Zprávy o Nich nebo o Nás? Jak Česká televize informuje o Romech v hlavní zpravodajské relaci Události přibližuje kniha Renaty Sedlákové
V pražském Kampusu Hybernská se ve čtvrtek 27. dubna konala další přednáška s diskusí z cyklu Romistické utopie, který pořádá redakce časopisu romistických studií Romano Džaniben – výzkumnice Renata Sedláková na ní představila svou knihu "Zprávy o Nich nebo o Nás: zpravodajský diskurz České televize o Romech."
„Tato práce není o Romech, respektive není o nich v pomyslném prvním plánu. Je o majoritní české společnosti, o jejích postojích a vnímání druhých, příslušníků jiného etnika nebo národnosti, o jejich zobrazování a reprezentaci,“ představuje autorka publikaci v jejím úvodu.
Co způsob, jakým jsou v hlavní večerní zpravodajské relaci reprezentováni Romové, vypovídá o české společnosti?
Kniha zároveň dokumentuje proměny zpravodajství veřejnoprávní České televize (ČT) v posledních téměř dvou desetiletích. Sedláková v ní hledá odpovědi na otázku „co bychom věděli o Romech, pokud bychom je znali pouze z vysílání relace Události?“ a vychází přitom z předpokladu, že reprezentace druhých je pro majoritu pomyslným zrcadlem vypovídajícím o kulturní podmíněnosti vlastních postojů a jednání.
„Je to tedy i pomocná otázka ke zkoumání toho, co způsob, jakým jsou v hlavní večerní zpravodajské relaci reprezentováni Romové, vypovídá o české společnosti,“ říká Sedláková. Jak se změnil způsob informování ČT v relaci Události o Romech ukazuje na porovnání situace v letech 2012 a 2015 – na rozdíl od situace v roce 2000.
My, majorita a oni, Romové
„Ve výzkumu jsem se snažila upozorňovat na případy, kdy novináři používají odkazy, ve kterých rezonují stereotypy, které česká populace dlouhodobě sdílí,“ uvedla Sedláková s tím, že už v roce 2000 ve zprávách ČT jasně vystupovaly dvě entity – „my, majorita“ a „oni, Romové“ a zprávy o Romech zdůrazňovaly jejich jinakost.
Ke změnám od roku 2000, které z výzkumu vyplynuly, a které na přednášce zazněly, patří podle autorky například méně časté uvádění etnicity u zpráv, u kterých nehraje roli – především u slovního označení, mnohdy však zůstává u doprovodných vizuálních záběrů.
Obrazový doprovod zpravodajských příspěvků týkajících se Romů podle ní bývá v pojetí Událostí ČT často významně odlišný od příspěvků o majoritě. Nejčastějším obrazem ilustrujícím témata spojená s Romy jsou děti – až v nadpoloviční většině příspěvků o Romech, zatímco u majority nejsou tak časté záběry dětí obvyklé a používají se výhradněji u témat, která s dětmi nebo tématy, která se k nim vztahují, přímo souvisí.
Dalším nejčastějším obrazovým materiálem jsou mladí dospělí, skoro úplně v nich chybí romští senioři, specifickými záběry jsou také Romové zachyceni na veřejných prostranstvích, často z velké dálky, jen výjimečně záběry zobrazují jednoho Roma nebo Romku, zpravidla jde o dva zástupce romské majority najednou, v polovině případů jde o skupinu více než deseti osob.
Zprávy Událostí také často ve spojení s tématy týkajícími se Romů zobrazují situace, které by v případě, že by se týkaly majority, podle Sedlákové přes šéfredaktora do vysílání pravděpodobně neprošly.
„Novináři s Romy v příspěvcích pracují často odlišně než s příslušníky majority. Není obvyklé, že by byl v hlavní zpravodajské relaci veden rozhovor s někým, kdo se opírá o zábradlí nebo je na balkoně či v okně. Objevují se záběry, které jsou vyloženě nelichotivé. U majority se na rozdíl od Romů například nestane, že by byl někdo z majority zobrazen bez trička, s výjimkou třeba reportáží z koupaliště,“ přibližuje Sedláková. Takový způsob zobrazování Romů ve zpravodajství ČT podle ní přetrvává, během let se však jeho podíl od roku 2000 k letům 2012 a 2015 snižuje.
Menšina, o které je rozhodováno
Zjistila jsem, že nejde o informace o tom, co dělají Romové, ale o tom, co dělá majorita a nějakým způsobem se to týká Romů.
Jedním z mnoha klíčových poznatků, ke kterým autorka ve výzkumu došla, patří také informování v Událostech ČT o kriminalitě ve spojení s Romy. „Ukázalo se, že na téma kriminalita se informuje nejčastěji ne o kriminalitě Romů, ale o kriminalitě vůči Romům, kteří jsou v příspěvcích dominantně v pozici oběti,“ říká Sedláková. Jako příklad uvedla třeba xenofobní výroky některých politiků.
Zprávy v Událostech ČT autorka analyzovala také z lingvistického hlediska – zabývala se i „rámováním“ příspěvku – tedy několika větami moderátora, kterými uvádí reportáž.
„Zjistila jsem, že nejde o informace o tom, co dělají Romové, ale o tom, co dělá majorita a nějakým způsobem se to týká Romů. Že jde vlastně o zprávy o většině, která se snaží, pracuje, rozhoduje, a o menšině, která přijímá a je o ní rozhodováno,“ shrnuje Sedláková. Příspěvky podle ní mají výrazně etnocentrickou povahu a soustředí se na sdělení, která mají být srozumitelná pro většinovou populaci.
Autorka působí jako socioložka médií na Katedře komunikačních studií Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Výzkumu se věnuje i po vydání knihy, sleduje v něm vývoj situace až do současnosti.
