VIDEO: Pětadvacáté setkání BARUVAS. Historie Romů, životní prostředí, umělá inteligence i pieta za tragicky zesnulé na Slovensku

Nesmělé začátky

BARUVAS začalo již ve čtvrtek na pražském Hlavním nádraží, kde se studenti tradičně setkali v příjezdové hale. První nesmělé pohledy nováčků brzy vystřídalo srdečné přivítání zkušenějších účastníků. Již během společné cesty vlakem panovala uvolněná atmosféra, ve které studenti netrpělivě diskutovali, jak asi jarní BARUVAS proběhne.

Po příjezdu do Brna se ke skupině připojili další studenti z Ostravy, Jihlavy či přímo z Brna. Po ubytování následoval nenáročný program, který umožnil účastníkům lépe se poznat například při kulečníku či hře na kytaru. „Chtěli jsme, aby se studenti seznámili, navázali vztahy například u kulečníku, nebo u kytary a vytvořili si příjemné prostředí,“ uvedla koordinátorka vzdělávacích aktivit Denisa Hamáčková.

Historie Romů na vlastní kůži

V pátek ráno na studenty čekal autobus, který je odvezl do bývalého koncentračního tábora v Hodoníně u Kunštátu, kde dnes stojí Památník holokaustu Romů a Sintů na Moravě. Studenti si s průvodcem prošli celý areál, dozvěděli se informace o tom, jak se v táboře žilo a jaké útrapy museli lidé zavřeni denně zažívat.

Po obědě zamířili do Muzea romské kultury, kde je přivítala ředitelka Jana Horváthová, která studentům přiblížila historii Muzea. Následně se studenti rozdělili do dvou skupin. První šla do expozic muzea, kterými je velmi zajímavě provedl Štefan Ferenc. Druhá skupina zůstala v přednáškové místnosti, kde studenti vytvářeli profily zajímavých romských osobností. V další části programu se skupiny vyměnili tak, aby každý absolvoval obě aktivity.

„Páteční program byl velmi emotivní. Mnozí studenti byli hluboce dojati tím, co se během prohlídek dozvěděli,“ doplnila Hamáčková.

FOTOGALERIE

Setkání romských studentů BARUVAS (FOTO: Richard Horváth, Lukáš Cirok ) – VÍCE FOTOGRAFIÍ ZDE

Ukliďme Česko

V sobotu ráno se studenti sešli u Janáčkova divadla v Brně, kde od organizátorů dostali pytle a rukavice, které poskytla iniciativa Ukliďme Česko. Studenti v rámci této iniciativy uklízeli Sady Osvobození a park Koliště.

„Chtěli jsme do programu BARUVAS zařadit i aktivity, které pomáhají životnímu prostředí a iniciativa Ukliďme Česko byla skvělou příležitostí. Studenty tato aktivita bavila. Bylo celkem vtipné, že mezi odpadky našli i například řetěz k jízdnímu kolu nebo spodní prádlo. Když ale studenti našli injekční stříkačky, byla přivolána policie, která zajistila nejen tedy stříkačky, ale i sáček s drogami. I to se může stát a já jsem rád, že studenti byli opatrní a hned nám takovéto nálezy hlásili,“ říká Denisa Hamáčková.

Umělá inteligence jako pomoc při studiu

Po úklidu veřejných prostor a vydatném obědu zamířili studenti zpět na penzion, kde na ně čekala Barbora Karpíšková, expertka na umělou inteligenci, která studentům ukázala, jak efektivně a v souladu s etickými pravidly využívat, ale nezneužívat umělou inteligenci během studia na střední, potažmo vysoké škole.

„Dnes je umělá inteligence mnohými lidmi „zneužívána“ pro studijní účely a lidé ztrácí potřebu přemýšlet nad určitými otázkami kriticky, proto jsme také chtěli, aby se studenti naučili umělou inteligenci používat v souladu s morálkou a zodpovědně,“ dodává Hamáčková.

Vzkaz do nebe

Sobotní večer pak patřil pietě za tragicky zesnulé děti a jejich prababičku, kteří zemřeli při ničivém požáru v romské osadě ve Veľkém Šariši na Slovensku. Studenti zapálili svíčky, které postupně pokládali na zábradlí mostu nedaleko penzionu a na chvíli tak osvítili okolí. Minutou ticha pak vzdali úctu obětem.

Tento spontánní čin studentů byl ukázkou solidarity a při samotném aktu byla ve vzduchu cítit pouze láska a mír. Malým gestem chtěli studenti také naznačit lidem, kteří se tomuto neštěstí smějí nebo ho dokonce podporují, že nenávist plodí jen nenávist a ta v naší společnosti nemá místo.

Loučení…

Poslední den se jako tradičně nesl ve znamení balení a odjezdu. Někteří studenti se odpojili již v Brně a jeli do Ostravy, Zlína nebo Jihlavy. Ostatní jeli do Prahy na Hlavní nádraží a odtud se rozjeli všemi směry domů.

„Jarní Baruvas pro mě bylo, stejně jako každé předchozí, výjimečné a jedinečné. Z každého setkání odcházím s nadšením z prožitého a s radostným očekáváním toho příštího. Z tohoto Baruvas si však odnáším především hluboký pocit vděčnosti. Vděčnosti za život, který mám, protože si uvědomuji, že ne každý má nebo měl to štěstí, co mám já,“ říká Sára Tatayová, letošní maturantka a studentka předškolní a mimoškolní pedagogiky z Ústí nad Labem.

„Setkání Baruvas bylo skutečně úžasným zážitkem. Bylo skvělé potkat další romské studenty, kteří sdílejí podobné cíle jako já, a pocítit vzájemnou podporu, která mě motivuje jít dál a nikdy se nevzdávat. Kromě toho jsem poznala nové zajímavé lidi, se kterými jsem si mohla popovídat a dozvědět se mnoho nového. Jsem vděčná za příležitost být součástí něčeho tak inspirativního, jako je právě Baruvas, “ říká Petra Badžová, studentka gymnázia z Hodonína.

Další setkání BARUVAS čeká na studenty již na konci srpna a už teď vymýšlíme program na základě podnětů od studentů.