Zástupci organizací: Odškodnění nezákonně sterilizovaných selhává, jiný důkaz než zdravotnická dokumentace se neuznává. Z 261 žádostí bylo úspěšných jen 35
Zástupci a zástupkyně romských organizací či organizací na ochranu lidských práv vyzývají k úpravě postupu při přiznávání odškodného za protiprávní sterilizace. Podle nich proces v praxi kvůli výkladu zákonných pravidel a nastavení selhává a postavení žadatelek je nejisté. Uvedli to pisatelé a pisatelky v otevřených dopisech ministrovi zdravotnictví Vlastimilu Válkovi (TOP 09) a premiérovi Petru Fialovi (ODS). ČTK o tom informovala Liga lidských práv. Podle ní do konce května ženy podaly 261 žádostí o odškodné. Rozhodnutí padlo u 74. Úspěšných bylo 35 žádostí.
Elena Gorolová: "Jako problematické vnímáme především nedodržování zákonné lhůty a neuznávání jiných důkazů než zdravotnické dokumentace. V mnoha případech jsou totiž zdravotnické dokumentace již skartovány."
Oběti protiprávních sterilizací mohou od státu získat od letoška 300.000 korun. Odškodné je pro osoby, které zákrok podstoupily mezi 1. červencem 1966 a 31. březnem 2012 bez svobodného rozhodnutí a informací o dopadech. Rozhodly se po přesvědčování, hrozbě odebrání dětí či dávek. Motivací mohla pak být i finanční či věcná odměna v zájmu “zdravé populace”. Tento postup upravovaly tehdejší předpisy. O odškodnění mohou oběti žádat ministerstvo zdravotnictví. To má na vyřízení 60 dnů, po přiznání nároku má poslat do 30 dnů peníze. Podle podkladů k normě by se odškodnění mohlo týkat asi 400 osob. Výdaje by činily 120 milionů korun.
“Spolu s dalšími organizacemi vyzýváme k nápravě současného stavu, který staví oběti do nejistého postavení. Jako problematické vnímáme především nedodržování zákonné lhůty a neuznávání jiných důkazů než zdravotnické dokumentace. V mnoha případech jsou totiž zdravotnické dokumentace již skartovány,” uvedly Elena Gorolová ze spolku obětí protiprávní sterilizace a právnička Ligy lidských práv Anna Štefanidesová.
Pod otevřené dopisy se podepsali zástupci a zástupkyně romských organizací, organizací na ochranu lidských práv či práv žen i někteří členové vládní rady pro záležitosti romské menšiny. Podpis připojili třeba ředitelka Nadace Charty 77 Božena Jirků, Čeněk Růžička z Výboru pro odškodnění romského holocaustu v ČR, sociolog Fedor Gál, zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková, lidskoprávní aktivistka a překladatelka Gwendolyn Albert, člen Rady vlády pro záležitosti romské menšiny Jan Husák, ředitel organizace RomanoNet Michal Miko nebo ředitel organizace ROMEA Zdeněk Ryšavý.
Pisatelky a pisatelé se obávají, že proces při nynějším nastavení provázejí v praxi selhání, což podkopává víru obětí. V dopisech uvádějí, že řízení trvá déle než stanovené dva měsíce. Žadatelky bez zdravotnické dokumentace odškodné nezískávají. Nedostanou ho ani tehdy, pokud se dokumenty v rozporu se zákonem skartovaly, zničily či ztratily.
“Přijatý zákon výslovně umožňuje i jiné důkazy než zdravotnickou dokumentaci, nejsou nám známy takové případy, kde by jiný důkaz byl uznán,” podotkli autoři a autorky. Podle nich by se měla dvouměsíční lhůta dodržovat a pomohla by metodika k uznávání nepřímých důkazů i navázání spolupráce s experty, kteří se problematice dlouhodobě věnují.
S podezřením na nucené sterilizace v Česku, a to především romských žen, přišlo v roce 2004 Evropské centrum pro práva Romů (ERRC). Desítky žen se pak přihlásily ombudsmanovi, některé se obrátily i na soudy. Vládní výbor proti mučení navrhl zavést odškodné už v roce 2006. V roce 2009 se za protiprávní zákroky tehdejší kabinet omluvil. Zákon o odškodném se podařilo přijmout až loni.
