Alexander Oláh: Krátká zpráva o integraci, emancipaci a participaci Romů.

Strategie romské integrace (SRI) se skutečně začíná zcela překvapivě implementovat. Což není tak úplně zvykem, protože například předchozí Koncepce romské integrace, která většinou obsahovala fotografie bývalého ministra pro lidská práva Michaela Kocába, realizována v podstatě nebyla. Důsledky z toho vyvozené nejsou žádné. Jediným výsledkem předchozí nerealizované koncepce je koncepce další, mnohem ambicióznější.

Destrukce Agentury

Prvním krokem k její realizaci je celkem povedená destrukce Agentury pro sociální začleňování. Ministerský „majstrštyk“ Jiřího Dientsbiera a krátký proces připomínající písničku o polámaném kolečku, kdy starý pekař Martin Šimáček již není doma a naděje se tak vkládají do mladého pekaře, který ale opravit kolečko neumí. A oprava kolečka v podstatě ani není v souladu se záměrem tvůrců té takzvané strategie.

Zde je potřeba si říci, že tvůrci dokumentu, který si klade stejně jako v předchozích zcela neimplementovaných verzích, za úkol pomoci Romům v začlenění do společnosti a poskytnout dostatek prostoru pro etnickou emancipaci i romské „střední třídě“, jsou především „bílí“ zaměstnanci Kanceláře Rady vlády pro záležitosti romské menšiny.

Tito lidé umí perfektně vytvořit zdařilou iluzi participace samotných Romů nejen na přípravě tohoto dokumentu, ale i jejich dalšího zapojení do řešení situace, ve které se Romové v České republice nacházejí. Slouží k tomu především Rada vlády pro záležitosti romských menšin, která se participativně schází maximálně čtyřikrát do roka a někteří další Romové, kteří zdařile dokáží hovořit za část nebo většinu ostatních Romů. Jedná se o takzvané romské elity, které je potřeba cíleně vyhledávat a podporovat, protože dokáží zajistit onu kouzelnou mantru o participaci, kterou si rádi poslechnou i úředníci v Bruselu.

Fórum profesionálních Romů

Vzniklo tak jakési fórum spřízněných profesionálních Romů, kteří ať už vědomě či nevědomě spolupracují s Kanceláří Rady vlády pro záležitosti romských menšin. Jejich společným a ušlechtilým cílem je řešit špatnou situaci Romů a budovat další romské elity. Domnívám se, že hlavním cílem je situaci stále řešit, ale nikdy nevyřešit. Vyřešení situace totiž nemůže být prospěšné ani jedné ze stran tohoto „řešitelského paktu“, který z kontinuálního a nekonečného řešení může jen profitovat.

A dochází to tak daleko, že namísto podpory pro běžné instituce, které by měly být funkční pro všechny občany bez rozdílu etnicity, se zde duplicitně vytváří další organizace, jejichž základem je právě etnicita. Jako příklad může posloužit velkolepé založení Romské rady v Ostravě. Konečně máme další zástupce Romů, se kterými může jednat nejen ministerstvo pro lidská práva, ale i samospráva města. Na tom, že jde o romské lichváře, v jejichž zájmu je cokoliv jiného než hájení oprávněných zájmů všech ostravských Romů nesejde, důležitá je právě ta emancipace určité části Romů a získání dalšího partnera pro spolupráci.

O řešení se tak pokusila Agentura pro sociální začleňování, která měla být původně jedním ze článků tohoto etnoemancipačního soukolí. Začala ale spolupracovat s resorty, připravovat strategie na lokální úrovni a dokázala zajistit prostředky na implementaci těchto strategií.

Zrcadlo pro „romskou“ Radu

Došlo tak k troufale drzému nastavení zrcadla Kanceláři rady vlády pro záležitosti romských menšin a jejich úředníků, jejichž hlavní činností je účast na různých konferencích a prezentování nerealizovaných koncepcí s fotografiemi romských elit a ministrů pro lidská práva a hledání důvodů a překážek, proč se je nedařilo realizovat.

Jednou z těch překážek je zřejmě nedostatek odborných kapacit, které si za ta dlouhá léta Kancelář RVZRM zajistit nedokázala. Mnohem jednodušší a pohodlnější je vzít takové kapacity Agentuře pro sociální začleňování, kterou je potřeba rozdělit, destabilizovat a především usměrnit v rámci společných romských cílů, které si úředníci tak zdařile napsali do své strategie.

Článků a různých názorů o Agentuře vyšla celá řada. Ve většině případů jde o kritiku jejich práce, absenci výsledků a malého zastoupení romských pracovníků. Myslím, že ve stejném duchu lze kritizovat dosavadní práci Kanceláře Rady vlády pro záležitosti romských menšin. Výsledkem její práce jsou nerealizované strategie, etnoemancipační mantra o romské participaci a mizerné zastoupení romských pracovníků. Není se čemu divit, lidská práva dají jednomu zabrat, zvláště když je většina pracovního úsilí vyvíjena na vytváření dojmů o romské participaci a na malichernou lidskoprávní úřednickou politiku.

A tak mě jako jednu z cílových skupin SRI například zajímá, jaké aktivity vyvíjela Kancelář RVZRM a občanští členové RVZRM při přípravě školského zákona a především jeho sporných bodů. Mohu se jen domnívat, že zcela žádné, protože mnohem důležitější jsou romští vysokoškoláci a výchova dalších romských elit, než zařazování romských dětí do praktických škol. S romskými vysokoškoláky je totiž možné se vyfotit při poskytnutí etnicky zaměřených stipendií, která snad dosud nebyla evaluována a zůstávají tak další spornou aktivitou, která má pomoci Romům.

Nebezepečí participace

Předpokládám, že občanští členové RVZRM mají v rámci úřadu ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu přístup k přípravě zákonů, které mohou negativně či pozitivně ovlivnit životy Romů v České republice a mohou tak poskytnout své odborné připomínky k přípravě těchto zákonů. Ale je dost pravděpodobné, že až tak moc vážně se to s tou participací nemyslí.

Nutno dodat, že poslední dohledatelný zápis ze setkání RVZRM je z května roku 2014. Samostatná jednání občanských členů RVZRM považuji za nelegitimní, není-li z nich pořizován veřejně přístupný zápis. Nezaručují názorový konsensus Romů a vedou tak k podpoře partikulárních zájmů jednotlivých členů a vládních úředníků.

Strategii romské integrace tak vnímám jako dokument, na jehož tvorbě se nepodíleli Romové, ale jako dokument, který napsali vládní úředníci a někteří vybraní Romové posloužili k tomu, aby byl jako dokument, který byl zpracován Romy prezentován.

Integraci je konec, emancipace vybraných celebrit pokračuje a opravdová a skutečná participace může být nebezpečná, mohla by odhalit názorovou nejednotnost Romů.