor
který od počátku tvrdil, že Juhász si vraždu připravoval a že u něj nešlo o
zkratovité jednání, po přečtení vágně formulovaného psychiatrického posudku
náhle otočil o 180 stupňů a sám navrhl nízký trest. A soudce na to kývl. Jen
obhájce požadoval úplné osvobození kvůli náhlému, „z nebe spadlému“ pomatení
jeho klienta.

Průběh činu:

Juhász tento zločin spáchal bezpochyby promyšleně.
• Vraždit šel v době osobního volna, nikoli ve službě. Během služby se pohybuje
i v místě bydliště napadené rodiny, a mohl by z tohoto důvodu být jedním z
prvních podezřelých.
• Na vraždění si vzal zbraň, kterou držel nelegálně – nelegální pistole
neukazuje přímo na jeho osobu coby vlastníka zbraně.
• Vydal se vraždit konkrétní, předem vyhlédnuté lidi. Nešlo o střelbu pomatence,
který střílí na každého, kdo se ukáže, což potvrdilo několik lidí, kteří jej
potkali, když šel z místa činu.

To, že se později chtěl sám zastřelit mohlo plynout ze situace – přeci jen je
něco jiného naplánovat vraždu pěti lidí a něco jiného ji (do velké míry)
uskutečnit a žít s tím vědomím dál. To je přirozená reakce zdravého člověka,
podmínkou k tomu v žádném případě není (údajná) nepříčetnost.

Není motiv – je to blázen

Později Juhász sdělil, že chtěl střelbou „vyřešit problém s nepřizpůsobivými
obyvateli“.
Juhász tedy v praxi naplnil to, co říkají různí primitivové napříč internetem,
že (údajné i skutečné) problémy s Romy se mají řešit jejich fyzickou likvidací
či vyhnáním. Snížená inteligence, absence „sociální inteligence“ či porucha
osobnosti ovšem nejsou známkou duševní choroby, to by se v léčebnách musel
vyskytovat mnohanásobně vyšší počet pacientů než dnes. Juhász byl evidentně pod
vlivem nikdy nekončící internetové masáže, kterou rasisti zvolna zpracovávají
společnost k obrazu svému.

Čtyři z pěti napadených podle slovenských médií měli do té doby za sebou
několikeré přestupky proti soužití. (Avšak vzhledem ke kvalitě slovenských i
českých médií musím dodat, že tuto informaci nemám ověřenou.) „Byla to
problematická rodina, za necelý rok jsme tam zasahovali třináctkrát. Šlo o
narušování veřejného pořádku, spalování domovního odpadu, krádeže a další
přestupky," řekl Marián Botos, náčelník hurbanovské městské policie. U většiny
zásahů asistoval Juhász. „Ráno jsem se probudil s tím, že s nimi musím jít
udělat pořádek,“ řekl pachatel před soudem. K naplnění své zášti si vybral
rodinu, s níž měl (pravděpodobně) špatné zkušenosti ze své práce, což je další
přesvědčivý důkaz, že velmi dobře věděl, co dělá.

Policie přesto všechno tvrdila, že se nedobrala přesvědčivého motivu jeho
činu, a požádala proto o psychiatrický posudek pachatele. Velmi to připomíná
způsob, jakým s provinilými policisty nakládala inspekce českého ministra
vnitra, která leckdy namísto skutečného vyšetřování jejich činů hledala způsob,
jakým své kolegy vyvinit. Už během vyšetřování tragédie v Hurbanově se na
základě informací od vyšetřovatelů spekulovalo, že kvůli údajné nepříčetnosti by
Juhász mohl být zproštěn viny.

Znalci pak u soudu tvrdili, že Juhász jednal v afektu. Vyšetřením u
obžalovaného prý zjistili neurologické poškození mozku. Navrhli proto, aby byl
podroben psychiatrické léčbě. Juhász však jako strážník musel projít
psychologickými testy, které žádné projevy mozkového poškození nenalezly, ba
naopak – byl shledán schopným služby. Navíc je nám předkládáno k věření, že
(toto) neurologické poškození mozku je možné vyléčit psychiatrickými metodami.

Co na to slovenští Romové

Prohlášení Slovenské romské unie (SRU) hovoří jasnou řečí: „Ostře protestujeme
proti devítiletému trestu pro střelce z Hurbanova Milana Juhásze za trojnásobnou
vraždu a dvě vážná zranění. Nemůžeme souhlasit s výsledkem soudu, pro zmíněného
ochránce veřejného pořádku a obyvatele města neexistuje žádná omluva jeho
konání. Psychiatr se nevyjádřil jednoznačně, že by byl Milan Juhász v době
spáchání trestného činu neschopný rozpoznat své jednání. Jako člen městské
policie prošel psychologickými testy a tak věděl, jakými zákonnými postupy se má
vyrovnat s problémovými obyvateli. Sám nepopřel spáchání úkladné vraždy a jeho
přiznání svědčí o tom, že na svůj skutek si velmi dobře pamatuje a věděl tudíž,
co dělá.“

„Nesouhlasíme se směšně nízkým trestem, ani s pouze tříletým ochranným
dohledem a pokládáme ho za nepřiměřený závažnosti trestného činu, který byl
podle nás rasově motivovaný. Odborníci dokonce tvrdí, že není vyloučené
opakování jeho jednání, a tak tento člověk rozhodně doživotně nepatří na
svobodu,“ dodal František Tanko, předseda SRU.

„Pokus porovnávat výšku trestů v úplně odlišných kriminálních případech může
skončit velice špatně, ale jsou chvíle, kdy si člověk nepomůže,“ komentoval
situaci pro slovenský deník SME Roman Pataja. „V říjnu 2012 považskobystřický
soud (zatím nepravomocně) odsoudil předtím netrestaného dvacetiletého mladíka
téměř na dvanáct let za to, že v opilosti kopl do kolena policistku a napadl
další dva lidi. Pokud čistě teoreticky připustíme, že mu vyměřili přiměřený
trest, jak potom označit verdikt v procesu s policistou Milanem Juhászem?“ ptá
se Pataja.

„Tento hloupý a neadekvátně nízký trest je povzbuzením pro každého, kdo si
usmyslí brát zákon do svých rukou a následně ze sebe s pomocí psychiatrů a
psychologů udělat nepříčetného,“ vyjádřil se Václav Kappel, předseda Romské
iniciativy Slovenska.

Jak to bylo dříve

Dodejme, že ještě před deseti lety si s takovými případy věděly slovenská
policie a justice rady. V roce 2002 v Tupé (okres Levice) se Štefan Gemer (62)
dostal do sporu se svými romskými sousedy. Gemer sousedům prodával alkohol a
půjčoval jim peníze na lichvářské úroky. Vzájemné spory vyústily v tragédii:

Gemer začal střílet po sousedovi, poté zabil i jeho ženu a ani ne ročního
syna v kočárku. Poté střílel i po ostatních sousedech, přičemž dalších dva
zranil. Uprchl do hor, policie ho po dvou a půl měsících zatkla u Banské
Štiavnice. Gemer měl u sebe rozbušky, samostříl, pušku a jiné zbraně.

Dostal doživotní trest – a to přesto, že tento případ zřetelně vykazoval
větší příznaky konání v afektu než ten Juhászův.