Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Komentáře

Demokratismus versus autokratismus v edukaci (Příspěvek k diskusi o internátních školách)

31. ledna 2012
Čtení na 10 minut

Článek chce poukázat na stálé nebezpečí autokratického a nedemokratického
řízení školství, které se projevuje dnes aktuálně na Slovensku ve snaze zřizovat
pro romské děti internátní školy.

Úvod

Zdálo se, že sametová revoluce v roce 1989 otevřela stavidla demokratizace i
ve školství. Zdálo se, že byly odstraněny podmínky, v nichž bylo normální a
dokonce prezentováno za prospěšné, že zvláštní školy jsou především v menší míře
pro mentálně retardované děti a ve větší míře a hlavně pro romské žáky. Jak se
zdálo, tak se to skutečně jenom zdálo.

Osmdesát procent romských dětí dál chodilo do zvláštní školy. Zvláštní školy
byly prezentovány jako lék na nedostatečnost v edukaci romských žáků. A tím
pádem základní školy neměly žádnou motivaci přizpůsobit své metody výuky
romských žáků jejich specifické situaci. Proč taky? Vždyť přece jsou takové
metody a takový lék na handicap romských žáků. A těmito metodami disponují přeci
učitelé zvláštních škol, kteří jsou na to vysokoškolsky, dokonce univerzitně
připravováni. Správnost a odbornost v zařazování do zvláštních škol zajišťují
odborníci v pedagogickopsychologických poradnách, kteří jsou také univerzitně
připraveni. Speciální pedagogika je rozvíjena jako vědní součást pedagogiky a na
Ministerstvu školství i na nižších stupních řízení škol pracují odbory, které
toto všechno dokonale řídí… Tak jaképak námitky, když je vše tak dokonale
opatřeno v zájmu romských žáků, a nadto i podporováno jejich rodiči, kteří, aby
jejich děti nebyly v základních školách diskriminovány, raději dají děti do
zvláštní školy.

NEPŘEHLÉDNĚTE


Slovensko chce řešit vzdělání Romů internáty pro děti

Dokonalý systém. Téměř bez chyby. Až v roce 1998 v České republice vznikla
fantastická kosmetická úprava: zvláštní školy se staly školami základními, ale v
podstatě se na jejich obsahu nic moc nezměnilo. Ve skutečnosti původní návrh
romské poslankyně zrušit zvláštní školy a tím zrovnoprávnit Romům přístup ke
vzdělání dosáhl fantasmagorického výsledku. České přísloví říká: Vlk se nažral a
koza zůstala celá. Paternalismus, tedy doslova otcovský – ve skutečnosti
autokratický – přístup, proti kterému vystupovala i disidentská skupina ve
společnosti před sametovou revolucí, zůstal paternalismem. A demokracie ve
školství se znovu stále více a více stával autokratismem. A léky, které se
hledaly na řešení romské „problematiky“ zůstávaly dílčí, i když je politická
garnitura objevovala a hodnotila a silově aplikovala jako léky na všechno. A
využívala k tomu nikoliv demokratickou diskusi a zejména hlas Romů samotných,
ale expertíz expertů, které mohou doporučit vše, co potřebuje autokrat k
autokratickému rozhodování. Tedy bez diskuse zainteresovaných a tím pádem
nedemokraticky.

Dítě a rodiče

To bylo v Čechách. A na Slovensku? I zde byl znovu byl objeven všelék. Jsou
to internátní školy. A světe div se! Role asistenta, tak opěvovaná jako zázrak,
je najednou nedostatečná. Dokonce ji při zavedení internátních škol nebudeme
potřebovat! Jak jinak rozumět následujícím slovům Dušana Čaploviče? „Asistent
odvede kus dobré práce ve škole a možná i v terénu. To prostředí je však
demotivující a asistent to nedokáže ovlivnit. Internátní typ školy však ano.“

Naštěstí si i vicepremiér uvědomuje, že: „V internátních školách ale chybí
kontakt s rodiči a s rodinou. Proto nemůže jít o žádné násilné prosazování
internátních škol, ale o úsilí pomoci dětem změnit nepříznivý životní styl
jejich rodičů, ukázat jim, že na to, aby se mohli vymanit z chudoby je potřebné
vzdělání a poznávat jiné lidi, jiný způsob života než je ten jejich“. Tak tohle
je už, myslím, úplně převrácená pedagogika, která snad je spíše andragogikou.
Vždyť cílem není výchova dítěte samotného, ale jeho rodičů, aby změnili svůj
životní styl! A dítě je pro to prostředkem. A k tomu je určena internátní škola!
Opravdu zajímavé pužití argumentace pro to, aby byly zřizovány internátní
školy… Kdybyste si přečetli Dědičovu Květušínskou poemu, která pojednává o
zřízení prvního romského internátu v Čechách, tak byste poznali názor normálního
učitele, který dětem vždy říkal: měňte se k lepšímu životu, než je život vašich
rodičů, ale nikdy ne za cenu úplného odmítnutí jejich autority. A kdybyste si
dobře přečetli názor romské matky Soni Pokutové z Rudňan, pak byste pochopili,
že „dítěti nemůže být nikde lépe, jako u mámy“.

Demokratismus a autokratismus

Demokratická škola je vlastně založena na principu demokratismu. Demokracie
je vláda lidu. Ale v jistých případech je lid z této vlády vyloučen tím, že
nemůže ani diskutovat o věci, která se ho týká. Autokracie prostě vyřčené téma
zakryje. Tak jak se to stalo v případě prvního otevření otázky internátních škol
velvyslancem Evropské unie na Slovensku Ericem von der Lindenem v květnu 2004.
Jeho slova lze opravdu považovat za typický případ autokratismu ve vztahu k
jedné národnostní menšině, která má právo účinné účasti na řešení společenských
otázek, které se týkají i jí. Je-li tomu jinak, pak se ve společnosti nejedná o
demokracii, ale o autokracii. Přečtěme si ta slova pozorně a hlavně se nad nimi
zamysleme: „Může to znít zjednodušeně, ale myslím si, že bychom mohli začít –
povím to v uvozovkách – nutit romské děti, aby zůstávali v jakýchsi internátních
školách (IŠ) od pondělka rána do pátku odpoledne, kde by byli soustavně
vystaveny systému hodnot, které převládají v naší společnosti“. Skutečně zlatá
slova. Čítanková ukázka spojení autokratismu v politice i ve vzdělávání,
politiky násilné asimilace i omezování práv dítěte na výběr hodnot i práv rodiče
na rodinnou výchovu. Ani uvozovky, které pan velvyslanec uvedl, ho nezachránili
od okamžité kritiky na mezinárodní úrovni a zákazu vyjadřovat se na toto téma.

Pokud by se totiž takový přístup prosadil, byla by zde znovu autokratická
nařízení typu absolutistckých nařízení k asimilaci Romů, jaká zaváděla ve své
době Marie Terezie. A hlavním objektem by byly bezbranné děti, které měli
násilně od rodičů odebírat vojáci (dnes v demokratické a civilizované zemi by to
měly být podle názoru místopředsedkyně SNS A. Belousovové sociální pracovnice!)
a předávat je do internátních škol (v době Marie Terezie se o ně měli postarat
sedláci…). Co je na této situaci nejsmutnější, je to, že politici typu
Belousovové rozvíjejí znovu jen slova vicepremiéra Dušana Čaploviče, jehož
záměr, který je konec konců vyjádřen velmi otevřeně a přesně ve stejné tématické
příloze Romano nevo lil. Co logicky následovalo, bylo vyhlášení předsedy další
vládní strany HZDS Vladimíra Mečiara: „Děti by byly umísťované v internátních
školách se správou státu se vší pozorností, kterou jim je možné věnovat. Řádné
režimové a pracovní návyky by měli umožnit to, aby se ve věku osmnácti let mohli
plnohodnotně začlenit do občanského života“. Na tyto tendence, které vyjadřují
autokratismus státu a jeho kontrolní a řídící mechanismus i v otázce formování
hodnotového systému osobnosti vtipně, ale nekompromisně, s akcentem na právo na
svobodu Romů jako rovnoprávných obyvatel Slovenska reaguje Jožo T. Schön v
článku „Státní děti“. Jožo Schön zvýrazňuje odpovědnost státu, ke které se stát
nerad přiznává, neboť v tomto případě, „kdyby si stát chybu přiznal, dnes by
musel pologramotné absolventy speciálních škol speciálně odškodňovat. Místo toho
však stát přichází s novým experimentem. Chce vzít rodičům děti, omezit jim k
nim přístup a děti zavřít minimálně na deset let do internátních škol. Prvá
místipředsedkyně Slovenské národní strany Anna Belousovová v této souvislosti
dokonce hovoří o nutnosti izolovat od rodičů až 90 procent romských dětí.
Soudného člověka musí na smrt vyděsit už jen představa, že tyto děti by se mohli
ocitnout pod zámkem v internátních školách. Jejich rodiče a prarodiče se totiž v
nedávné minulosti také podřídit diktátu bývalého a zároveň i současného režimu.
Výsledek jejich snahy bolí dodnes majoritu i minoritu. Projekt internátních
škol, který, jak se zdá, má být zaměřený/ušitý na všechny děti z osad, který
může v budoucnosti bolet celé generace, má navíc obludný rozměr. Romové totiž
nepotřebují žít pod zámkem. Potřebují svobodu a vzory. Jako všichni obyvatelé
Slovenska. “.

Demokratismus, autokratismus a historie

Jsem přesvědčen, že tato slova označují snahu zřídit internátní školy jako
nový všelék vystihují věc nezahaleně a naprosto přesně jako novou fatální chybu.
Je to nový krok vedle, stejně obludný, jako byla asimilace v době Marie Terezie.
O ní se naši studenti romologie i sociální práce učí na Ústavu romologických
štúdií Fakulty sociálnych vied a zdravotníctva Univerzity Konštantína Filozofa v
Nitre jako o odsouzeníhodné chybě a nespravedlivém, ve svých důsledcích
neúčinném opatření. Nepoučí historie současná obdobná opatření? Dnes již sice ne
absolutistická, ale o to více autokratická, která pošlapávají základní principy
demokracie ve školství ve vztahu k jiné národnostní menšině? Budou se muset za
deset let noví studenti učit o další vážné chybě, která je dnes prezentována
soudobou autokracií jako vrcholný akt humanistické pedagogiky? Dítě, které bude
do internátní školy „nasazeno“, si podle druhého politika ve státě prostě
zvykne. Oproti ověřeným pedagogickým faktům, které říkají, že přechod z
rodinného prostředí do prostředí školního je největším a také často otřesným
zážitkem dítěte. Také, pokud se tak stane romskému dítěti odtrženému od rodičů,
to tak skutečně bude. Ale přesto, že podle Dušana Čaploviče otázka věku by prý
neměla směrovat k politikovi, ale měla by být podrobena široké diskusi
odborníků, říká jedním dechem tento politik apriori před jakoukoliv diskusí: „Z
pedagogického hlediska dítě získává po dobu primárního vzdělávání první návyky,
učí se disciplíně, zodpovědnosti, vytrvalosti. Ale zároveň je nejvíc zranitelné,
ovlivnitelné i negativními faktory. Proto je předpoklad smyslu aplikace
internátních škol už od prvního kontaktu dítěte se školou, t. j. od 6. roku
života. Samozřejmě, adaptace na nové prostředí a režim je ze začátku významným
zásahem do vnitřní autonomie každého žáka, dítě si však dokáže zvyknout.“
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Nemáme před sebou znovu vzorový příklad autokracie? Bylo by to dobré dát
posoudit odborníkům, ale… já říkám, že 6. rok života je nejlepší k zahnání
romských dětí do internátních škol. Protože si rychle zvyknou…

Už vidím, jak sociální pracovníci budou hledat v osadách šestileté romské
děti. Už dávná historie nám ukázala hon na neviňátka v určitém věkovém období
života… Dnes je doba modernější: Peníze z EU na to přece jsou a je třeba je
utratit. A moc a stát může rozhodnout. I když ti, kterých se to týká, říkají NE.
Diskuse romských odborníků v tématické příloze Romano nevo lil to jasně
naznačuje. A když se nedají politikové přesvědčit diskusí, když se nedají poučit
ani Radou expertů při ministerstvu školství pod vedením Františka Godly, pak
zřejmě přijde na řadu pohádka romské spisovatelky Eleny Lackové s názvem
„Hrdinný Sap a krásná Ilona“. Ať ji někdo přečte autokratům na dobrou noc. Píše
se tam, jak zabránit tomu, že císařovna nařídila brát Romům jejich děti.
Samozřejmě v jejich vlastním zájmu. Aby si přivykly na náš civilizovaný svět a
již od malička vstřebávaly ty naše správné hodnoty…

A co poradila dobrá romská čarodějka Šilali krásné Iloně a hrdinnému Sapovi?
Její odkaz by měl znít v uších nejenom Romů, ale i těch, kteří by měli
respektovat zlaté pravidlo morálky: Nedělej druhému to, co bys nechtěl, aby on
dělal tobě! I v tomto pravidle je přeci demokratismus, a nikoliv autokratismus.
Odkaz phuri daj je i dnes aktuální pro případ, že by asimilace propukla v podobě
internátních škol. Pak by rada byla i dnes velmi důležitá. Nejenom pro
odborníky, ale hlavně pro politiky. Asi proto, aby se na takovou eventualitu
připravili:

„Berte naše děti sedlákům a vracejte je jejich vlastním matkám. Když je budou
vychovávat vlastní matky, náš rod přežije. Je to už dávno, co vzplanula moje
hvězda. A přichází čas, kdy dohoří. Ilono, tobě daruji svoji duši. Bude nadále
žít v tobě. Ty poneseš dál moji touhu po záchraně romského rodu. A stejně tak i
ty, Sape. Uvidíte, že Romové si své místo na zemi najdou!“

Literatura

  • Balvín, Jaroslav. Filozofie výchovy a metody výuky romského žáka. Praha:
    Radix, 2008.
  • Godla František. Internátne vzdelávanie. Áno? Nie? Rada expertov je za
    odpolitizovanie témy. In Romano nevo ľil. Tématická príloha – Október 2009.
    Číslo 926-929, 41.-44. týždeň, 1, október-31. október 2009, ročník XIX, str.
    1.
  • Hanzelová, Stella. Internátne školy „známe“už pred piatimi rokmi. In
    Romano nevo ľil. Tématická príloha – Október 2009. Číslo 926-929, 41.-44.
    týždeň, 1, október-31. október 2009, ročník XIX, str. 2.
  • Lacková, Elena. Romane paramisa-Romské pohádky. Do češtiny převyprávěl
    Jaroslav Balvín. Praha: Radix, 1999.
  • Obšasníková, Daniela. Názor matky z osady: Dieťatu nemôže byť nikde
    lepšie, ako pri mame. In Romano nevo ľil. Tématická príloha – Október 2009.
    Číslo 926-929, 41.-44. týždeň, 1, október-31. október 2009, ročník XIX.
  • Čonka, Roman, Hanzelová, Stella. D. Čaplovič: Áno internátnym školám. In
    Romano nevo ľil. Tématická príloha – Október 2009. Číslo 926-929, 41.-44.
    týždeň, 1, október-31. október 2009, ročník XIX, str. 1-3.
  • Schõn, Jožo, T. Štátne deti. In Romano nevo ľil. Tématická príloha –
    Október 2009. Číslo 926-929, 41.-44. týždeň, 1, október-31. október 2009,
    ročník XIX, str. 3.

KAM DÁL?


Slovensko chce řešit vzdělání Romů internáty pro děti



SPECIÁL: Vzdělávání

Pomozte nám šířit pravdivé zpravodajství o Romech
Teď populární icon