Alice Heráková: „Kdo je amorální, nezaslouží si žít se slušnými lidmi.“ Vykázání z obce za opakované přestupky v pořadu Máte slovo.

Se zájmem jsem ve čtvrtek večer sledovala první minuty pořadu Máte slovo s
Michaelou Jílkovou na téma vykázání z obce za opakované přestupky. Mnoho
zajímavého jsem se bohužel nedozvěděla. Velmi rychle se debata zvrhla v
překřikování řečníků a já pak víceméně smutně pozorovala, jak si řečníci skáčou
do řeči a prokazují neschopnost kultivovaně diskutovat na dané téma. Smutná jsem
byla hlavně proto, že pro mě v tomto smyslu selhal pan Čeněk Růžička. Ale od
pocitů k věcným argumentům.

Pořad Máte slovo ukázal na zjevný nedostatek nástrojů k řešení problému
opakovaných přestupků.

Dokazuje to už samo diskutované téma – rozhodnutí vykazovat lidi z obce za
opakované přestupky prokazuje jak zoufalost obcí, tak chybějící know- how k
tomu, jak řešit problémy jinak než represivně. Opět ukázal nezájem – v tomto
případě ne poprvé reprezentovaný Ivanou Řápkovou – vůči faktu, že je třeba
hledat a řešit příčiny problémů namísto hledání rádoby jednoduchých řešení.

V pořadu zazněla slova Václava Klause, budu-li ho parafrázovat – „společenské
problémy bychom neměli kriminalizovat.“ Výjimečně s ním souhlasím. Společenské
problémy mají hlubší kořeny. Nelze je řešit ani vystřelením na Měsíc, ani
upálením na hranici, což by si zjevně přál jeden z diskutujících, téměř-kněz
Bohuslav Pešek. (Jeho apokalyptický výraz mi bohužel utkvěl v paměti). Podporuje
to i fakt, že represivní nástroje se ukazují jako neúčinné, selhávají.

Trestní postih nezabrání konkrétnímu člověku ve vstupu do obce, stejně jako mu
nezabrání v krádeži. Jeden z z mála věcných argumentů, které v pořadu zazněly,
je fakt, že bude-li vykázán z obce za krádeže jeden, přijde jiný. Vyhostíte-li
jednu prostitutku, na roh se postaví druhá. Bezdomovec nechce spát ve vyhřáté
ubytovně, víc mu vyhovuje park, atd. Vykázání „přestupkáře“ problém obce ve
výsledku nevyřeší.

Co s tím? To je otázka, na kterou nezazněla v pořadu jednoznačná odpověď. Ani
nemohla. Jednoduchá řešení složitých problémů totiž neexistují, i když je pro
mnoho populistických politiků typu Ivany Řápkové výhodné tvářit se, že tomu tak
může být.

Jako vždy má ale problém dvě strany. Ivana Řápková položila v pořadu Máte
slovo otázku podpořenou několika případy ze své praxe. „Kdo ochrání rodiny? Kdo
ochrání děti, kdo ochrání majetek?" I tato otázka je legitimní a byla velká
škoda, že souhlas pana Čeňka Růžičky v kontextu celého pořadu zanikl.

Otázky, na které se těžko hledají jednoduché odpovědi souvisí podle mě s
problémem, který tato debata velmi dobře ukazuje. Je to kultivace společnosti, z
níž vychází kultivace diskuzí, které v ní probíhají. Týkají se všech debat a
obzvlášť všech debat na téma soužití Romů a majority a týkají se také schopnosti
vnímat svět a jeho problémy v širších souvislostech.

Pořad Máte slovo pro mě opět prokázal, že žádnou kultivaci skrze něj nelze
čekat. Nevhodný formát, hosté, kteří se nerespektují navzájem a Michaela
Jílková, která ve snaze zpřehlednit téma, problematiku osekává na novinové
titulky, v dramatičnosti si nezadá s rétorikou bulváru a své hosty nechává
emocionálně rozjet jako auto z prudkého kopce, aby je pak mohla svým typickým
domina stylem zase uklidňovat. Bohužel pro kultivaci debaty v českém prostředí a
dvakrát bohužel pro kultivaci debat na jakákoli témata týkající se Romů.