VIDEO: Bolestivé dědictví romského holokaustu na jevišti. Promlouvají jeho potomci prostřednictvím divadla utlačovaných
Co zůstane, když bolest přetrvá generace – a není slyšet? Na tuto otázku hledá odpověď inscenace Příběhy přeživších, kterou ve středu 28. května 2025 uvedla skupina neherců na scéně Vily Štvanice. Představení, které vzniklo metodou divadla utlačovaných a bylo uvedeno v rámci festivalu Khamoro, čerpá z autentických výpovědí potomků přeživších romského holocaustu. Skrze sdílené ticho i hlasité výkřiky bolesti zkoumá, jak se trauma minulosti zapisuje do současných životů.
Potlesk účinkujícím po skončení předpremiéry představení Příběhy přeživších, které v rámci stejnojmenného projektu Slova 21 nahlíží téma romského holokaustu metodou divadla utlačovaných. 16. 3. 2025 (FOTO: Vaiva Bezhan)
„Divadlo, které nevypráví cizí příběhy, ale vlastní bolest – a proměňuje ji v prostor pro změnu.“ Touto větou začíná reportáž první romské internetové televize ROMEA TV z inscenace Příběhy přeživších. Na jevišti Vily Štvanice vystoupili lidé, kteří nejsou profesionálními herci. Všichni ale sdílejí jednu zásadní věc: patří k potomkům těch, kteří přežili romský holocaust.
Představení vzniklo v rámci projektu organizace Slovo 21 a využívá metodu divadla utlačovaných. Ta pracuje s lidmi bez herecké průpravy a umožňuje jim pojmenovat překážky, s nimiž se ve společnosti potýkají. Společným sdílením vlastních zkušeností skupina vytváří nový příběh, který není biografií jednotlivce, ale syntézou kolektivní paměti a přítomné reality.
Minulost, která bolestně žije i dnes
„Tématem není samotný holokaust, ale to, co s námi dělá dnes,“ vysvětlila pro ROMEA TV lektorka a režisérka Líza Urbanová. Její inscenační přístup nesměřuje k rekonstrukci historických událostí, ale ke zkoumání jejich otisku v současnosti. Diváci tak slyší nejen útržky o životě předků, ale především příběhy diskriminace, bolesti a ticha, které žijí jejich potomci – často neviditelně, ale o to palčivěji.
„Nepracujeme s příběhy těch, kteří přežili, ale s tím, jak se tahle historie propisuje do životů jejich dětí a vnuků,“ doplňuje Urbanová.
Na představení se podílí sedm protagonistů: Zdeněk Daniel, Zdeněk Serinek, Jozef Miker, Stanislav Svoboda, Ilona Ferková, Marcela Surmajová a Emilie Machálková. „Některé příběhy byly bolavé, protože šlo o skutečné vzpomínky, které jsme sdíleli. Ale velmi nás to spojilo,“ uvedla jedna z účinkujících hereček.
Divadlo utlačovaných ruší hranici mezi jevištěm a hledištěm. Divák zde není pasivním příjemcem sdělení, ale je vyzýván k myšlenkové i emocionální účasti. Nejde o klasické divadlo, nejde ani o terapii. Jde o společenský proces – hledání možností, jak rozumět bolesti a jak ji přetavit v porozumění.
Premiéra inscenace proběhla již v roce 2024, v Praze se nyní hrála po čtvrté. Další repríza je naplánována na srpen v Hodoníně u Kunštátu, kde během druhé světové války fungoval internační tábor pro Romy.
