Zdeněk Gábor: Chceme v Přerově rozjet web pro Romy

Se Zdeňkem Gáborem, který v květnu absolvoval krátkou stáž v redakci serveru Romea.cz, o jeho prvních krůčcích v novinařině i životě v Přerově.

Rozhodli jste se v Přerově vytvořit nový informační servis nejen pro Romy. O
co přesně jde?

Chystáme romské webové stránky, které budeme aktualizovat zatím jednou týdně.
Obsahem by měly být zprávy z kultury i zpravodajství. Zatím na webu budu
pracovat hlavně já, postupně by se měli přidávat i někteří naši klienti z
nízkoprahového klubu. Máme tam pár šikovných kluků kolem osmnácti let, kteří by
se určitě mohli zapojit.

Ty sám máš nějakou zkušenost s novinařinou?

Ne, to úplně ne. Vystudoval jsem na provozního technika, před dvěma roky jsem
odmaturoval. Zatím by to mělo fungovat tak, že to po mně vždycky jedna kolegyně
ještě zkoukne. Čeština my sice ve škole moc nešla, ale novinařina mě zajímá.
Nechtěl jsi pracovat v oboru, který jsi vystudoval?
Moc mě to nelákalo. Asi tři měsíce jsem byl na pracáku, a když jsem šel na
pohovor, vždy chtěli praxi, kterou jsem neměl. Zároveň si myslím, že v tom
zahrálo i to, že jsem Rom. Přece jen vztah k Romům v Přerově není úplně dobrý.

Jak si se dostal k práci v nízkoprahovém klubu?

Můj dobrý známý je právě vedoucím Nízkoprahového zařízení pro děti a mladéž
Klubu Metro a napadlo ho, že by mi to mohlo jít s mladými. Dnes mám na starosti
volnočasové aktivity. Dále poskytujeme v rámci sociálních služeb poradenství,
krizovou intervenci nebo doučování.

Kolik mladých do klubu denně dorazí?

Hodně záleží na ročním období. Když je zima, tak mnohem více, protože se k nám
chodí ohřát, takže tak čtyřicítka. V létě je to méně asi tak 20 až 30, převážně
kluků, kteří by se jinak poflakovali venku.

Jak jsi řekl, v Přerově vztahy mezi majoritou a Romy nejsou příliš dobré. V
nedávné době je navíc vyhrotilo brutální napadení. Jak se tento případ podepsal
na soužití ve městě?

Dva Romové napadli dva „bílé“ kluky v restauraci na nádraží. Skončilo to
tragicky, jeden z napadených skončil v komatu, a i když se probral, tak zůstal
ochrnutý na polovinu těla. Asi to vztahy ještě zhoršilo, ale co si pamatuju,
byly vždycky spíše špatné. Na druhou stranu je pravda, že od napadení se množí
případy, kdy nám klienti říkají, že je nepustili do restaurace nebo na
diskotéku.

Znal jsi ty dva Romy, kteří to udělali?

Jo, a zrovna u nich mě to překvapilo. Přišli mi vždycky jako slušní, ale tenkrát
byli opilí a neovládali se. Bavil jsem se potom s nima o tom, říkali, že to byl
velký omyl a že toho litují, ale už to nevrátí zpět.

Jak vypadá život Romů v Přerově?

Jsou tam dvě velké vyloučené lokality přímo vedle sebe, kousek od nádraží, v
Kojetínské a Škodové ulici. Nízkoprahový klub, ve kterém pracuju, sídlí v
centru. Blíže jsme nenašli vyhovující prostory.

Co je největším problémem mezi Romy v Přerově?

Určitě nezaměstnanost. Sehnat práci je opravdu těžké. A z toho vyplývají další
věci – u mladých poflakování a užívání drog.

A kdy se můžeme těšit, že informační web spustíte?

Úplně přesně to ještě nemůžu říct. Musíme dořešit ještě technickou stránku
věci a klienty s tím seznámit. Nicméně do dvou měsíců by to snad mělo být.