Lidskoprávní smečka s pěnou u huby zatíná tesáky do lýtka bílého
heterosexuálního daňového poplatníka s více než dvěma dětmi. Zdá se vám to
tvrzení na úvod šokující? Záměrně. Řídím se totiž radou Romana Jocha, podle níž
"musíte na úvod šokovat. A pak tezi dál vysvětlit a upravit."
Debaty o pojímání lidských práv se v českém prostředí účastní dva pomyslné
hráčské týmy: "aktivisté", kteří staví na principech univerzality a
nedělitelnosti lidských práv a "(ultra)konzervativci", kteří je chápou optikou
M. Thatcherové a R. Reagana. Za pozornost stojí, že obě zmíněné osobnosti jsou
politici. A jejich pohled na lidská práva (třeba důraz na právo vlastnit majetek
či držet zbraň) je také pohledem lidí, kteří potřebují získat politické body. Na
rozdíl od nich pohlíží Amnesty International na lidská práva optikou zkušeností
z terénu: již pět dekád navštěvujeme věznice, uprchlické tábory, konfliktní nebo
jinak postižené lokality.
Kromě svědectví obětí bezpráví vychází náš pohled zásadně z mezinárodních
smluv. Ty jsou však často porušovány právě politiky. Neumím si představit, že by
v rámci české vládní podpory lidskoprávním projektům například v Bělorusku, byla
používána optika baronky Thatcherové. Domnívám se, že o takovou "pomoc" by nikdo
z místních obránců lidských práv nestál. Naopak by je asi uvítala vládnoucí
garnitura.
Je také třeba si vyjasnit, jakou roli hrají jednotlivé skupiny v souvislosti
s lidskými právy. Pokud tvrdíme, že práva žen nelze bránit s ohledem na to, že
jsou ženy, ale lidé, pak je třeba mít odvahu připustit si fakt, že v mnoha
případech jsou práva žen porušována ne proto, že jsou lidské bytosti, ale právě
proto, že jsou ženy. Jedná se o mrzačení pohlavních orgánů, znásilnění
(specificky v ozbrojených konfliktech), přístup ke vzdělání atd. Obdobně jsou
porušována práva i různých náboženských a etnických skupin či menšin. Proto má
smysl bojovat specificky za práva konkrétních skupin lidí.
V souvislosti se skupinovými právy je třeba se zastavit i u politické
korektnosti. Konzervativní proud poukazuje na to, že politická korektnost
problematizuje identitu Západu, v čemž vidí ohrožení. Naopak lidskoprávní
organizace v ní vidí nástroj, který může posílit znevýhodněné skupiny a ty se
díky změně pojmů či celkového přístupu společnosti dokážou emancipovat.
Klasickým příkladem je současný americký prezident, který se dostal na svůj post
nejen díky svým nesporným kvalitám, ale také kvůli celkové změně klimatu. Není
myslitelné, že by si Američané zvolili za svého prezidenta negra, ale coby
Afroameričan dostal šanci.
Nejen z titulu mé funkce je jasné, který proud pojetí lidských práv zastávám.
Zároveň se však domnívám, že pluralita pohledů je zdravá: pomáhá tříbit diskusi
a nutí (alespoň některé) k přemýšlení.
Publikováno s laskavým souhlasem autora
