Vláda přidá 200 milionů na odškodnění nezákonných sterilizací. Lhůta pro podání žádostí se prodlouží
Ministerstvo zdravotnictví (MZd) počítá na odškodné za nezákonné sterilizace s dalšími 200 miliony korun. Vláda schválila přidělení peněz, řekl minulý týden po jejím jednání ministr Vlastimil Válek (TOP 09). Dosud bylo vyplaceno přes 210 milionů korun, žádostí bylo do konce roku přes 2200 a nárok úřad potvrdil u 900 z nich. Sněmovna souhlasila s prodloužením lhůty pro podávání žádostí o další dva roky, původně skončila s rokem 2024.
“Mohu ujistit, že odškodnění budou probíhat v tom duchu, v tom rozsahu a tak, jak nám zákon ukládá,” uvedl k tomu Válek. Podle materiálu pro jednání vlády, který má ČTK k dispozici, bylo 200 žádostí schváleno v letošním roce a dalších zhruba 600 žádostí na vyřízení čeká.
Ženy, které byly protiprávně sterilizované mezi 1. červencem 1966 a 31. březnem 2012 bez svobodného rozhodnutí a informací o dopadech, mohou podle odškodňovacího zákona získat jednorázovou částku 300.000 korun. Převážně jde o romské ženy. V době přijetí zákona odborníci odhadovali, že se bude týkat zhruba 400 žen. V několika případech se ženy uznání domáhaly soudně, MZd muselo upravit svou rozhodovací praxi.
Na prodloužení lhůty apelovaly neziskové organizace, ombudsman nebo Rada Evropy. Pozměňovací návrh, který původní lhůtu prodlouží ze tří na pět let, na konci dubna schválila Sněmovna. Nyní čeká na projednání Senátem a podpis prezidenta.
“Ministerstvo zdravotnictví tak předpokládá ve svém odhadu, že dalších minimálně 1000 žádostí bude úspěšných, a vznikne tak povinnost státu prostřednictvím MZd vyplatit peněžní prostředky v celkové částce 300 milionů korun,” píše se v dokumentu. Případné peníze na rok 2026 se budou podle úřadu řešit později.
Systematické sterilizace žen zavedla v Československu směrnice ministerstva zdravotnictví z roku 1971. V roce 1979 stát umožnil i finanční motivaci žen k podstoupení sterilizace. Poslední zaznamenaný případ nezákonné sterilizace pochází z roku 2007. S podezřením na nucené sterilizace, především romských žen, přišlo v roce 2004 Evropské centrum pro práva Romů. Desítky žen se následně obrátily na ombudsmana, některé podaly žaloby k soudu.
Romské organizace a organizace na ochranu lidských práv si opakovaně stěžovaly na nedodržování zákonné vyřizovací lhůty ze strany MZd i na neuznávání jiných důkazů než zdravotnické dokumentace. Totéž kritizoval i veřejný ochránce práv.
