Česká republika to dostala napsané černé na bílém. Rozsudek Evropského soudu
pro lidská práva zní: Zařazování romských dětí do zvláštních (dnes již
speciálních) škol je porušením úmluvy o lidských právech, přesněji zákazu
diskriminace a práva na vzdělání.
ČTĚTE TAKÉ
… ne, snaží se pomoci žákům se zvláštními potřebami
Rozhodnutí má pro náš stát i konkrétní právní dopad. Česká republika musí
rodinám osmnácti dětí z Ostravska zaplatit čtyři tisíce eur.
Ministerstvo školství se verdiktu brání tím, že zvláštní školy už v České
republice neexistují, protože nový školský zákon je v roce 2004 přeměnil na
školy speciální, určené jen pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami
(fyzicky a mentálně postižení). U většiny škol však došlo pouze k převěšení
cedule nad vchodem. Složení žactva, fungování školy i podoba výuky zůstaly
stejné. Problém segregace ve vzdělávání tak v České republice stále existuje.
Proč? Odborné výzkumy opakovaně ukazují, že v sociálně vyloučených lokalitách,
tedy v místech, kde by snaha o integraci měla být nejsilnější, je více než 70
procent romských dětí diagnostikováno jako zdravotně postižené (lehké mentální
retardace) a na základě této diagnostiky zařazováno do speciálních škol či tříd.
ČTĚTE TAKÉ
Průlomový verdikt: Romové byli diskriminováni v právu na vzdělání
Tento stav je úzce spojen s problematikou diagnostických testů, zejména testů
inteligence. V českých pedagogicko-psychologických poradnách jsou totiž ve velké
míře používány testy, které neberou v potaz odlišné sociokulturní prostředí, z
něhož mohou testovaní pocházet. Problematická je už sama definice inteligence.
Ta bývá psychology definována nejobecněji jako schopnost volit vhodné způsoby
chování a přizpůsobovat se novým situacím.
Přesně tak se však chová dospívající dívka žijící v sociálně vyloučené
lokalitě, která se na úkor školy stará o své sourozence i o chod celé
domácnosti. Ta z dnes používaných testů může vyjít jako mentálně retardovaná.
Vhodné způsoby chování, které si dívka ve své situaci musela osvojit, totiž
klasické inteligenční testy změřit neumějí.
Mnohé romské děti mají oproti svým neromským vrstevníkům chudší slovní zásobu
nebo mají problém dělat z konkrétních závěrů obecné. Z takových testů tedy
vychází sedm z deseti romských dětí jako mentálně retardované, což je samo o
sobě těžko uvěřitelné. Ačkoliv psychologové mají používat testy IQ jen jako
podpůrný prostředek celkového vyšetření, mnohdy se jejich výsledek stává hlavním
důkazem pro stanovení diagnózy.
Co takto nastavený systém přináší, je zřejmé. Žáci vycházející ze speciálních
škol v absolutní většině případů končí na učilištích (pokud vůbec) a většina z
nich se rovnou hlásí na úřadech práce. Ještě před pěti lety (což se týká i
osmnácti ostravských dětí) se žáci ze zvláštních škol vůbec nesměli hlásit na
střední školy. To už dnes mohou, ale jejich šance na úspěch jsou minimální.
Právě tady nastává první krok do bludného kruhu chudoby a sociálního
vyloučení, přesněji řečeno rána do zad, kterou jsou Romové do tohoto kruhu
postrkováni.
Pokud se tedy stát nechce bránit dalším desítkám až stovkám žalob a zároveň
chce něco udělat s chudobou, měl by rychle zakročit proti segregaci ve školství.
