Žhářský útok ve Vítkově, k němuž došlo před deseti lety, potrestaly soudy vysokými tresty
Před deseti lety, v noci z 18. na 19. dubna 2009, zaútočila zápalnými láhvemi
skupinka sympatizantů extrémní pravice na dům číslo 58 ve Vítkově na Opavsku
obývaný romskou rodinou. Následkem požáru byla vážně popálena tehdy dvouletá
Natálka. Zranění utrpěla i její matka a otec.
Tři maskovaní pachatelé vhodili do oken přízemního stavení každý po jedné zápalné lahvi naplněné benzinem. Pak žháři nasedli do auta, kde čekal jejich komplic, a zmizeli. Mohutný požár, který založili, málem připravil o život ani ne dvouletou holčičku a zranil její matku a otce.
V době útoku bylo uvnitř domu celkem osm lidí. Nejhůř dopadla malá Natálka, která utrpěla popáleniny na téměř 80 procentech těla. V kritickém stavu byla převezena do nemocnice, z níž ji lékaři propustili až po osmi měsících. Dívka přišla o tři prsty na rukou a bude mít další doživotní následky, opakovaně musí podstupovat operace. S méně vážným zraněním vyvázla z hořícího domu dívčina matka Anna Siváková a také její partner Pavel Kudrik.
Pachatele rasově motivovaného činu se policii podařilo vypátrat po čtyřech měsících. Na stopu útočníků kriminalisty přivedl dobrovolný hasič z Opavska, jenž v osudný den zaslechl telefonát své známé s jedním z pachatelů. Když se muž z médií dozvěděl o tragedii ve Vítkově, oznámil podezřelý hovor policii. Detektivové, kteří na případu pracovali, zadrželi v polovině srpna 2009 tucet extremistů. Čtyři z nich nakonec žalobce obvinil z pokusu o vraždu s rasovým motivem.
Soudní proces začal v květnu 2010 v Ostravě. Na lavici obžalovaných usedli David Vaculík, Jaromír Lukeš, Ivo Müller a Václav Cojocaru. Podle expertů na extremismus patřili všichni čtyři mladíci k aktivním neonacistům, což dokazovaly i předměty nalezené při domovních prohlídkách. Vaculík navíc do soudní síně opakovaně přišel v oblečení značky Thor Steinar, která se mezi neonacisty těší značné oblibě.
Obžalovaní se u soudu bránili tím, že netušili o tom, že domek je obydlený. Údajně ho považovali za skladiště kradených věcí. Obhájci proto žádali, aby soud čin posuzoval nikoliv jako pokus o vraždu, ale jako obecné ohrožení nebo ublížení na zdraví. Jeden z advokátů navíc nepřímo obvinil rodiče popálené dívky ze spoluviny na vážném zranění jejich dítěte, protože ho prý z hořící místnosti vynesli pozdě.
Prvoinstanční verdikt padl 20. října 2010. “Dospěli jsme k názoru, že obžalovaní věděli, že dům je obývaný,” uvedl soudce. Akci označil za brutální útok a přirovnal ji ke křišťálové noci, během níž nacisté v listopadu 1938 vypalovali synagogy a další židovské cíle. Podle rozsudku muži útok naplánovali jako náhradu za to, že se kvůli vysokým nákladům nezúčastnili neonacistické demonstrace v Čechách.
Vaculík, Müller a Lukeš dostali tresty v délce 22 let. Přitížil jim fakt, že už v minulosti byli souzeni za násilné zločiny či propagaci nacismu. Čtvrtý odsouzený Cojocaru odešel ze soudní síně s trestem o dva roky kratším. Soud vzal do úvahy, že předtím nebyl trestaný, na organizaci útoku se nepodílel a k ostatním se přidal na poslední chvíli.
Všichni odsouzení se proti verdiktu odvolali. Případ se tak dostal před Vrchní soud v Olomouci, který na jaře 2011 snížil Ivu Müllerovi trest z 22 na 20 let. Učinil tak s ohledem na to, že se přiznal a projevil lítost. Ostatním třem odsouzeným soud tresty potvrdil, stejně jako to později učinil i Nejvyšší soud. V roce 2014 pak Ústavní soud odmítl Lukešovu a Vaculíkovu stížnosti s tím, že nezjistil nic protiústavního a justice postupovala a rozhodla správně.
