Antropolog Tomáš Hirt z Centra aplikované antropologie Filozofické fakulty
Západočeské univerzity v Plzni kritizuje Oranžovou knihu ČSSD o Romech. Ta se
zmiňuje i o názorech, které on a západočeská antropologická škola zastávají už
léta.
NEPŘEHLÉDNĚTE
Proč mi vadí etnopolitika ČSSD
Svůj článek
Proč mi vadí etnopolitika ČSSD zveřejnil 16. 7. v Mladé frontě Dnes.
Jako předseda odborné komise, která oranžovou knihu k romské problematice
vytvořila, jsem se v MfD pokoušel zveřejnit odpověď. Marně, nezveřejnění mé
reakce asi polovičního rozsahu než Hirtův text může být součástí volebního boje.
Hirt kritizuje Oranžovou knihu, která je na webových stránkách ČSSD, a také
„etnopolitiku ČSSD“ na základě článku Romana Krištofa zveřejněného taktéž v MfD
(13. 7.). To, že člověk z akademického prostředí posuzuje dokument na základě
něčí interpretace a citací vytržených z kontextu, mluví samo za sebe.
Kdyby si Tomáš Hirt Oranžovou knihu přečetl, zjistil by, že její autoři nechtějí
„čelit“ všem jeho názorům, ale jen těm, jimiž popírá potřebu etnické
identifikace Romů. Hirt je stoupencem „deetnizace“, tvrdí, že se Romům má
sociálně pomáhat, pokud to potřebují – a také to sám dělá, ale že není třeba
klást důraz na to, že jde o Romy. Věří, že pak bude v Česku méně rasismu.
Oranžová kniha ČSSD nevytváří dva tábory postavené proti sobě. Naopak nabádá ke
spolupráci obou myšlenkových proudů všude, kde je to účelné a kde to přispívá
„ke zlepšení životních podmínek sociálně vyloučených lidí“.
Deetnizace sice může do určité míry přispět ke snížení společenského pnutí –
Romové versus Neromové. V praxi se však často hovoří o sociálním vyloučení. Když
se tento termín objeví, i přes snahu o vysvětlení, že zahrnuje i osoby další,
„vědí“ všichni, že se vlastně mluví o Romech. Jaký má tedy smysl toto vytváření
slovní kamufláže, kterou nám předkládá Hirt?
Netvrdím, že je nutné za každých okolností zdůrazňovat etnicitu (národnost).
Není ale ani správné ji cíleně potlačovat. Dobrým příkladem deetnizace je
Francie, kde etnická příslušnost je neznámým pojmem. Problémy rasismu a
chudinských čtvrtí tam jsou ale velmi aktuálním tématem. Oranžová kniha ke všem
těmto hlediskům přihlíží, a proto nevymezuje sociální vyloučení výhradně v
etnických kategoriích. Naopak, jak jsme napsali, „základní problém vidí v tom,
že se sociální aspekt otázek souvisejících se sociálně vyloučenými lokalitami
zaměňuje za aspekt etnický“, k čemuž ale přispívá i snaha o Romech nemluvit.
V článku Hirt tvrdí, že práva zaručená Listinou základních lidských práv nemají
skupinovou povahu. Zřejmě přehlédl nadpis její hlavy třetí – Práva národnostních
a etnických menšin. Skupinová práva nejsou v rozporu s individuálními a
nepotlačují občanský přístup. ČR je vázána i Rámcovou úmluvou o ochraně
národnostních menšin, tedy i romské menšiny jako celku, nejen jednotlivých Romů,
jak chce Hirt.
Sociální demokracie je zastáncem vyváženého přístupu k sociálnímu aspektu
romských záležitostí a ke kulturní etnické dimenzi. Je k tomu vedena jak
vlastním přesvědčením, tak evropskými závazky a českými zákony.
