V Kladně se děti učily o přátelství, které nezná rozdíly

Bylo jednou jedno město, které nevědělo, jak se jmenuje. Bylo rozděleno na čtyři čtvrti. V první části města žily čtverce, ve druhé obdelníky, ve třetí trojúhelníky a ve čtvrté části města žily kruhy. Zpočátku se spolu obrazce nebavily, až jednou…

Neobyčejný příběh o geometrických tvarech samozřejmě pokračuje dál a končí šťastně, tedy uzavřením přátelství mezi všemi obrazci. Jeho obdoba se ale může stát kdekoliv a komukoliv, třeba i vám.

Divadlení hru s názvem Přátelství mají na svědomí žáci šestých tříd 4. základní školy v Kladně. Téměř padesát žáků v průběhu měsíce intenzivně nacvičovalo představení o obrazcích, které mají symbolizovat naši společnost tvořenou lidmi různé barvy pleti, handicapovanými, apod. Žáci hrou ukazují, že harmonické a přátelské soužití všech bez rozdílu je možné. Do dnešního dne ji shlédlo více než 300 žáků školy, dále rodiče a pozvaní hosté.

„Hra může pomoci dětem v 1.třídách, které mají problém se skamarádit. Dospělí, kteří ji uvidí, si také možná něco uvědomí a změní své názory na lidi kolem sebe,“ říkají o představení, v němž samy hrály, žákyně Veronika Vyhnalová a Sabina Oličová. Podobně smysl hodnotí další herečka Alena Bittmanová: „My i ostatní děti jsme si uvědomily, že nevadí, že jeden má žlutou barvu kůže a někdo bílou nebo hnědou. Že se máme všichni spolu bavit. Vždyť každý jsme stejný.“ „Nikdo by neměl být vyřazen z kolektivu jen na základě barvy kůže,“ doplňuje své herecké kolegyně Denisa Sevenová.

Některým z dětských herců už nyní představení chybí. „Je to nezapomenutelný pohled na malé děti, které se s otevřenou pusinkou a zájmem vžily do děje. Teď, když už to nehrajem, tak mi to chybí. Těším se na to, až jednou zase oprášíme svoje geometrické obrazce,“ svěřila se Denisa Sevenová.

Podle koordinátorky projektu Kláry Štrachové měl multikulturní projekt přiblížit žákům prvního stupně pojmy jako je podpora, pomoc, přátelství, diskriminace, odlišnost, tolerance a jiné. Tím, že hru pro žáčky prvního stupně připravili jejich kolegové z vyšších ročníků, se podařilo propojit žáky bez rozdílu věku. „Dali jsme žákům najevo, že každý někdy potřebuje podporu a pomoc. Pokud budeme podporovat toleranci a soužití, pak mají všechny děti rovnou šanci,“ uzavírá Štrachová.