Velká tragédie v malém městě

K městu Vítkovu se blížíme mlčky. Slov není třeba. Řidič, francouzský
reportér Alain Keler, stejně jako já, myslí na romskou rodinu, která se před
měsícem ocitla v plamenech. Pro mě, pro matku tří – dnes již dospělých – dětí je
vize jejich malých siluet v plamenech tou nejhorší z nejhorších. Jak se setkat s
matkou, které se tento hrůzný obraz stal realitou?

Ruce v klíně

Auto míjí ceduli s názvem Vítkov. Pomalu se suneme pátečním slunečným
odpolednem k náměstí. Parkujeme. Na zahrádce místní cukrárny sedí pár
návštěvníků, mezi nimi Romové.

„Tady hned nahoru, je to takový modrý dům,“ ochotně odpovídají překotně na
otázku, kdeže bydlí teď ta „vypálená“ rodina.
K nepříjemným pocitem, že coby senzacechtivá hyena vpadnu do rodinného smutku,
vcházím do dvora azylového domu.
Jsme ohlášeni, snad budeme i přijati. Návštěvu zprostředkoval Kumar Vishnawathan,
známý indický ochránce práv našich Romů.
Hlouček Romů se při našem příchodu rozchází. Na židli zůstává mladá žena s
rukama v klíně. Poznávám v ní maminku zraněné holčičky. Za celou dobu návštěvy
se téměř nepohne.

Nepohne se ani její tvář. Odpovídá ochotně, klidně, odevzdaně.

Jejím údělem je čekání. Čekání, jestli její nejmladší dítě, Natálka, přežije.
Je z ní ale cítit síla. I ta zatím jistě pomáhá dceři vzdorovat doposud
rozsáhlým popáleninám. Malá Natálka, ani ne dvouleté dítě, leží už přes měsíc v
ostravské nemocnici s popáleninami 3. stupně na osmdesáti procentech tělíčka.

K hovoru se posléze přidá i otec dětí Pavel Kudrik a babička Vlasta Malá.

Sobotní noční můra

Útok se stal před půlnocí v sobotu 18.dubna. Rodina: osmadvacetiletá Anna
Sivákové a o pět let starší partner Pavel Kudrik spali spolu se čtyřmi dcerami v
malém domku v malém moravském městě ve střední Evropě. Ve vedlejší místnosti
spal i dědeček dívek Václav Malý. Jen babička paní Vlasta Malá se dívala na
televizi. Náhle domek vzplál.

„Najednou to bylo v jednom ohni,“ vzpomíná paní Vlasta. „Nejdřív jsem
křičela, pak jsem vyběhla ven a viděla tmavé auto.
Někdo – byl to mladý mužský hlas, křičel: Cikáni, shořte.“ V té chvíli se už
dědeček snažil oheň uhasit. Voda ale netekla.
Rodiče a tři starší dcery vyběhli ven. Jen Natálka tu nebyla.

Rodiče vběhli znovu do domku. Děsivý obraz, na který nikdy paní Anna
nezapomene: klečící hořící pochodeň byla její milovaná dcerka. Popadla ji a
letěla do nemocnice. Ta je naštěstí přímo naproti domku. Ještě cestou z ní
strhávala hořící pyžamko.
I ona a její druh skončili v nemocnici.

Při povídání nám mimoděk padne zrak na ty ruce v klíně. Zpod rukávů je vidět
mapy, stopy po ohni. Jsou i na tváři.

Pan Kudrik stojí nad svoji družkou v evidentně energičtější zbroji. Do
Vítkova se přistěhoval, narodil se ale nedaleko. Ostatní členové jsou ale
starousedlíci. V domku žijí již přes dvě desítky let.

„Ne, my jsme tady neměli nikdy žádné problémy,“ tvrdí přítomní unisono.
Přibíhá asi pětiletá holčička. „Prosím, můžu jít na pouť?“ škemrá. Je to starší
sestřička malé Natálky. A přes ulici je slyšet zvuky pouťových lákadel.

Další problém

Po útoku si nemocnice na Moravě rozebraly raněné. Malá Natálka se ocitla na
specializovaném oddělení ostravské nemocnice stejně jako její matka. Otec byl
převezen

do Slezské nemocnice v Opavě. V dalších dnech vyšlo najevo, že na chodbě za
dveřmi raněného otce hlídá policie. Pavel Kudrik si měl totiž již odpykávat
jednoroční trest.

„Změnila se pravidla, předtím by to byl nanejvýš přestupek,“ vysvětluje
sympaťák – otec rodiny.

Jeho klukovská tvář naznačuje, že rychlá jízda, možná i „bez papírů“ ho mohla
nedávno i bavit.

Jenže trest za ni a možná i za další klukoviny – se mohl stát dalším
obrovským problémem pro rodinu. Policie totiž nelenila a jakmile byl pan Kudrik
mimo nebezpečí, odvezla ho eskorta do pražské pankrácké věznice.

Na to ovšem reagoval ministr pro lidská práva Michael Kocáb. „21.dubna
podepsal ministr žádost o amnestii prezidenta republiky pana Václava Klause pro
otce popálené holčičky z případu Vítkov,“ sdělila média. A prezident Klaus na to
slyšel. Vzal si však lhůtu na rozmyšlenou a nástup na výkon trestu alespoň do té
doby Pavlu Kudrikovi odložil. Je to dar hlavně pro maminku Natálky. V dohledné
době totiž musí najít nové bydlení. A to není jednoduché. Starosta Vítkova,
Pavel Smolka, sice poskytl azylové bydlení, ale rodina potřebuje to stálé.
Některé obce či jednotlivci sice nabídli rodině domky, ale rodina trvá na
bydlení v blízkých lokalitách. Je to jejich srdeční záležitost.

Již si prohlédli několik domků v okolí, vyhovoval jen jeden: ve
Svatoňovicích. Právě dopoledne před naším příjezdem měli i podepsat smlouvu.

„My jsme ten domek ale neviděli vevnitř,“ říká pan Kudrik. „Zvenku se nám
zamlouval. Je také šest kilometrů odtud.“ Makléř ale prý neměl čas. Za pár dní
se z médií dozvídám, že prý byl již v té době prodán. Nevěděl to onen makléř?

Otazníky nad útokem

Domek vzplál okamžitě. Policie posléze zjistila, že ohniska byla přinejmenším
dvě. Ve zprávě policie vydané 27. května 2009 Krajským ředitelstvím policie
Severomoravského kraje stojí: „Na základě chemické analýzy, kterou provedli
specialisté z odboru kriminalistické techniky a expertiz Krajského ředitelství
policie Severomoravského kraje, bylo potvrzeno, že pachatel (nebo pachatelé)
vhodili do domu zápalné lahve, ve kterých byl běžně dostupný automobilový
benzin.“ Okamžitě po útoku se policie ujala pátrání. Kontaktovala přes 500 osob,
které mohly nějak souviset s případem.

„Pod pojmem „kontaktovali“ si lze zjednodušeně představit postup zjištění
identity osoby a určení místa jejího současného pobytu – ne všechny osoby totiž
bydlí na uvedených ofi ciálních adresách, mají stálé zaměstnání a podobně.
Kriminalisty tak stálo nemálo času a úsilí dopátrat se konkrétních osob a
navázat s nimi kontakt. Policisté se nakonec rozjeli v podstatě do celé
republiky. Mluvili s osobami, které byly v minulosti v kontaktu se členy
poškozené rodiny, ať již z hlediska pracovního, osobního, nebo jiného. Hovořili
– samozřejmě kromě známých a příbuzných – například s řidiči autobusů
projíždějících Vítkovem, zdravotníky…,“ upřesňují kriminalisté z Ostravy.

Bohužel žádná z informací nevedla k rozřešení případu. Ve zprávě policie dále
stojí: „Získávání informací od těchto osob bylo důležité také z hlediska
prověření motivu, který vedl pachatele ke žhářskému útoku. Kriminalisté však do
současné doby nedisponují informacemi, které by jakoukoli verzi jednoznačně
vyvrátily, nebo naopak potvrdily. Takže ve hře je stále rasový motiv skutku,
stejně jako osobní i finanční motiv. Na dotazy, které směřovaly k možnosti
sebepoškození – tedy že dům zapálili jeho obyvatelé – je možné říci, že na
základě ohledání místa činu, včetně zajištěných stop, kriminalisté tuto verzi
vyvrátili.“ Policisté vzali v úvahu i informaci jistého senzibila. „Uvedl údaje
k „nějakým“ osobám ze severní Moravy, konkrétně Bruntálska, které měly žhářský
útok spáchat. Poskytnuté informace však byly tak obecné, že i při sebelepší
snaze a i přes maximální úsilí se kriminalistům nepodařilo získat alespoň nějaké
konkrétní informace a osoby tak ustanovit.“ Podařilo se dokonce vypátrat i
automobil, který se v té době vyskytoval v lokalitě. Bylo však prokázáno, že
posádka neměla žádný vztah k danému případu.

Zajímavou záležitostí bylo údajné vypnutí vody, které měl zjistit dědeček
Václav Malý, když se pokusil oheň likvidovat. Policie a hasiči však toto
vyvrátili s tím, že voda normálně tekla.

Major Miroslav Pech z Krajského ředitelství policie Severomoravského kraje
potvrdil, že za poslední dobu je řešení případu absolutní prioritou tamní
policie. V současné době se případu věnuje intenzivně asi desítka policistů.
Bohužel zatím bezvýsledně.
Zatím záhadou je i samotný osud domku. Romská rodina neměla ani zdání, že domek
byl nedávno restituován šesti německými občany. Nikdo postiženou rodinu údajně
neinformoval. Dotyční němečtí občané ale o své vlastnictví nejevili přílišný
zájem, chtěli ho přenechat církvi.

Starostova starost

Starosta Vítkova ing. Pavel Smolka uspořádal celostátní sbírku, na které se
shromáždilo do dnešního dne 11. června sedm set třicet tisíc korun. Sbírkou by
mělo město pomoci jak k pořízení nového bydlení, tak i k léčbě dcerky.

Podle starosty město nedisponuje žádným sociálním bytem, který by mohli
rodině poskytnout. Nyní město však prodává byt v nově zrekonstruovaném domě.
Rodinu informoval o možnosti koupě, ale též připojil, že by museli platit do
fondu oprav, na který se nevztahují žádné příspěvku od státu. Rodina váhá.

Rodina podle starosty nyní uvažuje zřejmě o získání jiného bytu či domku
přímo ve městě, a to s ohledem na dojíždění dětí do školy. Odmítli totiž nedávno
návštěvu domku v obci jen čtyři kilometry vzdálené od Vítkova. Rodina se původně
nechtěla rozdělit: mladá rodina bydlela s prarodiči Malými. Vzhledem ke
čtvrtinovému vlastnictví pana Václava Malého k domku ve Vítkově (tři čtvrtiny
vlastní matka pana Malého), je možná i eventualita, že by se prarodiče mohli
přestěhovat právě tam. Pro mladou rodinu by bylo pak snazší najít byt či domek.

Starosta si není vědom větších problémů mezi majoritou a Romy v městě. Menší
spory považuje jen za klasický sousedský problém. Holčička se drží

Natálka za víc než měsíc pobytu v ostravské nemocnici prošla mnoha operacemi,
transplantacemi kůže. Asi nikdo neočekával, že tak malé dítě bude tak odolávat
hrůznému zranění. V prvních dnech lékaři nedoporučovali rodičům, aby dívku
navštívili. Z obvazů byla vidět jen část obličeje, údajně také popálená.

„Obličej je v pořádku,“ zjevně s úlevou informuje nyní matka Natálky. Jezdí
za dcerkou několikrát týdně. „Ano, jsem si jistá, že mě poznává,“ říká. I dnes
hned po naší návštěvě za ní rodiče odjíždí.

Čekají právě na odvoz.

My se vyptáváme na cestu k vyhořelému domku. Francouz by rád foto pózující
rodiny před ruinou. Ani to nepřekládám, pro rodinu by to bylo jistě bolestné.

Rasistický útok?

Domek nacházíme snadno, každý tu o tragédii ví: naproti nemocnici, ve vilové
čtvrti. Na první pohled je zřejmé, že se stavba vymykala charakteru místa.
Sevřený přízemní domeček utopený mezi daleko bohatšími vilkami.

Policejní páska nám nebrání v procházení zbořeniště. Je stále cítit pach
kouře. Ohořelé šatstvo, dřevěné palandy, zbytky hraček.
Za měsíc po tomto útoku se odehrál další, podobný. Byl o dvě stě kilometrů dál:
ve Zdibech u Prahy. Naštěstí k takové tragédii jako ve Vítkově nedošlo.

Ano, obojí nasvědčuje tomu, že jde o rasově motivovaný útok. V naší republice
neřešené problémy mezi majoritou a Romy nabývají hrůzných rozměrů.

Zatím se navíc žádné ultrapravicové uskupení od těchto činů nedistancovalo.

Rozhovor se starostou Vítkova, ing. Pavlem Smolkou:

* Pokud se nepodaří rodině nalézt nový domov do uplynutí radnicí stanovené
lhůty, bude jim nadále poskytnuto bydlení v azylovém domě?

Naše lhůta není striktně stanovena. Pokud si bydlení nenajdou, tak je
nevystěhujeme. Na druhou stranu ale pokud nebudou aktivně bydlení hledat a
nevyužijí všech možností, zvážíme, zda i nadále budeme poskytovat slevu na
poplatku za ubytování v azylové ubytovně pro děti. Ta jim byla poskytnuta, aby
náklady byly pro rodinu únosné.

* Měla rodina splněny všechny povinnosti vůči městu? Pokud ne, jaké jsou
pohledávky?

Zákon mi neumožňuje, abych byl informován o tom, zda má nebo měla rodina
nějaké pohledávky vůči městu. Od samotné rodiny jsem se dozvěděl, že nějaké
pohledávky měli, ale ty již byly uhrazeny. Obecně u nás platí, že pokud někdo má
zájem získat od města byt, musí prokázat, že nedluží městu ani městským
příspěvkovým organizacím.

* Jaký byly vztahy rodiny se sousedy?

Ke mně se žádné informace o problémech se sousedy nedostaly.

* Domek restituovala německá rodina, jak je možné, že rodina o tom neměla
informace?

Na to vám nedokážu odpovědět. Je to spíše otázka na soud, který vedl dědické
řízení. Podle mých informací zemřela bývalá majitelka v roce 1996. Nabízí se
otázka, proč ona nebo její příbuzní tuto situaci neřešili.

* Domek evidentně architektonicky do souboru okolních staveb nepatřil.
Není možné i jiné vysvětlení než rasistický útok?

Dokud nebude znám ofi ciální výsledek probíhajícího pátrání, které provádí
Policie ČR, byly by to pouze spekulace.

* Je ve městě nějaká neonacistická skupina?

Ne.

* Zřídil jste sbírku? Kolik na ní je? Zapojili se i místní Romové?

Sbírku naše město zřídilo. K dnešnímu dni je na ní něco přes 720 000 Kč. Z
dostupných podkladů není možné zjistit, zda se do sbírky zapojili místní Rómové.

* Pokud bydlení bude získáno za levnější peníz, bude zbytek poskytnut
rodině?

Sbírka je určena na zajištění bydlení, vybavení bytu a náklady spojené s
léčením postižené holčičky.

* Jaká byla reakce občanů města?

Z lidského hlediska všichni litují, že při požáru byla postižena nevinná
holčička. Na druhou stranu jsou i lidé, kteří mají negativní zkušenost s
některými členy postižené rodiny.

* Jak vlastně rodina domek získala?

Přiznám se, že to nevím. V dané chvíli to možná není tak podstatné. Osobně se
domnívám, že jim bylo bydlení dovoleno. Že se do domku nedostali násilně.

* Pomáhá radnice aktivně s hledáním nového bydlení pro rodinu?

Zprostředkovali jsme jednání v místní realitní kanceláři. Zajistili jsme
dopravu na prohlídku nemovitostí.

KAM DÁL?