Vyjádření Antifašistické akce k událostem v Janově

Současná vyhrocená situace na litvínovském sídlišti Janov odhalila nebezpečí,
které by před propuknutím neonacistických násilností těžko někdo předvídal.
Musíme sebekriticky přiznat, že poslední vývoj jsme nepředpokládali ani my, i
když neonacistickou scénu podrobně sledujeme dlouhou dobu.

Desetiletí přehlížený a bagatelizovaný problém soužití romské minority s
českou majoritou a nepřiznaný problém skrytého i neskrývaného protiromského
rasismu vytvořil ve spojení s nekontrolovaným trhem s byty a nepromyšlenou
privatizací obecních bytů základ výbušné směsi, která zatím explodovala pouze v
Janově. Podobných kritických míst je však více. Další dny a měsíce ukáží, zda
Janov představuje pouze ojedinělou událost a je i limitem neonacistických sil.
Janov může být ale také impulsem k dalšímu posilování a aktivizaci neonacistů,
včetně přílivu nových sympatizantů. Také scénář, kdy neonacistické bojůvky
podpoří místní občané, se může opakovat. Již dnes je potřeba otevřeně přiznat,
že jde o nejvážnější hrozbu neonacistů od roku 1989. Dva neskrývané pokusy o
pogrom na romské obyvatele na sídlišti Janov nemají ani obdobu v sousedních
zemích a je proto nutné je považovat za varovné.

Antifašistická akce (AFA) kritizovala v souvislosti s Janovem vrcholné i
lokální politiky, policii i neziskové organizace. Pravdou ovšem také je, že
nepodnikla žádnou otevřenou protiakci přímo v Janově. Pokusíme se vysvětlit
důvody, které nás k tomu vedly.

Antifašistická akce v posledním roce ustoupila od veřejných akcí namířených
proti neonacistům. Učinila tak především v reakci na silnou a většinou účelovou
kriminalizaci jejich účastníků, kdy policie po několika demonstracích zadržela
kohokoli, kdo vypadal, že se akce zúčastnil, a v řadě případů je obvinila i z
několika trestných činů. Zároveň jsme nechtěli zbytečně eskalovat situaci na
akcích, které neměly primárně s antifašistickým hnutím nic společného, ať už šlo
o brněnskou Queer Parade nebo právě o janovské sídliště. Víme, že přítomnost
Antifašistické akce působí na neonacisty jako magnet. Důležitým důvodem byl i
fakt, že jsme nechtěli dávat policii dalšími střety argumenty pro posilování
jejích pravomocí i její výzbroje.

Zde je na místě připomenout, že policejní složky se v uplynulém roce
opakovaně snažily radikální antifašisty vmanipulovat do dalších konfliktů. Stalo
se tak především 17. listopadu 2007, v polovině ledna 2008 i před brněnskou
Queer Parade, kdy policie dopředu avizovala "střety extremistů". Tvrzení policie
o účasti AFA na těchto akcích byla z naší strany oficiálně dementována. Konflikt
se nekonal ani na 1. máje 2008, kdy místo tradičních střetů s neonacisty proběhl
Festival proti rasismu.

Při zpětném pohledu je znát, že policie začala pociťovat ztrátu osvědčeného
nepřítele. Pod tímto úhlem pohledu je potřeba se podívat i na události v Janově.
Dnes se zdá totiž nepochopitelné, že špičkám neonacistů trvalo několik let, než
si našly vhodný cíl své nenávisti, u kterého mají navíc šanci získat popularitu
– romská ghetta. Ačkoli s provokacemi začali neonacisté z Dělnické strany ještě
v rámci předvolební kampaně, za prvním ostrým střetem stáli aktivisté Národního
odporu a Autonomních nacionalistů. Otázkou je, proč akci vydávali za spontánní
protest a nepokusili se ji legálně ohlásit, i když ji organizačně připravovali s
potřebným časovým předstihem. Účelem mohla být živelnější eskalace konfliktů.
Obě strany byly přitom spokojeny. Jedna získala auru bojovníků a mediální zájem,
druhá se po delší době naostro procvičila a byl znovu potvrzen faktor její
nepostradatelnosti. Pokračováním měly být tyto aspekty ještě posíleny.

Další násilná demonstrace neonacistů byla skutečně masivnější. Podivné je, že
ačkoli se neonacisté veřejně (fórum hooligans.cz) připravovali na otevřený
konflikt a řešili detailně taktiku i svoji výzbroj včetně výroby výbušnin,
policie tato nebezpečí v předstihu neeliminovala. To, že policejní složky de
facto neonacistické násilníky potřebují, potvrzuje nápadně nízký počet
zadržených i fakt, že policie vracela neonacistům i tu část zbraní, které jim
policejní hlídky zabavily – sice je to z právního hlediska správné, ale na
druhou stranu jde o něco naprosto nezvyklého. Uvedená podezření ještě posilují
informace především z neonacistického prostředí, že někteří z organizátorů
neonacistických násilností jsou policejními konfidenty.

Důvodů, proč policie upřednostňuje násilný střet, ačkoli mu mohla předejít,
může být více. Uveďme dva, které se v komentářích příliš neobjevují. Vzápětí po
posledním střetu se opět objevily požadavky na zpřísnění shromažďovacího zákona.
Tyto opakované útoky jsou vedeny jak od policie, tak od místních samospráv. Není
asi náhodu, že v těchto měsících ministerstvo vnitra sbírá podněty právě pro
změnu shromažďovacího zákona. Policie dále tlačí na další změnu zákonů, aby
mohla proti demonstrantům zasahovat razantněji. Je skutečně otázkou, co si lze
ještě představit pod pojmem razantnější zásah. Zřejmě naprosto volnou ruku
policie a střelbu ostrými náboji. Faktem je, že od 1. ledna 2009 začíná platit
nový policejní zákon. Ten výrazně zvyšuje pravomoci policejních složek. Jednou z
novinek je nasazení elektrických paralyzérů, taserů. Střety v janovském sídlišti
budou i nepostradatelným argumentem pro zavedení další novinky – gumových
projektilů. Obecná formulace zákona jejich použití umožňuje.

Pokud varujeme před vzrůstajícím nebezpečím neonacismu, musíme se stejnou,
ne-li větší intenzitou varovat i před hrozbou fašismu. Záměrné posilovaní
nekontrolovatelné moci státu a jeho mocenských struktur totiž k ničemu jinému
nevede.

Pozice Antifašistické akce není za této situace snadná. Musíme konstatovat,
že strategie, kdy jsme ustoupili od veřejných konfrontací, se osvědčila pouze
částečně. Silný občanský odpor proti neonacistům stále neexistuje, ačkoli jsme
mu svým způsobem přenechali prostor. Uvědomujeme si, že naše nepřítomnost na
janovském sídlišti může být právem vnímána jako slabost. Náš boj proti
neonacismu, rasismu, xenofobii a fašismu v žádném případě nevzdáváme. Víme, že
aktivita antifašistický skupin není v útlumu. Potvrzují to jiné veřejné i
neveřejné aktivity i zájem z nových regionů. Sami neonacisté dobře ví, že se
nemohou cítit nikde bezpečně. Přesvědčili se o tom při mnoha svých akcích,
včetně těch utajených. Neonacisty páchané násilí nezůstane z naší strany bez
odezvy.

Důležité je také uvést, že Antifašistická akce nemá patent na antifašismus a
antirasismus a že je neúčinné tyto postoje „dovážet“ do míst, kde o ně není
zájem. Pokud se ve vašem okolí rozrůstají tyto negativní jevy, jediná síla,
která je může zastavit, je ve vás samotných. Pomůžeme vám, dodáme zkušenosti a
rady, ale neonacisty nikdy nezastaví jedna skupina lidí, ale pouze silný
společný autonomní odpor v ulicích našich měst, na pracovištích, ve školách.

Přes současné neradostné zprávy stále věříme, že lidská potřeba svobody je
silnější než neustávající pokusy o její potlačení. Věříme, že dříve nebo později
snahy o ovládnutí společnosti a její totální kontrolu narazí na odpor, který
nezastaví seberepresivnější zákony ani kordony policistů.