Arnošt Vintr, vězeň tábora v Letech, Okamurovi: Jakým právem si dovoluje hanit památku zavražděných
Zdá se, že výroky Tomio Okamury o tzv. cikánském táboře v Letech u Písku
mediálně zapadly. Serveru Romea.cz však stále přicházejí kritické reakce. Napsal
nám synovec dnes 74letého Arnošta Vintra, který prošel táborem v Letech u Písku a
později se dostal do Osvětimi. Server Romea.cz zveřejňuje dopis Tomio Okamurovi
v plném znění.
Pane Okamuro,
vím, že jste velice inteligentní a všemu rozumíte, cestování, Japonsku a
japonskému jídlu, politice a politické situaci ve všech státech, takže Vás asi
nebude zajímat názor obyčejného občana. Píší Vám jménem strýce, který četl Vaše
vyjádření k táboru v Letech u Písku.
Pracovní tábor to byl do roku 1942, poté to byl výhradně tábor pro Romy a
většina z nich byla poté přesunuta do Osvětimi.
Strýc byl v táboře od roku 1942, poté byl odvezen do Osvětimi, kde mu osobně
Mengele vypálil hákový kříž do hlavy. Dodnes v jeho 74 letech je kříž zřetelný.
Strýc byl jeden z malá lidí a děti, kteří měli štěstí a přežili. To štěstí,
které neměla většina deportovaných Romů a třičtvrtě strýcovi rodiny, která byla
vyvražděna v Osvětimi nebo v Letech u Písku.
Jakým právem si člověk jako vy, co nikdy nic takového neprožil, dovoluje
hanit památku zavražděných a urážet rodiny pozůstalých? Jakým právem si
dovolujete zkreslovat a upravovat historicky doložená fakta? Myslím si, že
pravděpodobně pro svoje politické cíle.
V. Brůžek a Arnošt Vintr, politický vězeň
Příběh Arnošta Vintra
Pan Arnošt Vintr se narodil do chudé rodiny V Kyšicích u Prahy, okres Kladno.
Jeho maminka se jmenovala Josefa Vintrová, rozená Čermáková. Do
koncentračního tábora Lety u Písku se tehdy dostali na udání sousedů. Arnošt byl
tehdy ještě malý chlapec, tudíž příběhy odtamtud znal spíše z vyprávění.
Existují však takové, které mu navzdory jeho věku zůstaly pevně vryty v paměti
po celý jeho život. Hned při příjezdu do Letů dne 05/08/1942 jim jeden z
gestapáků řekl: "Paní Vintrová, kdyby nebylo vás Čechů, tak jste se sem vůbec
nedostali." Druhá ze vzpomínek kterou Arnošt Vintr často vypráví, je když jeho
bratranec ukradl chleba. "Měl obrovský hlad. Venku byl krutý mráz. Jeden z
Českých "bachařů" nás za tento čin postavil ke zdi a stříkal vodou z hadice. "Až
když na nás voda zmrzla, mohly si nás maminky odvézt."