V poslední době se nejen na internetu šíří nepravdivé informace o různém
místy až fantastickém zneužívání sociálních dávek (prý si na ně dělají nárok i
ti, kteří pracují), popřípadě o „zvláštních romských důchodech“ apod. Vzhledem k
atmosféře ve společnosti spoustu lidí snadno a s radostí uvěří nejrůznějším
báchorkám o slepém státu a zbohatlých Romech v superbech.
Nejtěžší na tom celém je vnutit lidem pravdivou verzi, ta je totiž
neuvěřitelně nudná a mnohdy ji ani nechtějí pochopit, případně je to za
hranicemi jejich možností. Někteří zarputilci dokonce pravdu nepustí přes práh,
jen aby mohli poštvávat, provokovat a vést pak populistické řeči o rázném
řešení, stejném metru atd. Zkrátka můžeme rozdělit společnost „věřících
báchorkám“ na nezištné hlupáky a profitující snaživé populisty oslovující
„potenciální voliče“ s vidinou úspěchu a moci.
V období „věčné krize“ je vždy potřeba sáhnout po nějakém vhodném tématu,
které lidi trošku namíchne. Dobře se daří například příběhu o speciálním
pravidle pro výměru romského důchodu, kterým si jeden veřejně známý populista
pravidelně zpestřuje své jinak nudné projevy. Dezinformace typu: „Stejné je
to například s vypočítáváním důchodů, na což pak doplácí zejména ti lidé, kteří
celý život poctivě pracovali. Proč je například těm příslušníkům cikánské
menšiny, kteří celý život nepracovali, vypočítáván důchod z průměrné mzdy v naší
zemi?“ hovoří jasně a jednoduše k „voličům“.
Dalším příkladem je lživá informace která se šíří přes sociální sítě: Romové
prý získávají vyšší sociální dávky pomocí navyšování záloh na elektrickou
energii u společnosti ČEZ (která nevědomky údajně napomáhá Romům a vyplácí jim
zpětně přeplatky). Uvěřit je snadné, obzvláště, když jsme nespokojeni se
stávajícím stavem všeho kolem sebe, pak je tato zpráva jakýmsi „důkazem“, že
jsme okrádáni lidmi ze všech minorit: jedněmi na daních, druhými na dávkách,
třetími na pracovních místech… atd. Přestože jsou k dispozici různá vyjádření
skutečných specialistů, nebere šíření těchto lží konce. I když médii proběhne
zpráva, která naprosto vyvrací kolující báchorky, je bohužel pro většinu
neviditelná.
Nespokojenost člověka sama se sebou vede často k přehnaně kritickému smýšlení o
jeho okolí, pro někoho se bití psa nalezenou holí může stát jediným možným
vysvobozením z vlastního marasmu. Je to divoká karta, na kterou už začali v
posledních letech sázet i regionální rádoby politici, kteří si této potřeby,
„obyčejných občanů“ distancovat se od těch „horších“ všímají. Stačí dobře
poslouchat za jejich dveřmi, pak se dostat k mikrofonu a všem „na rovinu“ říct
jak to tedy je a co bychom měli dělat. V nouzi je dobré odvolávat se na
vlastenectví a „voliči“ tleskají takřka bez přestání. Bez předsouvání polopravd
a lží se populismus neobejde, lež je totiž nutností, aby příběhy a příklady
nebyly nudné a aby mohly eskalovat emoce.
Snadno se do veřejného povědomí a později i do vrcholné politiky dostávají lidé,
kteří dobře smíchali pravdu se lží a oháněli se „hlasem z lidu“. Ti, kteří
dokázali přesvědčit touto populistickou mutací pravdy své „voliče“ o tom že jsou
Blaničtí rytíři. Faktem bohužel zůstává, že většina příběhů se vypráví až od
kapitoly ve které už nenajdete zmínku o tom, že zachránce se také podílel na
vzniku „řešeného“ problému.
