Zeď v Matiční ulici: 25 let od symbolu rasové segregace v Česku. Romové vlastními těly bránili výstavbě
Před 25 lety vyrostla v Matiční ulici v Ústí nad Labem neprůhledná zeď z prefabrikovaných dílů, jež oddělila rodinné domky starousedlíků od obecních domů obývaných převážně Romy. Zeď nechala místní samospráva postavit 13. října 1999. Stavba vysoká 1,8 a dlouhá 60 metrů byla odstraněna po šesti týdnech na nátlak vlády a po protestech českých i zahraničních ochránců lidských práv, kteří v ní spatřovali projev rasismu.
Předehrou kontroverzní epizody nejen ústecké historie se stalo rozhodnutí radnice přestěhovat Romy do pavlačových domů v Matiční ulici, která leží na okraji města mezi železniční tratí a Labem. Radnice uváděla, že do domů stěhuje neplatiče nájemného.
Krátce po stěhování v roce 1994 se začali majitelé domků naproti areálu čtyř činžovních domů stěžovat na hluk a nepořádek. Starousedlíci sepsali petici a žádali postavení zdi, která by je oddělila od obecních domů. Jejich přání se radnice ústeckého obvodu Neštěmice, kam Matiční ulice spadá, rozhodla vyhovět v září 1998.
Stavbu zdi kritizovalo zahraničí, vláda i prezident Václav Havel. Romové zeď společně s aktivisty rozebrali
Už před stavbou plotu se začaly objevovat hlasy proti záměru oddělit převážně romské obyvatele pavlačových domů od okolí. V srpnu 1998 se například na českou vládu obrátil ženevský Výbor pro odstranění rasové diskriminace s žádostí o informaci, jaké hodlá učinit opatření k odstranění snah o izolaci některých skupin obyvatel v českých obcích. Koncem září 1998 do Matiční ulice přijela zmapovat situaci skupina specialistů Rady Evropy na romskou problematiku, později i zástupci Komise OSN pro lidská práva. Výstavbu plotu kritizoval také prezident Václav Havel, kauza se objevila i na stránkách zahraničního tisku.
Také vláda se již od ledna 1999 pokoušela vedení města Ústí nad Labem přesvědčit, aby od záměru na výstavbu zdi ustoupilo, ovšem marně. Po rozličných průtazích a neúspěšné snaze vrcholných politiků stavbě zabránit na začátku října 1999 v Matiční začala vyrůstat zeď. Stavba z betonových prefabrikátů, která nahradila původní průhledný plot ze železných prutů, vznikla až na druhý pokus, 13. října.
Romové totiž nejprve stavbě bránili a rozestavěný plot společně s ochránci lidských práv rozebrali. Plot také rozebíral například Ladislav Lis člen rady vlády pro lidská práva a Helsinského výboru a nebo tehdejší státní úředník Jařab.
Do Matiční ulice se sjeli Romové z různých koutů Čech, například Liberce, Nového Boru, Rokycan, Chrudimi a Mostu. Poté, co dělníci původní starý železný plot zbourali, postavili se Romové mezi sloupky nového keramického plotu a nedovolili stavební firmě pokračovat v práci.
Romové a Romky měli transparenty s nápisy: “Jsme především lidí”, “I my chceme pracovat = nejsou stejné podmínky” nebo “matiční je symbol nenávisti a rasismu”. Na transparentu s vyobrazením ostnatého drátu a zdi zase stálo “Romové v ČR, diskriminace, rasismus, Plot v Matiční pryč”.
Zeď se dělníkům podařilo postavit až 13. října, kdy druhý pokus začal časně ráno před čtvrtou hodinou. Kolem staveniště nejdříve vytvořilo na 80 městských strážníků bez zbraní kordon, po nich přijely stavební mechanismy a začala stavba.
Bezprostředně poté kritika ještě zesílila. Stavbu zdi kritizovala třeba EU, jejíž komisař pro rozšíření Günter Verheugen jej označil za porušení lidských práv a žádal vládu o rychlé řešení. Podle Kongresu USA plot symbolizoval netoleranci a rasismus vůči Romům.
Změnu postoje místní radnice přinesl až příslib vlády poskytnout na zlepšení soužití občanů v této lokalitě deset milionů korun. Ústečtí zastupitelé schválili 23. listopadu 1999 přijetí této dotace a již druhý plot zmizel.
Za zhruba třetinu vládní dotace vykoupila radnice tři rodinné domky v bezprostřední blízkosti obecních bytů. Jejich majitelé se z nich pak vystěhovali, z obecních bytů ale odešla i řada Romů. V jednom z vykoupených domků měla městská policie několik let stanici, v dalším otevřela komunitní centrum společnost Člověk v tísni, která zde začala pořádat programy pro místní romské děti. Část dotace radnice rozdělila na rekonstrukci sociálních bytů a různé sociální projekty.
Činžovní domy byly postupně zbourány, stojí už pouze jeden
Dnes už napětí kolem plotu v Matiční ulici na místě připomíná jen poslední ze čtyř činžovních domů. První z domů, které patřily radnici, nechala samospráva zbourat už rok po odstranění plotu, další dva pak létě 2022. Stojí už jen poslední činžák se zabedněnými okny i vstupy, který patří akciové společnosti České přístavy. Město s ní už několik let jedná o osudu posledního domu v areálu, zatím ale nedospělo k dohodě o odkoupení a demolici. Plot samotný pak skončil jak jako oplocení ústecké zoo, která v létě 2000 prefabrikáty odkoupila za zhruba 200.000 korun v dražbě.
Vybudování zdi (plotu) ve své době budilo velké emoce a usnesení k němu dokonce vydala Sněmovna, ústečtí komunální politici ale rozhodnutí dodnes obhajují. “Pokud se mě někdo ptá, zda bychom postupovali stejně, říkám, že ano. Protože ti lidé tady trpěli, měli jsme několik petic na porušování nočního klidu, nepořádku. Takže jsme se jim snažili pomoct. Starý rezavý plot jsme vyměnili za takový, který tlumil hluk a nepořádek,” řekl před dvěma lety náměstek ústeckého primátora Pavel Tošovský (tehdy ODS), který byl v roce 1999 starostou městského obvodu Neštěmice.
Kauza měla některé soudní dohry. V prosinci 2001 například pražský vrchní soud zamítl žalobu obyvatelky Matiční ulice Gizely Lackové na místní samosprávu. Žena žijící v domě s obecními byty požadovala omluvu a 100.000 korun za to, že výstavbou plotu v Matiční ústečtí představitelé poškodili její čest a důstojnost.
Ústavní soud už v dubnu 2000 zrušil část usnesení Poslanecké sněmovny z října 1999, v níž poslanci anulovali rozhodnutí neštěmického zastupitelstva o stavebních úpravách včetně výstavby plotu v Matiční ulici. Skutečnost, že poslanci rozhodovali o usnesení obecní samosprávy, byla podle soudce zpravodaje Antonína Procházky porušením ústavních kompetencí.
