Poslankyně Zuzana BebarováRujbrová (KSČM) má pochybnosti o záměru ministra
pro menšiny a lidská práva Michaela Kocába (za SZ) zrušit velkovepřín, stojící
na místě protektorátního tábora, od srpna 1942 výhradně cikánského. Umírali tam
lidé, byla to přestupní „stanice“ do Osvětimi.
Má jen pochybnosti, tedy neodmítá ten plán zcela, a navíc není zlá a nad Romy se
nepovyšuje, chce jim pomoci. Správně spojuje páchnoucí zařízení s výsměchem k
pietě, tu postrádáme i na místě romského koncentráku v Hodoníně u Kunštátu. Tam
je dnes v dochovaném baráku, kde věznili moravské Romy, sklad nářadí rekreačního
střediska, zbudovaného za minulého režimu pro děti pracujících.
NEPŘEHLÉDNĚTE
Vláda zřejmě odkoupí areál v místě romského koncentračního tábora v Hodoníně u Kunštátu
Poslankyně se ale obává, že zrušením vepřína v Letech přijdou lidé o práci, prý
i Romové. V moderním provozu je zaměstnanců přímo ve vepříně sice jenom asi
dvacet, ale tisíce dalších lidí jsou s ním pracovně a jako spotřebitelé spojeni
při výrobě krmení, na jatkách, při zpracování, rozvozu a prodeji masa.
Vepřín má význam pro celou oblast. Jeho výroba se musí zachovat, nejen kvůli
přímé ztrátě zaměstnání. Kdyby totiž jeho zrušení kraj poškodilo, obrátilo by se
to proti Romům obecně. Řešení je jen jedno – postavit s pomocí lidí i EU vepřín
o pár kilometrů dál, a pak ten starý zrušit. A nestavět památník, jen místo
pietně upravit.
Jenže vepřín se neruší kvůli Romům, v tom je omyl poslankyně a její stranické
kolegyně poslankyně Kateřiny Konečné, která chce „uvolněné“ finanční prostředky
(on už je někdo uvolnil?) věnovat na vybudování dětského hřiště v Chanově.
Pozůstalých po několika tisících zplynovaných a jinak zavražděných Romech tu
žije pár, téměř všichni za nacistické genocidy zahynuli. Až na olašské Romy jsou
Romové v ČR potomci usedlých Romů ze Slovenska, kteří se sem hned po válce a
později stěhovali, i s podporou státu, která někdy hraničila s nátlakem. Přiznám
se, že když jsem za vlády Miloše Zemana byl pro přemístění vepřína, byl jsem
motivován i svým špatným svědomím. Generace našich předků neprotestovala proti
zákonu z roku 1927 o potulných cikánech, proti opatřením za republiky a za
protektorátu proti „cikánskému zlořádu“. A po válce jen málo lidí prosazovalo
potrestání zločinů proti Romům, tedy nejen nacistů, ale i protektorátních
policistů, čs. stát je odpovědný i za utajování těchto zločinů a budování
velkovepřína.
Já i poslankyně jsme už byli dospělí, když se v roce 1974 stavěl a později
rozšířil vepřín a část chovu zasáhla i místo, kde stál jeden barák toho lágru.
Dělali jsme proti nedemokratickým poměrům, které s tím souvisely, tehdy dost?
A co jsem udělal já jako poslanec v roce 1991, když se privatizací dostal vepřín
do akciové společnosti k uspokojení případných restitučních nároků?
Nedělal jsem nic, nevěděl jsem ani, že byly nějaké Lety. Proto se i já stydím a
za přemístění vepřína se angažuju.
KAM DÁL?
SPECIÁL: Lety u Písku
