Za protiromské nápisy u památníku v Letech u Písku hrozí pachatelům tři roky. Podle policie se dopustili schvalování genocidia
Policisté obvinili dva muže za umístění urážlivých nápisů o Romech u památníku v Letech u Písku z letošního května. Dopustili se tím činu popírání genocidy. Hrozí jim za to až tříletý trest. Oba proti obvinění podali stížnost.
“Písečtí kriminalisté, konkrétně vyšetřovatel služby kriminální policie a vyšetřování, vydal na konci minulého týdne usnesení o zahájení trestního stíhání, a to konkrétně dvou mladých mužů pro trestné činy popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia,” uvedla dnes v zprávách České televize písecká policejní mluvčí Kamila Čuřínová Ingrišová.
Památník v Letech u Písku byl zhanoben urážlivými protiromskými nápisy koncem května tohoto roku. Nápisy na několik informačních tabulí umístil nacionalistický spolek My proti všem.
Spolek umístil na jeden ze stromů v blízkosti památníku nápis “Památník věnovaný historicky posledním pracujícím Romům na území České republiky”. Na cedule naučné stezky pak extremisté umístili podobný nápis ve znění “Památník věnovaný posledním pracujícím Romům na území České republiky.”
Spolek se k zahonobení památníku přiznal na svých internetových stránkách, kde zlehčuje utrpení Romů v koncentračním táboře v Letech u Písku. “Tímto projektem chceme poukázat na absurditu, kdy se tu vkládá půl miliardy korun do nečeského etnika, které s největší pravděpodobností za celou svou existenci u nás, (1918-2018), tolik peněz ani neodvedlo do státního rozpočtu!” uvádí na webu spolek, jehož zakladatelem je Matouš Bulíř.
Navzdory historickým faktům měly nápisy podle spolku upozornit na to, že “se nejednalo o tábor koncentrační, jak předkládají některá média a politici, nýbrž o tábor pracovní.”
Z historie koncentračního tábora v Letech u Písku
Původní prostor v Letech u Písku sloužil v roce 1940 jako ubytovací zázemí pro stavební dělníky. Poté zde vnikl pracovní a kárný tábor, a to na rozkaz ministra vnitra protektorátní vlády Josefa Ježka ze dne 15. července 1940, který byl vydán na základě vládního nařízení č. 72 o kárných pracovních táborech ze dne 2. března 1939. Toto nařízení tedy bylo vydáno ještě před obsazením země nacisty. V kárném a pracovním táboře byli podle vyhlášky koncentrováni „práce schopní potulní cikáni a jiní tuláci stejným způsobem žijící, řemeslní žebráci a osoby žijící ze žebroty jiných (dětí a pod. ), řemeslní hazardní hráči, notoričtí zahaleči, povaleči a osoby, žijící z nečestných výdělků (prostituce a pod.) vlastních nebo jiných osob“. Prvních dvanáct vězňů sem dorazilo dorazilo již 17. července 1940.
Dne 1. srpna 1942 byl tábor přeměněn na Cikánský tábor a vzápětí sem byly transportovány celé romské rodiny. Koncentrák zahájil činnost 1. 8. 1942 a byl zrušen 4.5.1943. Jeho kapacita byla sice zvětšena tak, že tábor byl schopen pojmout až 600 vězňů, ale i tento počet byl brzy překročen, neboť v průběhu srpna 1942 bylo v táboře internováno přes 1100 mužů, žen a dětí. Tábor nebyl vybaven potřebným hygienickým a dalším zařízením pro tak velký počet osob. Vězni se museli často mýt v nedalekém rybníku. Navíc tu byli až do srpna 1942 vězněni pouze muži. Od srpna 1942 zde ve zcela neuspokojujících podmínkách živořily i ženy a děti. Po velkém náporu v srpnu 1942 přicházeli do tábora většinou pouze jednotlivci nebo rodiny.
Přímo v táboře Lety zahynulo nejméně 326 osob, z toho 241 dětí. 120 obětí bylo pohřbeno na provizorním pohřebišti u tábora. Dalších 540 zdejších vězňů zahynulo po transportu do Osvětimi. Hromadné transporty se uskutečnily celkem dva. Jako první byl vypraven 3. prosince 1942 transport tzv. asociálů v počtu 16 mužů a 78 žen do koncentračního tábora Osvětim I. Druhý z transportů znamenal prakticky likvidaci tábora v Letech, protože v něm bylo odvezeno 417 vězňů do koncentračního tábora Osvětim II- Birkenau. Zatímco první transport se uskutečnil na základě výnosu o preventivním potírání zločinnosti, druhý již byl realizován na základě Himmlerova výnosu z 16.12. 1942, který nařizoval transport všech Romů do koncentračního tábora v Osvětimi. Zbývajících 198 vězňů bylo přemístěno do cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu (tzv. Žalov) nebo do sběrných táborů v Praze a v Pardubicích.
