Právě je tomu deset roků od chvíle, kdy jsem odlétal do kanadského Toronta.
Byla to moje čtvrtá cesta za Atlantik a jak se později ukázalo,
ne poslední.
Romský exodus; tak se v médiích označoval fenomén, o němž jsem měl
napsat reportáž.
Pár měsíců předtím jsem totiž tento hromadný úprk Romů za politickým azylem
jako první český novinář popsal v článku pro jeden moravskoslezský deník.
Reportáže si všimli v TV Nova, přijeli za mnou až do Ostravy a vyzvěděli, co
potřebovali. Za měsíc už byl na světě dokument Cikáni jdou do nebe a za nějaký
čas poté jsme přišli o bezvízový styk s Kanadou.
Cestou do Toronta jsem se při mezipřistání v Paříži seznámil s ostravskou
romskou rodinou, která se rovněž rozhodla požádat Kanadu o status uprchlíka.
Romští manželé a jejich čtyři děti ve věku od osmi do třinácti let utíkali z
Česka podle jejich vlastních slov hlavně před Romy.
Děti této rodiny patřily ve škole k nejlepším a rodiče nechtěli, aby skončily
v nějaké romské bandě, která krade, bere drogy a přepadá lidi. Matka, jež byla
ze třinácti dětí, ani její manžel nebyli nikdy trestáni. Vezli si sebou do
Kanady čistý výpis z trestního rejstříku. Navíc hlava rodiny osvědčení o
svářečských zkouškách a učebnice angličtiny hlavně pro děti, které chtěli v
Kanadě začít nový život.
„V Ostravě jsem měl plat něco přes sedm tisíc, ale jen za byt jsme platili
měsíčně asi čtyři tisíce. Přesto jsem nikdy nevzal ani korunu sociální podpory,"
podotýká otec Vladimír. „Byt jsme ale prodali a 90 tisíc dali za letenky. Cesta
zpátky pro nás neexistuje…"
„Ráno syna zbili romští kluci, že chodí do školy a ne s nimi krást, odpoledne
měl problémy s výrostky od gadžů, kteří ho šikanovali za to, že je Rom. V Kanadě
si nás prý nikdo nevšimne, budeme-li poctivě pracovat. Když jsme odjížděli, tak
pošťačka v našem domě plakala. Měly jsme se rády, klidně mi svěřila i velké sumy
peněz, když jejich adresáti-sousedé nebyli doma. Prostě mně i jako Romce
věřila," řekla mi jeho žena Denisa.
Měli štěstí. Získali azyl a dnes už pracují, jejich děti chodí do torontské
školy a učí se anglicky.
Výjimka, která potvrzuje pravidlo, že romští azylanti měli většinou jen zájem
o sociální dávky, hlavně že byly v dolarech. I když jen kanadských…
A ještě měli zadarmo ubytování i stravu, k tomu na přilepšenou sedm dolarů na
osobu za den. Pětatřicet dolarů denně pro pětičlennou rodinu. Za tuto sumičku si
mohli dohromady koupit třeba dva bochníky chleba, kilo uzenin, tři kila masa a
dva litry stolního oleje. Prostě, nekup to!
Takové jsou moje vzpomínky na fenomén zvaný romský exodus za oceán, když
cikáni šli do nebe a Romové do Toronta…
Převzato:
http://www.subjektivnik.cz
