Chce ministerstvo školství pokračovat v diskriminaci romských dětí? Jak vážné jsou rozpory mezi Chládkem a Dienstbierem?

Zpráva Amnesty International minulý týden připomenula nejenom to, že v českých školách pokračuje diskriminace romských dětí. Rozdílné reakce ministra školství Marcela Chládka a ministra pro lidská práva Jiřího Dientsbiera totiž znovu ukázaly, že přes deklarovanou jednotu je přístup vládních politiků k budoucnosti praktických škol a inkluivnímu vzdělávání velmi odlišný.

Obavy o to, zda to současná vláda myslí s ukončením segregace ve školství vážně, posilují i opakované spekulace o posilování oddělení speciálního školství na ministerstvu školství, které není jeho tiskové oddělení schopno vysvětlit. I úvahy o tom, že jedním z důvodů odvolání ředitele Agentury pro sociální začleňování Martina Šimáčka byla jeho kritika vládního návrhu novely školského zákona. 

Nejednotní ministři

"Organizace proto apeluje na předsedu vlády, aby sjednotil postoje zodpovědných ministrů a zajistil odstranění nezákonného stavu," uvedla minulý týden Amnesty International. Reagovala tak na kritiku ministra Chládka, který odmítl její zprávu o pokračující diskriminaci na českých školách.

Podle Chládka není český vzdělávací systém nastaven tak, aby diskriminoval. Případy porušování práv na rovný přístup ke vzdělání považuje za selhání jednotlivců. Ministr dodal: "Myslím, že některé organizace se vyloženě živí na tom, že je někdo někde diskriminován, a udělaly si z toho byznys. Vadí jim, že se to posouvá dopředu." řekl.

Tento jazyk odpovídá ministrově rok staré komunikaci s autory „Výzvy za zachování základních škol praktických“. Autoři ministrovi psali, že „funkční systém zvláštních škol“ likvidují „takzvaní ochránci lidských práv“ – Agentura pro začleňování, ombudsman a neziskovky.

Stojí za připomenutí, že jedním z iniciátorů „Výzvy“ je starosta Nového Bydžova Pavel Louda, o jehož vztahu k romské menšině a důvodu pro podporu zvláštních škol není třeba pochybovat. Louda před časem například řekl: „To ještě nevymysleli ani v Hollywoodu, takovýhle scénář. Integrovat cikána!“ A dodal: „Cikánovi podáte ruku, on vám ji utrhne a za rohem bude přemýšlet, jak vás okrást“.

Chládek se proti kritice „ochránců lidských práv“ nijak neohradil. Jen jejím autorům zdvořile napsal, že „doufá, že se mu podařilo rozptýlit jejich obavy“.

Ministr Dienstbier minulý týden reagoval na zprávu Amnesty International v přímém rozporu se svým vládním kolegou: "Pochopitelně si sami naprostou většinu zmiňovaných problémových oblastí uvědomujeme a zprávu vnímáme jako potvrzení toho, že je nutné hledat vhodná opatření k nápravě,“ uvedl ve své reakci na zprávu Amnesty International ministr. Zprávu považuje za důležitou zpětnou vazbu, s níž je odhodlán se společně se svými spolupracovníky zabývat,“ prohlásil. 

Co takový rozpor znamená a kdo má v současné chvíli ve vládě a v sociální demokracii silnější pozici? Některé další události posledních dnů svědčí spíš o tom, že budoucnost inkluze stále není nijak oslnivá.

Nový odbor, který nevznikl ale existuje

Trochu „cimrmanovsky“ a tragikomicky působí komunikace s ministerstvem školství ohledně toho, zda posiluje oblast speciálního školství a zda zřídilo nový odbor „speciálního školství“. O vzniku nového odboru vydala tiskovou zprávu společnost EDUin.  „Možná existuje rozumné vysvětlení pro to, že ministerstvo posiluje podporu speciálního školství v ČR. Veřejnost to ale těžko může zvážit, když ministerstvo o tak zásadních změnách ve své činnosti systematicky neinformuje,“ říká k tomu Bob Kartous z EDUinu.

Snažil jsem se na tiskovém oddělení ministerstva školství ověřit, zda jsou informace EDUinu přesné. Nejprve jsem dostal stručnou odpověď od tiskové mluvčí Kláry Bílé, že žádný nový odbor nevznikl. Ptal jsem se pro jistotu ještě jednou a po chvíli mi telefonoval náměstek ministra Jaroslav Fidrmuc s tím, že nový odbor nevzniknul, ale došlo k přeskupení struktury, která tu už dříve byla.

Rozuměl jsem tomu tak, že nový odbor sice nevzniknul, ale existuje.

Abych se ujistil, že rozumím správně, zkusil jsem ještě znovu kontaktovat tiskové oddělení. Navíc se dvěma otázkami – zda (ne)nový odbor vede Pavel Schneider, jak o tom informoval EDUin a proč o tom ministerstvo nevydalo žádnou zprávu. Urgoval jsem odpověď pětkrát. Bez výsledku.

Na Gaussovu křivku Amnesty nemá

Proč je důležitá zmínka o Pavlu Schneiderovi? Má totiž pověst bojovníka za zachování praktických škol a odpůrce inkluze „za každou cenu“. Asi nikoli bezdůvodně. Našel jsem si jeho tři roky starý text, ve kterém kritizuje Strategii boje proti sociálnímu vyloučení v oblasti školství (Řízení školy, 2.5. 2012).

Schneider píše, že není jasné, jak bude reforma škol financována a dodává: „Transformace, resp. zrušení základních škol praktických je z těchto důvodů rizikový krok, který může vést k ohrožení vzdělávání jak dětí zdravých, tak dětí se specifickými potřebami.“

Vypadá to samozřejmě logicky – bez odpovídajícícho rozpočtu, nebude reforma možná. Nicméně je zásadní rozdíl v tom, zda takové konstatování vede k výzvě po přidělení odpovídajícícho rozpočtu, či obhajobě stávajícícho stavu.

Zdá se, že Schneider je obhájcem současné podoby škol.

„Je skutečně dobré vzdělávat všechny děti v hlavním vzdělávacím proudu? Nepopíráme tak tradice českého speciálního školství? Když 2 % výjimečně nadaných žáků mají své speciální školy a 5-10 % nadaných žáků navštěvuje víceletá gymnázia (současný stav až 30 % žáků je samozřejmě neúnosný) – podobný poměr funguje i u žáků se specifickými potřebami na druhé straně Gaussovy křivky,“ nenechává nikoho na pochybách o svých názorech v závěru citovaného textu.

Co naděláte – Gaussova křivka je Gaussova křivka. S tím ani Amnesty nic nezmůže!

Ne, nedozvěděl jsem se, zda má Pavel Schneider něco společného s (ne)novým (ne)odborem speciálního školství. Tiskový odbor mlčí.

Ale obávám se, že není důvod považovat Chládkovo ministerstvo za pevného zastánce desegregace a inkluze.

A Dienstbier?

Je Jiří Dienstbier Chládkovi dostatečnou protiváhou? Dienstbier každopádně oficiálně drží ideu jednotného vládního přístupu a proti svému kolegovi z vlády a sociální demokracie se veřejně nevymezuje. Tvrdí, že až na detaily mají na inkluzi a novelu školského zákona stejný názor. Tvrdí, že má na inkluzi stejný názor i jako Martin Šimáček a že za jeho odvoláním nestály názorové spory. 

To pochopitelně neznamená, že uvnitř sociální demokracie, vlády a koalice se neodehrává tvrdý střet mezi rozdílnými pohledy na diskriminaci ve školství, ale také na boj se sociálním vyloučením, zákon o sociálním bydlení a strategii romské integrace.

Nezbývá než v tomto bodě plně souhlasit s Amnesty International: Premiér Sobotka by se měl přestat tvářit, že mezi jeho ministry neexistují vážné koncepční spory a měl by jasně veřejnosti sdělit, jakým směrem se bude politika jeho vlády v těchto zásadních tématech ubírat.