Zakladatelka české romistiky Milena Hübschmannová by se dnes dožila devadesáti let

„Milena byla pro mě nedostižný vzor. Zasvěcovala mě do tajů romštiny, kterou mi předci v dobré víře upřeli. Neuvěřitelným způsobem dokázala propojovat znalosti z „vysoké vědy“ s výklady odlišností v obyčejné každodennosti a propojovat tak majoritu s minoritou. Dokázala povznášet na vědeckém základu Romy z vyloučených sfér na snová oblaka charismatického fluida světové ojedinělosti,” uvedla dnes Jana Horváthová, ředitelka Muzea romské kultury na sociálních sítích muzea.

“Nikdy nezapomenu na její prozíravé poznání, když říkávala, že ve skutečnosti majorita Romům vždy záviděla rudimentární schopnost komunikovat se silami vesmíru. Ale ona byla hlavně skvělý člověk, poctivý, pravdivý, vřelý a niterný,” dodala Horváthová.

“Milena Hűbschmannová byla žena, která objevovala, velebila a na úroveň jiných jazyků rehabilitovala romštinu. Léta strávená mezi romskými přáteli v kombinaci s její neuvěřitelnou pokorou a zvídavostí jí naučila poznat nás víc než kdokoliv jiný,” uvedla v předmluvě knihy Milena Hübschannová ve vzpomínkách novinářka Jarmila Balážová.

“Milena předsudky a stereotypy ráda bořila, principem jejího jednání bylo odlišnou kulturu, mentalitu, jazyk poznat a pochopit. Ne předělat, asimilovat, měnit k obrazu svému. Věděla, že právě tím se vždy vytrácí jedinečnost a odlišnost způsobující, že se naštěstí nepodobáme jako vejce vejci. Jak nudný by ten svět byl!” dodala Balážová.

Milena Hübschmannová se narodila 10. června 1933 v Praze. Po maturitě v roce 1951 na pražském gymnáziu Howarda Fasta, studovala hindštinu, urdštinu a bengálštinu na FF UK v Praze. Studium zakončila v roce 156 promocí. Od dětství ji fascinovala kultura Indie, kterou se později zabývala jako překladatelka a badatelka.

V roce 1953 se poprvé setkala s romskou komunitou v Ostravě, kam byla poslána komunistickým režimem na pracovní brigádu. Překvapilo ji, že rozumí jejich jazyku a poznala v něm indické kořeny. Romové jí zprvu učarovali pro jejich exotičnost ve zdejším evropském prostředí. Byli pro ni živoucí spojkou s kontinentem, který tolik obdivovala. Postupně začala do jejich kultury a jazyka pronikat a angažovat se v boji za jejich emancipaci.

Milena Hübschmannová působila v celé řadě institucí, kde se zabývala právě především výzkumem a
propagací romského jazyka a kultury. Po svém studiu pracovala také v Orientálním ústavu ČSAV. Od roku 1956 působila několik let v literární a divadelní redakci Československého rozhlasu, kam se často snažila prosadit také romskou lidovou slovesnost.

V letech 1969-1973 působila jako předsedkyně společensko-vědní komise Svazu Cikánů-Romů, první romské organizace na našem území. Mezi roky 1975 a 1982 byla bez stálého zaměstnání pro nesouhlas s asimilační politikou uplatňovanou vůči Romům. Externě vyučovala romštinu a hindštinu na Jazykové škole v Praze.

“Poznala jsem ji na konci osmdesátých let, konkrétně na podzim 1987, kdy mne kamarádka přilákala na kurz hindštiny při Jazykové škole v Praze, ve kterém k mému štěstí učila právě Milena Hübschmannová. Velmi záhy jsem vstoupila i do nově otevřeného ročníku pro romštináře a nechala se strhnout do víru dění okolo romského hnutí, které se právě znovu probouzelo,” vzpomíná na toto období překladatelka Lada Viková.

V roce 1991 se zasadila o vznik semináře romistiky na FF UK v Praze. Od r. 1994 byla šéfredaktorkou časopisu romistických studií Romano džaniben. V roce 1995 získala titul CSc. Až do své tragické smrti 8. září 2005 se podílela na různých aktivitách spojených s Romy nejen v ČR, průběžně spolupracovala s romským tiskem, zasazovala se odstranění vepřína z místa koncentračního tábora pro Romy v Letech u Písku, spolupracovala s Muzeem romské kultury v Brně a dalšími institucemi.

Mileně Hübschmannové byla za její činnost udělena celá řada ocenění. Mezi ty nejvýznamnější patří například Cena Františka Kriegla (1994) udělovaná Chartou 77, medaile Za zásluhy III. stupně z rukou prezidenta republiky Václava Havla (2002) nebo medaile Za zásluhy I. stupně udělenou MŠMT za významný podíl na uchování a rozvoji romského jazyka a romské kultury (2003).

“Za dokonalým naplněním jejího života stojí nesmírná píle a houževnatost spolu s pokorou a skromností. Byla zvyklá na znevažování své práce, prožila i období, kdy nemohla najít zaměstnání pro svou činnost na poli romské kultury. Když pak v devadesátých letech přijímala oficiální ocenění za své celoživotní úsilí, bývala ve velkých rozpacích, tyto chvíle téměř protrpěla. Zároveň ovšem v ocenění spatřovala oficiálně deklarovanou poctu romské kultuře, uznání její svébytnosti,” uvedla v knize Milena Hübschannová ve vzpomínkách Lada Viková.