Případ tří Brazilek nalákaných na práci „servírek“ do Brna a pak nucených k
jiné práci, což právě projednává soud, stojí trošku na hlavě. Většina těch
českých občanů, kteří byli tak pracovití, že už jim nestačí dům s bazénem na
střeše a tygrem na zahradě a šmakuje jim ještě jinačí divočina, cestuje za touto
exotikou ven. Z nočního Bangkoku nebo Ria si zatím odvážejí spíš jen fotky a
zážitky (na rozdíl od německých důchodců, kteří pak bývají k vidění na Mallorce
obkrouženi šikmookými náctiletými manželkami, vděčnými, že je jakýsi rozvedený
sádelnatý Helmut vytáhl z thajského bordelu). Pokud už jde o dovoz pracovní síly
na tento druh činnosti, většinou čeští „podnikatelé“ získávají zájemkyně z
Ukrajiny.
Nejdestruktivnější dopady však má prostituce spojená nikoliv s „dovozem“
cizinek, ale ta, která se prolíná s některými romskými rodinami ze společenského
dna. Zde v roli „podnikatelů“ zapomínají na národnostní předsudky někteří Češi,
Romové i Němci. Vědí, že pro nezaměstnané a nevzdělané rodiny manipulované
lichváři může být šlapající dcera často hlavním zdrojem obživy. A když navíc
dotyčnou ještě navyknou na nějako drogu, můžou se spolehnout, že za další dávku
bude hopsat, jak bude pasák pískat.
Takže jen víc krácení grantů pro neziskovky a nadace pracující s nejrůznějšími
lidmi z okraje. Internacionální podnikavci s bílým i brazilsky a romsky tmavším
masem to jistě ocení.
Publikováno se souhlasem autora
