Celý projev Radka Bangy v Senátu: Máme na víc, než se vzájemně nenávidět. To, co nás navzájem obohacuje, je odlišnost, nikoliv stejnost
Senát hostil v pátek 27. 1. 2017 tradiční vzpomínkové setkání, které se
konalo při příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holokaustu a předcházení
zločinům proti lidskosti. Zpěvák a skladatel Radek Banga ve svém projevu uvedl,
že nedokáže přihlížet jakýmkoli projevům nenávisti a xenofobie v současném
světě. Podle nich se zdá, jako by druhá světová válka nebyla dost světová, dost
zrůdná, a že obětí této války nebylo málo. Server Romea.cz zveřejňuje projev
Radka Bangy v plném znění.
Projev Radka Bangy v Senátu u příležitosti Mezinárodního dne památky obětí
holokaustu a předcházení zločinům proti lidskosti
Dobrý den, jmenuji se Radek Banga a jsem romský hudebník. Můj děda Ernest Haluška byl
společně se svými třemi bratry v odboji. Ernest a dva ostatní jako partyzáni a ten poslední v
armádě. Děda to přežil jako jediný. Koncentrační tábor změnil celý jeho život i život naší rodiny.
Víte, když posloucháte ty hrůzy z druhé světové války a navíc máte v rodině někoho, kdo to zažil na
vlastní kůži, tak už z úcty k těm lidem nedokážete přihlížet jakýmkoliv projevům nenávisti a xenofobie.
Měl jsem štěstí, že v rodině mé manželky Veroniky mě přijali, aniž by jim
vadilo, že jsem jiný, že jsem Rom. Můj etnický původ nikdo neřešil. Zajímalo je, jaký jsem
člověk. Snad to bylo i tím, že děda z téhle běžné české rodiny, člen Sokola, prožil téměř celou válku v
německých věznicích a koncentračním táboře Terezín. A vždycky svým dětem zdůrazňoval, že
to není o národech, ale o lidech. Setkal se statečnými Čechy i Čechy, kteří zradili. Ze
strachu poslali své kamarády na smrt. Vyprávěl o zrůdných Němcích i o Němcích, kteří českým vězňům
pomáhali, přestože tím riskovali vlastní život.
A tak se někdy zamýšlím nad tím, proč ve 21. století stále existují lidé,
kteří jsou schopni vás nenávidět jen pro barvu vaší pleti, či proto, že jste Žid, muslim nebo
homosexuál. Cožpak 2. světová válka nebyla dost světová? Připadá snad někomu, že to, co se tehdy
stalo, nebylo dost zrůdné na to, abychom si to už navždy zapamatovali? Že těch obětí války bylo
snad málo? Vždyť těch rodin, co zažili válku na vlastní kůži, bylo tolik. Můžete jít od jedné
vesnice k druhé a v každé bude nějaký pomník a leckdy ještě i pamětník.
Holocaust byl hrozivým důsledkem šíření nenávisti vůči jiným. Slýchávám tolik
lidí dnes říkat, že nechtějí multi-kulturní svět. Bohužel stále přibývají i politici a
různá hnutí, jenž šíří nenávist a ideologii světa, který bude chráněn ostnatým drátem, či zdí a uvnitř
budou jen ti stejní. Ale ví tihle lidé vůbec, co říkají?
Přemýšlejme trošku o dnešním světě. Drtivá
většina veškerých technologií včetně mobilních telefonů pochází z Asie. Kdyby nebylo Asiatů, možná
bychom už neměli co na sebe. A co italská pizza? Nebo naše oblíbené americké fast foody,
do kterých přece nikdo nechodí, ale i tak mají stále plno. A co brazilská, či turecká káva?
Německá auta s japonskými motory. Kdyby nebylo Švédů, drtivá většina českých rodin by neměla nábytek a
naši vojenští piloti by neměli možná na čem lítat. Máme rádi mexické jídlo, kubánský rum, holandské
jogurty a to vše si dáváme do slovinských lednic. Vždyť i mikrofon, do kterého právě mluvím
určitě není české výroby. Kdo by neznal písně amerického Indiána Elvise Presleyho. Koho z nás
nedojaly arabské Pohádky tisíce a jedné noci a nerozesmály filmy Roma Charlieho Chaplina. Nikdo
nepochybuje o nejzásadnějším vědeckém přínosu vědce židovského původu Alberta Einsteina. Toto
všechno je výsledkem multi-kulturního světa, tedy toho, že jsme jiní, nikoliv stejní.
Chtěli bychom skutečně o to vše přijít?
Jsem přesvědčený, že my lidé 21. století máme na víc, než se vzájemně
nenávidět. Tento svět nikdy nebyl jen černý a bílý. To, co nás již tisíce let navzájem obohacuje,
je odlišnost, nikoliv stejnost. Navzájem se tolerovat a hledat to dobré, čím si můžeme vzájemně
prospět. To je jediná logická cesta, jak udržet svět bez války. Všichni totiž víme, kam to může zajít,
když si zvolíme netoleranci, fundamentalismus, či radikální nacionalismus. Nenávist není možné
ovládnout. Není možné ji ničím uspokojit. Historie nám to už mnohokrát ukázala. Proto je velmi
důležité historii nezapomínat, abychom si ji nemuseli zopakovat.
