Ve škole jí nadávali do "černého uhlí", pak vážila skoro 95 kilo. Dnes je Markéta Paštiková jako fitness trenérka inspirací pro ostatní

Co vás vedlo k tomu, co děláte?

Nejspíš osud nebo to úplně neumím popsat. Před 10 lety jsem bojovala s nadváhou. Vážila jsem necelých 95 kg a tak jsem začala cvičit. Nejdříve v pohodlí domova, ale vůbec jsem se neflákala opravdu jsem makala! Tancovala jsem Zumbu, a protože mám ráda tanec a hudbu, tak se to dalo krásně skloubit dohromady.
Po nějaké době mě to ale nestačilo a začala jsem běhat. To mě taky hodně bavilo. Když jsem uběhla svých prvních 10 kilometrů, myslela jsem si, že se zblázním radostí. Když si ale vzpomenu na svůj první kilometr, který jsem uběhla najednou, tak to byl taky zážitek. (Smích)

Zhubla jsem za dva roky třicet kilogramů a konečně jsem se po dvou letech rozhodla vejít do dveří fitness centra. Neuměla jsem zapnout ani pás, a tak mi musela slečna která byla na recepci ukázat, jak se pás zapíná. Hrozně jsem se tam styděla. Myslela jsem si, že na mě všichni koukají a že tam nepatřím, protože jsem Romka a pořád jsem se necítila dobře.

Co vám pomohlo tenhle pocit překonat?

Přestala jsem na to myslet. Chtěla jsem vypadat lépe a do fitness centra jsem začala chodit pravidelně. Navštěvovala jsem skupinové lekce, seznamovala jsem se s instruktory, kteří se stali mými přáteli.

Jak to bylo s jídlem? Změnila jste nějak svůj jídelníček?

Ano, musela jsem změnit i stravovací návyky. Ale v tom jsem se na začátku hodně ztrácela a nevěděla jsem, jak bych měla všechno skloubit. Stravě jsem vůbec nerozuměla. Nevěděla jsem, co jsou sacharidy, bílkoviny, vláknina, vitamíny a všechno co jsem k tomu potřebovala vědět.

Postupovala jsem tedy podle selského rozumu, ale to nestačilo. Rozhodla jsem absolvovat Vzdělávací program na fitness trenéra. Hledala jsem nějaké kurzy a narazila jsem na kurz na stránkách Ronnie.cz.

Nebylo to pro mě vůbec lehké, protože jsem spíš praktická žena a už od mládí je pro mě učení spíš mučení. Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu a moje vidina celého kurzu byla, že budeme zavřeni někde v nějakém fitku a budeme se učit cvičit. Vůbec jsem netušila, že se budeme bavit o anatomii, biochemii a tak podobně. Takže to byl opravdu zážitek. Za který jsem teď samozřejmě velice ráda, protože v roce 2016 jsem získala osvědčení.

Takže jste se stala fitness trenérkou?

Nebylo to tak rychlé… Po dodělání kurzu jsem stále pracovala jako prodavačka, cvičila doma a pravidelně docházela do fitness centra na skupinové lekce a posilování. Po uplynutí asi čtyř let tohohle koloběhu jsem dostala nabídku pracovat ve fitness centru, kam jsem chodila trénovat. Po dlouhém rozmýšlení jsem na nabídku kývla.

Jak vás okolí vnímalo? Měla jste někdy problém s tím, že jste Romka?

Jako Romku, a to musím zaklepat, mě okolí vnímá velice pozitivně. Můžu s čistým svědomím říct, že jdu hodně lidem příkladem a nejenom Romům! Lidé mě mají rádi a rozumí si se mnou a já s nimi. Jsou kolikrát hodně zaskočeni, když jim řeknu že jsem Romka. Nikdo se ale kvůli tomu ke mě neotočil zády, spíše naopak.

Bylo to tak vždy? Setkala jste se někdy s rasismem?

Jako Romka jsem měla velké problémy na základní škole. Byla jsem šikanovaná, posmívali se mi, dělali mi naschvály. Říkali mi, že jsem “černé uhlí”. Jednou když jsme byli plavat se školou v bazénu, tak jsem se málem utopila a jedna učitelka se ptala: “Kde je ta černá?” Takže na základní školu nemám vůbec dobré vzpomínky. Ze třídy jsem musela nakonec odejít. Nezapadla jsem tam.

V dospělosti jsem se s rasismem samozřejmě také setkala, ale ne v takové míře. Teď je to opravdu minimální.

Pracujete ještě jako prodavačka nebo už jste fitness trenérka “na plný úvazek”?

Živím se teď už jen jako fitness trenérka. Mám 30 klientů.

Zúčastnila jste se někdy nějaké soutěže?

Ano. Mé hubnutí mě dostalo až na soutěž Bikiny fitness. Absolvovala jsem tři soutěže, kde jsme skončila na čtvrtém, pátém a šestém místě.

Je to až neuvěřitelné, jak moc se vše obrátilo a díky vašemu odhodlání něco se sebou dělat, jste se dostala až tam, kde jste. Je to přesně to, co jste si chtěla splnit?

Byl to vždy můj sen, který jsem si nakonec splnila. Stálo mě to hodně úsilí a času. Před tím jsem si říkala, že na to nemám čas a ani sílu, ale pokud někdo něco chce, tak si vždy dokáže poradit. Ano, stojí mě to hodně úsilí a času, ale na podzim se chystám znova na soutěž, takže jsem stále v přípravě.

Na mém příkladu je vidět, že i když existují překážky, dá se dokázat vše, co chceme. Je třeba chtít a bojovat.