Cyril Koky: Komentář k předávání státních vyznamenání

Den vzniku samostatného Československa je významný státní svátek České republiky, který se slaví každoročně 28. října. Myslím si, že nemálo lidí se těší zejména na večerní ceremoniál na Pražském hradě spojený s předáváním vyznamenání osobnostem veřejného života. Bohužel musím přiznat, že letošní ceremoniál ve mně budí poněkud rozpaky. Po úvodních slovech prezidenta jsem musel televizi na chvíli vypnout. Říkal jsem si, proboha to snad ne? V takto významný den mnoho lidí očekává státnicky projev, který nejenomže připomene historické události vzniku samostatného státu, ale i jistým způsobem povzbudí celou naši společnost. Z úst prezidenta přece nikdo neočekává sáhodlouhé chvalozpěvy a vysvětlení, proč se rozhodl ocenit zrovna tu či onu osobnost. I když je pan prezident jistě výjimečný řečník, možná je chybou, že většinou mluví improvizovaně bez papíru.

Neúčast rektorů a režisér ve fleecové bundě

Domnívám se, že při oslavách vzniku samostatného Československého státu je účast ústavních činitelů, zástupců diplomatického sboru i vysokých škol zcela samozřejmostí.
Nepozváním dvou rektorů z brněnské Masarykovy univerzity a z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích tento dojem docela kazí.

Velký rozruch způsobil režisér Robert Sedláček, který si pro medaili došel v tričku a fleecové bundě. Nevím, jestli to je arogance, ale přijít do Vladislavovského sálu takto vyšnořen není zcela normální. Takto oblečen bych šel maximálně do hospody na jedno točené a ne pro státní vyznamenání.

Vyznamenaní

Obdržet vyznamenání z rukou prezidenta republiky by mělo být pro každého člověka velkou poctou a oceněním jeho celoživotní práce v oboru. Polemiky a diskuse, kdo by měl dostat vyznamenání a kdo ne, budou pokaždé. Ani u Václava Havla nebo Václava Klause tomu nebylo jinak. Každopádně jsem moc rád, že mezi oceněnými je Sir Nicholas Winton, Churchill, Kryl, čeští vojácí, kteří padli v Afghanistánu a mnozí další, kteří si to jistě plně zaslouží.

Nicméně se ani letos prezident Zeman nevyhnul ostré kritice, že mimo jiné ocenil také své přátelé a sympatizanty. Režiséři Filip Renč i zmiňovaný Robert Sedláček, kteří jsou nejvíce propíraní v médiích, jsou jistě nadaní umělci – o tom není pochyb. Nevím však, zda toto ocenění pro ně – v poměrně v mladému věku – nepřišlo příliš brzo. Proto by se měl pan prezident vážně zamyslet, koho oceňuje a za jaké zásluhy, podobné debaty totiž dehonestují význam celé ceremonie. A to bohužel nikomu neprospívá.