Dana Moree: Romipen/Čechipen? Nový seriál na zpravodajském serveru Romea.cz

Když jsem zjistila, jaké bude letošní motto oslav Mezinárodního dne Romů v
režii Ara Art, tak jsem vlastně dost zaváhala. Romipen? Zavrčelo ve mně něco
nevrle. V první chvíli se mi to vůbec nelíbilo. Romipen znám jako romství nebo
jako „typicky romskou výchovu“. Jednak jsem si říkala, že to je konec mých
pokusů o rozhovory, kterých by se účastnili Romové i ne-Romové a jednak jsem
tohle slovo už párkrát zaslechla v ne úplně lichotivém kontextu. Zpravidla když
někdo starší chtěl vysvětlit někomu mladšímu, že dělá něco špatně. Prý nemá
romipen. Anebo že já nemám romipen, což ale ještě prý nutně neznamená, že jsem
špatný člověk. No jo, no, udělá to vevnitř a člověk má chuť mávnout nad tím
rukou a rychle zapomenout na to, že to je vlastně trochu urážka, i když to tak
dotyčný asi nemyslel. Ale i tak.

Jenže jak mě to dráždilo, tak mi to nedalo a to slovo se mnou začalo něco dělat.
Jednak jsem začala přemýšlet o tom, jestli něco takového znám ze svého kontextu.
Něco jako „čechipen“? David Tišer – iniciátor tohoto nápadu – mě ujistil, že nic
takového jako „čechipen“ neexistuje, že to je můj neologismus, že v romštině by
se maximálně řeklo gadžipen, ale to se zase nelíbilo mě. Ale zpět k čechipen, s
kterým jsem se už zase mezitím sžila já. Existuje něco takového? Vzhledem k
tomu, že témata týkající se identity už řadu let rozhodují volby, tak je zjevné,
že něco takového existuje. A vzhledem k tomu, že nenávist vůči všemu cizímu je –
jak víme již dlouho z odborné literatury, výzkumů i různých zkušeností – často
produktem vlastní slabé identity a obtíží se sebe-přijetím, tak si říkám, že
kdyby něco jako čechipen existovalo, a bylo to silné tak akorát, tak bychom
třeba konečně získali vnitřní svobodu dívat se po jiných společensky
relevantních tématech, než jsou cizinci a uprchlíci.

A romipen? Složité na tomhle slově je asi to, že pod ním každý rozumí něco
jiného. A David Tišer k tomu dodává, že to ho na tom právě zajímá. Co to tedy
vlastně je? A je to slovo, které umožňuje předávat tradice pozitivně anebo spíš
slovo, které slouží pro oddělování? Čeho je v něm víc? A kdy a jak ho kdo
používá?

A tak jsem se rozhodla, že to přeci zkusíme. Od března 2018 budeme každý měsíc
publikovat dva rozhovory na téma romipen/čechipen a budeme se ptát respondentů,
jak jim rozumí. Co to pro ně znamená, kdy se s nimi v životě setkali a jak se
stalo, že si právě o těchto slovech myslí to, co si myslí. Půjde o nápady,
reflexi, ale i konkrétní situace.

A ptát bych se chtěla hlavně těch, kteří jsou vnímaní svým okolím jako opinion
makeři, tedy ti, kteří nějak ovlivňují veřejné mínění, veřejnou debatu. Takže
prosba na čtenáře – pokud máte pocit, že by bylo dobré zeptat se někoho
konkrétního, budu vděčná za tipy, kdo je pro vás tím leadrem?

Takže když to shrnu, v roce 2018 zkusíme trochu lépe porozumět tomu, kdo vlastně
jsme a jak to souvisí s těmi, v jejichž blízkosti žijeme. Romipen nebo čechipen,
s identitou se totiž musíme evidentně vypořádat všichni. A když to neuděláme,
tak to má spoustu důsledků. Někdy i politických…