Anna Beránková: O trestním řízení aneb propuštění z vazby neznamená nevinu

Ač se nepovažuji za skvělého odborníka na trestní právo, chtěla bych se pokusit přiblížit některá zmíněná pravidla a principy, a vnést tak do vyhrocené situace trochu světla. Domnívám se totiž, že chybějící vysvětlení zde může vytvořit živnou půdu pro působení extremistů, kteří vybičované emoce bez váhání využijí ke svému vlastnímu prospěchu. A k neprospěchu všech ostatních.

Předesílám, že účelem tohoto článku není hodnocení toho, zda rozhodnutí soudu o propuštění obviněného z vazby bylo správné. To by ostatně bez znalosti spisu ani nebylo možné. Stejně tak nechci hodnotit, zda je obviněný vinen, či nevinen. Mým cílem je pouze vysvětlení některých aspektů, které bych z pozice laika vnímala jako problematické a potřebovala bych k nim více informací.

Proč toho v této fázi řízení víme tak málo?

Trestní řízení má dvě fáze. První – tzv. přípravné řízení – je neveřejná. Druhá fáze – řízení před soudem – je již veřejná.

Kauza vraždy na Brněnské přehradě je v tomto okamžiku ve fázi přípravného (neveřejného) řízení. Jeho cílem je, stručně řečeno, vyhledat důkazy a podklady pro rozhodnutí, zda má být ve věci podána obžaloba (tedy zda se má věc řešit před soudem), nebo ne. Neveřejnost této fáze řízení má své opodstatnění. Předčasné zveřejnění jeho výsledků by jednak mohlo mařit jeho další průběh (pachatel by např. v případě dostupnosti jistých informací mohl ničit či falšovat důkazy), jednak by mohlo výrazněji zasáhnout do života osoby, proti níž se trestní řízení vede, pokud by podezření ze spáchání trestného činu nebylo potvrzeno.

Rozhodující úlohu v přípravném řízení plní státní zástupce, který vykonává dozor nad činností policie. V závěru této fáze rozhoduje o podání obžaloby, tedy o tom, zda bude obviněný postaven před soud, který bude rozhodovat o jeho (ne)vině.

Podáním obžaloby se věc posouvá do další fáze – řízení před soudem – která je již veřejná. Jejím jádrem je tzv. hlavní líčení – zasedání soudu, kde se na základě důkazů rozhoduje o vině, trestu a případné náhradě újmy. Sem má veřejnost zásadně přístup. Výjimku představují pouze vymezené situace – možné ohrožení utajovaných informací, nerušeného průběhu jednání, bezpečnosti či jiného důležitého zájmu svědků apod. Lze také učinit nezbytná opatření proti přeplňování jednací síně (např. určit max. počet osob z řad veřejnosti).

Hlavní líčení zpravidla končí buď vynesením odsuzujícího rozsudku, nebo zproštěním obžaloby. Platí zde přitom zásada „v pochybnostech ve prospěch obžalovaného“. Existují-li tedy o vině obžalovaného pochybnosti, je soud povinen jej obžaloby zprostit.

K čemu slouží vazba a kdy je možné k ní přistoupit?

Vazba slouží k zajištění obviněného pro účely trestního řízení, a to pouze v nezbytných případech a na nezbytně nutnou dobu. V přípravném řízení o ní musí rozhodovat soud, a to na základě návrhu státního zástupce. Platí, že je-li možné téhož účelu dosáhnout i mírnějšími prostředky, musí se použít mírnější prostředky (např. dohled probačního úředníka). Proč to tak je? Vazba podstatně omezuje základní právo obviněného na osobní svobodu, a to ve chvíli, kdy ještě soud nerozhodl o jeho vině, či nevině. Existuje zde tedy stále ještě jisté „riziko“, že se jedná o nevinného člověka.

Vždy musí existovat alespoň jeden z níže uvedených důvodů vazby:

(1) Hrozí, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat.

(2) Hrozí, že obviněný bude ovlivňovat svědky nebo jinak mařit objasňování činu.

(3) Hrozí, že obviněný bude trestnou činnost opakovat.

Ke každému z těchto tří případů se navíc vztahuje podmínka, že dosavadní zjištění nasvědčují, že se skutečně stal určitý trestný čin a že existuje podezření, že jej spáchal právě obviněný.

Co (ne)znamená propuštění obviněného z vazby?

V kauze vraždy na Brněnské přehradě dospěl soudce rozhodující o vazbě k závěru, že namísto vazby postačí mírnější opatření v podobě písemného slibu obviněného a dohledu probačního úředníka.

Obsahem písemného slibu je závazek obviněného, že povede řádný život – zejména nebude páchat (další) trestnou činnost, na vyzvání se dostaví k soudu, státnímu zástupci či policejnímu orgánu a předem oznámí vzdálení se z místa pobytu.

Dohled probačního úředníka, který v této kauze písemný slib obviněného doplňuje, znamená, že je obviněný povinen se ve stanovených lhůtách dostavit k probačnímu úředníkovi, změnit místo pobytu pouze s jeho souhlasem, zdržovat se ve stanoveném čase v určeném obydlí a případně se podrobit dalším stanoveným omezením.

Pokud by obviněný povinnosti plynoucí z popsaných mírnějších opatření nedodržoval, rozhodl by soud na návrh státního zástupce o opětovném vzetí do vazby (pokud pro to nadále trvají důvody).

Na základě informací z médií lze usuzovat na to, že soudce, který rozhodl o propuštění obviněného z vazby, měl nejspíš jisté pochybnosti o tom, zda dosavadní zjištění nasvědčují tomu, že obviněný spáchal vraždu. To ale neznamená, že by rozhodl o jeho nevině. Jak je vysvětleno výše, o otázce viny (a trestu) se bude rozhodovat až po případném podání obžaloby ve (veřejné) fázi řízení před soudem. Jinými slovy, soudce nepovažoval za nezbytné, aby byl obviněný pro tento okamžik zbaven svobody. Obviněný je tedy dále trestně stíhán, ale na svobodě.

Vražda? Zabití? Nebo nutná obrana?

Diskuze ohledně probírané kauzy se dotýkaly rovněž právní kvalifikace skutku, pro který je obviněný trestně stíhán. Jednalo se o vraždu? O zabití? Nebo snad o nutnou obranu? Jaký je v tom vlastně rozdíl?

Pro vysvětlení rozdílu mezi vraždou a zabitím je třeba napřed uvést pár základních věcí o otázce zavinění v trestním právu, konkrétněji o jedné z jeho forem – úmyslu. Vražda i zabití jsou úmyslné trestné činy. To znamená, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit smrt druhého člověka, a byl s tím přinejmenším srozuměn (tzv. nepřímý úmysl), případně smrt způsobit chtěl (tzv. přímý úmysl).

Oba uvedené trestné činy, vražda i zabití, spočívají v úmyslném usmrcení jiného člověka. Zabití je však na rozdíl od vraždy odůvodněno silným rozrušením ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání usmrceného člověka. Oproti vraždě se pochopitelně jedná o méně závažný trestný čin s nižší sazbou.

Na tomto místě je třeba podotknout, že právní kvalifikaci lze v průběhu řízení měnit. I kdyby tedy státní zástupce podal obžalobu pro vraždu, je možné, že dojde k odsouzení za zabití. Opačný postup je také možný, ale soud je povinen obžalovaného na možnost přísnější kvalifikace předem upozornit, a umožnit mu tak vhodně přizpůsobit svou obhajobu.

Došlo-li ke spáchání vraždy nebo zabití, vydává soud odsuzující rozsudek. Jinak je tomu ale tehdy, jednal-li obviněný v nutné obraně. To je totiž okolnost, která vylučuje protiprávnost činu. Jsou-li splněny podmínky nutné obrany, není trestný čin, a obžalovaný je proto zproštěn obžaloby. A jaké jsou to vlastně podmínky?

V první řadě se musí jednat o snahu odvrátit přímo hrozící nebo trvající útok. Není tedy nezbytně nutné vyčkávat, až útok započne. Podmínkou však je, že je jeho hrozba bezprostřední. O nutnou obranu se naopak nebude jednat tehdy, pokud zakročím proti člověku, který už neútočí (např. leží v bezvědomí na zemi).

Druhým důležitým požadavkem je přiměřenost nutné obrany. Na jedné straně je samozřejmě nutné, aby byla obrana schopná útok odvrátit. Musí být tedy silnější než samotný útok. Může dokonce způsobit větší škodu, než je škoda hrozící z útoku. Nesmí však být zcela zjevně nepřiměřená. V mezích nutné obrany tak např. nebude střelba na sousedku, která na cizím pozemku krade dřevo na topení.

Pokud obránce meze nutné obrany překročí (nepřiměřená obrana), odpovídá za trestný čin, který takto spáchal (vražda, zabití apod.). Podle okolností však může nepřiměřená obrana představovat polehčující okolnost nebo důvod pro snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby (místo min. 3 let za zabití tak uloží např. pouze dvouletý trest). Nepřiměřená obrana však nepředstavuje samostatný trestný čin.

Závěrem…

…nepředpokládám, že by tento příspěvek jako mávnutím kouzelného proutku odstranil všechny nejasnosti. Pokud však alespoň někomu pomůže se v některých aspektech kauzy vraždy na Brněnské přehradě (ale i jiných trestních věcech) zorientovat, pak splnil účel. Mám za to, že nepochopení plodí zpravidla jen další nepochopení a křivdy, a proto stojí za to se alespoň pokusit o jejich odstranění.