V nové kampani HateFree Culture a MKC "My všichni jsme Češi" různorodí lidé vyjadřují svůj vztah k České republice
HeteFree Culture společně s Multikulturním centrem Praha spustilo ku příležitosti 30. výročí sametové revoluce novou kampaň „My všichni jsme Česko”. Ta přináší portréty více jak padesáti obyvatel České republiky rozličného původu, náboženského vyznání, orientace i sociálních skupin, kteří se odkazují ke státním symbolům, zejména pak k barvám české vlajky, tedy trikoloře, která byla jedním ze symbolů Sametové revoluce.
“V posledních letech bývají české státní symboly, zejména pak vlajka a její barvy, zneužívány některými zájmovými skupinami. Cílem bývá vyčlenit některé skupiny lidí pro jejich domnělou nečeskost a společné negativní rysy. Symboly se objevují například na demonstracích, které rozdmýchávají předsudečné nebo nenávistné smýšlení,” vysvětluje motivaci ke vzniku kampaně koordinátor HateFree Culture Lukáš Houdek. „Česko a jeho obyvatele však tvoří společenství lidí rozličných původů nebo náboženských vyznání, kteří se cítí součástí Česka, případně českého národa. Státní symboly proto reprezentují i je samotné a mnozí z nich se k nim sami vztahují. Chceme jim proto dát možnost to ukázat,” dodává. Kampaň tak představuje ty, kteří se v Česku narodili, i ty, kterým například Česká republika udělila mezinárodní ochranu nebo občanství později.
Lidé, mezi nimiž je i řada známých osobností jako Martha Issová, Jan Bendig, Milena Steinmasslová, Ben Cristovao či Jan Cina, v kampani vysvětlují, jak Českou republiku a její reálie vnímají. Nejčastěji zmiňují malebnost této středoevropské země a její památky, otevřenost a tvůrčí potenciál jejích obyvatel, možnost svobodné volby nebo důležitost demokracie.
Někteří vyzdvihují různé kvality, kterými Česko disponuje, současně však částečně kritizují aktuální společenskou situaci. “Několikrát jsem na vlastní kůži zažil, že mi bylo řečeno, ať táhnu do nějakého cigánského státu. Ale já jsem se narodil tady a i přes barvu své kůže se považuji za Čecha. Česko je můj domov, který miluji,” svěřuje se například romský zpěvák Jan Bendig.
„Česko mi dalo krásu, hloubku a ducha. Zároveň jsem se odmala setkávala s českou předposraností, malostí a závistí. Dalo mi nahlédnout temnotu. Nic na světě není jen dobré, či špatné. Stejně jako má vlast,” popisuje svůj pohled zase herečka se syrskými kořeny Martha Issová.
Ti, kteří našli v Česku útočiště a pocit bezpečí, pak často projevují vděk. „Česko mi dalo možnost být sama sebou. Svobodu, nezávislost a důstojnou budoucnost mých dětí,” říká například letenkářka vietnamského původu Mai Nguyenová, které je kvůli jejím lidskoprávním aktivitám zamezen vstup do vlasti a v Praze žije od začátku 90. let.
Podobně se vyjadřuje i pákistánský podnikatel Muhammad Zahid Khan, který v Česku se svou rodinou získal azyl. „Česká republika mi dala vše, co úžasná demokratická země může svým obyvatelům nabídnout: svobodu, respekt, rovnost, možnosti, prostě vše.”
„Když nám účastníci kampaně začali zasílat své citace o tom, co pro ně Česko znamená, uvědomila jsem si, jak moc naši zemi milují,” říká spoluautorka koncepce kampaně a ředitelka Multikulturního centra Praha Zuzana Schreiberová a vyjadřuje svou lítost nad tím, že jsou paradoxně někteří z těchto lidí nepřímo obviňováni z toho, že ji škodí. “Přitom málokdo z nás má v sobě tak srovnané, co pro něj jeho vlast znamená a čeho si na ní váží, jako oni,“ uzavírá Schreiberová.
