František Kostlán: ČSSD mezi rasismem a demokracií. Foldyna je pokrevní bratr Tomia Okamury
Ničí společnost, berou naději na zlepšení vztahů mezi lidmi, ničí demokracii a politickou kulturu. Kdo? Rasisté, xenofobové, populisté. A někteří z nich ničí i tradiční politické strany, na prvním místě sociální demokracii, kde by za normálních okolností nikdo rasismus nehledal. K oněm ničitelům patří i místopředseda ČSSD a poslanec Jaroslav Foldyna.
A jak to ničení probíhá? Neustálým rozeštváváním, cejchováním druhých jako nepřátel a zrádců, rozpalováním společenské atmosféry do běla prostřednictvím hysterických výkřiků. A posouváním přijatelného – co nebylo slušné říci veřejně před rokem, je dnes běžně používáno, jelikož neustálé vydávání žvástů za pravdu jim v očích příznivců připisuje punc věrohodnosti.
Foldyna toho má za sebou coby bojovník proti zdravému rozumu opravdu hodně. Podle něj Romové jako celek zneužívají, co se jen dá, především dávky a péči o děti. Jeho vzorem je autoritativní Putinův režim v Rusku. Zaměňuje vlastenectví a nacionalismus. Foldyna není vlastenec, protože nehovoří o hrdosti na svoji zem a národ, je nacionalista, protože se až fanaticky vymezuje vůči druhým, jeho nepřítelem jsou menšiny, především Romové, i ti, kteří jejich práva hají. To jsou hlavní důvody, proč je jednou z hvězd rasistické mediální žumpy s názvem Parlamentní listy.
Tentokrát Foldyna během televizní debaty o obědech zdarma pro žáky základních škol urážel oběti romského holokaustu. Zesměšňoval připravovaný památník romského holokaustu v Letech u Písku a lhal o něm. „Vykupujeme nějaké prasečáky, budeme tam stavět nějaká mauzolea za miliardy (ve skutečnosti asi za 40 milionů),” argumentoval Foldyna s tím, že pokud má stát peníze na tohle, tak má i peníze platit obědy všem dětem, tedy i těm z bohatých rodin… Moderátorka ho zarazila: „Já bych zrovna toto nezmiňovala, nějaká úcta.“ „A k čemu úcta?“ pokračoval Foldyna, aby zdůraznil, že k romským obětem holocaustu podle něj není třeba mít žádnou úctu. Pocit nadřazenosti z něj páchne na sto honů.
Levicoví liberálové a moderní socialisté z ČSSD se dnes většinou tváří, že jim nevadí, když jejich místopředseda v televizi vykřikuje rasistické lži. Domnívají se, že když se neozvou, brání tak svoji stranu před rozkolem či rovnou před zánikem. Při posledních volbách klesla ČSSD co do obliby hodně hluboko, což má nyní zachránit falešná vnitrostranická solidárnost. Ta se navenek projevuje tím, že všichni se snaží tolerovat druhé, ať prosazují, co prosazují, ať řeknou, co řeknou. Je to velká křeč, jelikož je zřejmé, že tradiční sociální demokraté jsou nejen sociální, ale i demokratičtí – a to s rasismem a xenofobií nejde dohromady.
Foldyna není zdaleka první rasistický úlet ČSSD, ale dříve na to vedení strany alespoň občas reagovalo, dnes se ze samého strachu klepe jak sulc a mlčí. Vědí přitom, že Foldyna a jemu podobní spolustraníci mentálně patří do SPD, vedle Tomia Okamury. Hamáček, Maláčová, Valachová, Sobotka, Špidla atd. jsou se “sociálními demokraty” Okamurova typu (včetně Miloše Zemana) zcela nekompatibilní. Normální člověk se takového exempláře jako je Foldyna štítí, ale Hamáček a spol. mají za to, že musejí zatnout zuby a, navenek, mu krýt záda. Nic ovšem není tak daleko realitě.
ČSSD prohrála volby právě pro takovouto dvojznačnost: svezla se na hysterii protiuprchlické kampaně, válečné uprchlíky zavřela zcela nesmyslně do detence (vězení), než je poslala do Německa, dopustila se porušování zákonů českými policisty při návštěvě prvního čínského komunisty… A zároveň se verbálně zastávala lidských práv a zavedla ve školství inkluzi. Co si z toho voliči mají vybrat neví snad ani sám Foldyna – a ten přitom ví všechno.
Rasismus (a další fatální lži) musí zůstat nepřijatelný a nesmí překročit hranici do „přijatelného“. Pokud tuto mez smažeme, rozlučme se s demokracií. Normální lidé ve vedení ČSSD by si to měli uvědomit, nechtějí-li zničit nejen vlastní stranu, ale především hodnoty, které dříve představovala.
