Zemřel romský básník, překladatel, novinář a aktivista Jan Döme Horváth
Ve věku 60 let zemřel dnes v ranních hodinách po krátké nemoci romský básník, překladatel, novinář a aktivista Jan Döme Horváth. Serveru Romea.cz to sdělila jeho rodina.
Jako recitátor při různých pietních a slavnostních příležitostech, na nichž své básně pronášel před romským i českým publikem zásadně v jejich romské verzi, vytrvale propagoval a obhajoval existenci romštiny ve veřejném prostoru.
V rozhovoru v roce 2012 řekl: “Romsky psaná knížka se asi příliš dobře neprodává… Nejde o prodej, ale o to, přesvědčit Čechy, ale i Romy, že máme svůj jazyk, svá přání a tužby a že umíme to, co ostatní. Kromě toho teprve v romštině se člověk otevře a vyjádří všechny myšlenky a pocity, které chce sdělit. Naše tradice, hudba, lačho lav, romipen – se opakuje i v mých básních a to nesmí nikdy zmizet. Podívejte se, romské knihy a noviny se u nás vydávají teprve dvacet let, ale i bez nich romština už tisíc roků žije a bezpochyby bude žít dalších tisíc roků. To nejde vymazat. Je to náš jazyk, kterým si zpíváme a jímž i na tom internetu komunikuje anglický Rom s českým, indickým, americkým nebo rumunským. Jak jinak bychom si spolu povídali? Romština je nekhguleder pro svetos – nejsladší jazyk na světě.”
Narodil se 1. listopadu 1959 v Bílovci v okresu Nový Jičín. Jeho romština byla ovlivněna několika dialekty, neboť jeho předci pocházeli z Maďarska, západního Slovenska z oblasti Šaľa i východoslovenské Spiše. Jan Horváth se vyučil strojním zámečníkem a začal pracovat ve Vítkovických železárnách. Po roce 1990 se aktivně zapojil do romského emancipačního hnutí. V letech 1990–1992 byl poslancem Městského úřadu v Bílovci, 1990–1991 vedoucím tajemníkem ÚV Romské občanské iniciativy (ROI) v Praze.
Působil jako šéfredaktor a redaktor romských novin Romano kurko a Amaro lav, které vycházely v nakladatelství Rompress. Vystudoval střední knihovnickou školu a od roku 1994 pracoval jako dokumentarista Muzea romské kultury v Brně, romský poradce a sociální pracovník Magistrátu města Brna, v neziskové organizaci IQ Roma servis v Brně, jako romský pedagogický asistent na škole v Ostravě.
Vyučoval romštinu na Obchodní akademii, SPŠ, SOŠ Most a také jako zájmový kroužek v nízkoprahových zařízeních a komunitních centrech Ústeckého kraje. Než vloni odešel do důchodu, působil od roku 2009 jako pracovník v sociálních službách Oblastní charity Most. V janovském nízkoprahovém klubu učil romské děti romštinu a o romských tradicích a historii.
Byl dlouholetým redaktorem romských novin Romano hangos. V Muzeu romského obrození se předloni podílel na koncepci výstavy 100 let: Romové v Československu. Letos vyjde romská verze třídílné knihy vzpomínek Emila Ščuky Cikánský baron jsem já, kterou přeložil do romštiny.
Psát začal ke konci osmdesátých let, kdy začal s Milenou Hübschmannovou spolupracovat na vydávání romského časopisu. Své básnické sbírky vydal v nakladatelství Petrov (Tumenge / Vám) a další v Matici romské (O verdan le grajenca džal / Vůz tažený koňmi jede dál). Více o jeho tvorbě v medailonu zde.
Jeho koníčkem byla genealogie, pátrání po údajích o předcích a sestavování rodokmenu.
Na serveru iDNES.cz psal blog a dělil se čtenáři o své názory, postřehy i vzpomínky na rodinu a přátele. Při psaní blogu si potvrdil, že si lidé rádi přečtou o Romech i jiné věci než jen negativa: “Anonymové zuří, ale je dost i kladných ohlasů a to mi dává další chuť psát.”
Te del o Del leske loki phuv.
