Velikonoční pondělím vrcholí svátky, chodí se s pomlázkou i Romové slaví
Velikonočním pondělím vrcholí svátky jara i křesťanské oslavy vzkříšení
Ježíše Krista, i když křesťané hlavní obřady prožili už v předchozích dnech. I
na Velikonoční pondělí se v mnoha kostelích konají bohoslužby, dnešní den ale
patří zejména lidovým tradicím, koledám, pomlázce a malovaným vejcím.
V českých zemích se podle folklorních tradic chodí na koledu spojenou s
pomlázkou či "mrskačkou". Vajíčka a kraslice symbolizují krásu oslavovaného
zrodu nového života.
Chlapci a muži na Velikonoční pondělí navštěvují dívky a ženy s pomlázkami. V
různých nářečích se jim říká také hodovačky, mrskačky, švihačky, ale i šlahačky
nebo tatary. Jde o zapletený svazek čerstvě utržených vrbových proutků, kterým
muži na Velikonoční pondělí symbolicky zmrskají všechny ženy.
Na konci pomlázky jsou uvázány stužky a čím jsou barevnější, tím je pomlázka
krásnější. Vyšlehaným ženám a dívkám je na další rok zajištěno mládí, krása a
plodnost. Ženy muže odmění malovanými vajíčky, čokoládovými dobrotami a zejména
na Moravě také skleničkami slivovice.
Mezi Romy se říkávalo, že kdo jde z pátku na sobotu o půlnoci k potůčku nebo
ke studánce, nabere si do džbánku místo vody víno. Tenkrát totiž Kristus Pán
vstal z mrtvých, narodila se všechna zvířata, malé ovečky, z vajíček se vylíhla
kuřátka, housátka, kachňátka. Všechno živé se probouzelo k světu.
K romským velikonocům neodmyslitelně patří goja, holubki a spousta vody.
"Pamatuji si, jak jsem byla malá, tak kluci nás chytali a rovnou pod pumpu a
když už nemohli, že pumpa byla obsazená, tak tam byl blízko potok a do potoka,"
vzpomínala Růžena Tancošová ve vysílání O Roma Vakeren. Její maminka nosila na
Velikonoce do kostela jídlo k posvěcení. Tereza Horvátová říká, že v košíku pod
slavnostní dečkou nesměla chybět šunka, sýr a vajíčka.
"A hlavně byla páscha. To je normálně jako mazanec, ale ten mazanec musel být
tak krásně propletený a dokulata. Já ho dělám dodnes. A pak jsme šli celá
rodina, a nesměli jsme to ráno jíst, do kostela a vedle kostela jsme se všichni
postavili a ty košíky jsme měli před nohama a ten farář a normálně to světil. A
jako matka říkala: "Ten, kdo bude z vás první doma, ten bude celý rok šikovný,
čilý."
Na velkou mši chodívali dříve Romové pěkně oblečení, muži se stříbrnými
knoflíky a řetězy na vestách, oděni v černém obleku, obuti ve vysokých holínkách
(čižmách), na hlavě nosili klobouk. Ženy nosily velmi pěkné sukně a hedvábné
halenky (lajblíky) se zástěrami, na hlavě nosily hedvábný šátek.
Po návratu z kostela se posvěcení dočkal i dobytek. "A na tom bochníku byla
taková jáma a v tom byla jako sůl. A tu sůl vzala a jako, když jsme měli
dobytek, tak vzala tu sůl a normálně tak požehnala tomu dobytku, aby se krávy
dojily a slepice, aby nesly vajíčka a tak dále."
Velký význam mělo a má tradiční jídlo. Na prohnutých stolech Heleny Jurečkové
nesmí chybět uzené maso. "Pamatuju tak na Velikonoce, mělo být jako jídlo uzené,
ten mazanec nebo něco, beránek a takový zvláštní sýr jsme doma dělali. A to
dělávám já každý rok. To se dělá z vajec a z mléka. Trošku cukru, trošku soli.
Je to výborné, takové vláčné, krájí se to, kulaté. Já to svážu do utěrky, to
okape celý den přes noc a ráno se to může krájet – k uzenému je to výborné.
Okurek k tomu kyselý, že?"
Rodina Veroniky Kanalošové si zvykla na řízky a bramborový salát, ale nebrání
se ani pokrmům, které zná od svých předků. "Někdo dělá holubki. To je sekaná a
balená v listovém zelí. Máma moje dělá pirohy. Potom taková šiška, no něco jak
roláda, ale zapečené v chlebu – ta sekaná v tom chlebu. To je ta tradice naší
mámy. Pirohy a goja. To jsou střeva z prasete. My tomu říkáme goja. Jíme to s
bramborama anebo s mletým masem."
Zdroj: www.romove.cz
