V Brně pojmenovali park po romském primáši Eugenu Horváthovi, podařilo se to napodruhé
Brněnský park v Hvězdové ulici se od 27.března jmenuje Hvězdička – park Eugena Horvátha. Jméno uznávaného muzikanta a primáše park ponese i díky občanské iniciativě místní romské komunity. Mluvčí romského střediska Drom Alica Heráková dnes při slavnostním aktu řekla, že jde o první veřejný prostor v Česku, který nese jméno romské osobnosti.
“Iniciativa vznikla spontánně, když za mnou v roce 2015 přišla skupina Romů, která chtěla udělat nějakou památku po Jankovi Horváthovi,” řekl ČTK ředitel romského střediska Drom Miroslav Zima. Nejdříve přemýšleli o koncertu, ale Zimu napadlo, že by po Horváthovi mohli zkusit pojmenovat ulici Dačického v Husovicích, kde hudebník bydlel. Žádost však neprošla, stejně jako první návrh o přejmenování parku Hvězdička. Loni však nápad zaštítila petice zhruba s 300 podpisy a podařilo se.
“Chceme, aby se tu Romové cítili jako doma, aby o to místo pečovali, měli k němu vazbu, a zároveň, aby je i město vnímalo jako spoluobčany,” dodal Zima. Do budoucna chce podporovat další podobné projekty. Při oslavě k přejmenování parku organizátoři odhalili i pamětní desku.
Eugen Horváth, přezdívaný Janko, byl nositelem hodnot romské kultury. Žil hudbou, spolu se svou kapelou reprezentoval hudební folklor slovenských Romů a částečně i styl maďarských Romů. Na housle zkoušel hrát už od dětství, hudební vlohy zdědil po otci, který byl váženým muzikantem a primášem. V roce 1969 vytvořil a jako primáš vedl vlastní Cimbálovou muziku Eugena Horvátha, která se stala jedním z nejvýraznějších tradičních romských souborů na Moravě. Do kapely postupně zapojoval své děti, až se stala kapelou rodinnou. Post primáše předal synovi Milanovi, který soubor vede nyní.
Za rodinu Eugena Horvátha hovořila také sedmnáctiletá vnučka Vanesa Horváthová, která se jako studentka střední zdravotnické školy o svého dědečka starala v posledních letech života. „Byl pro mě zdrojem inspirace a navždy bude v mém srdci,“ řekla ve svém emotivním projevu.
Ve středisku Drom vedl Horváth folklorní soubor, vychoval v něm řadu romských hudebníků. Říkával, že romská hudba pramení z duše. Zemřel v říjnu 2014 ve věku 74 let, v tomtéž roce získal in memoriam Cenu Muzea romské kultury za celoživotní dílo.
Eugen Horváth
26. 3. 1940 – 24. 10. 2014
Pan Eugen Horváth, zvaný Janko, byl vzácnou osobností, již za svého života proslul jako hudební legenda – byl opravdovým nositelem tradičních hodnot romské kultury. Byla to zejména hudba, kterou žil – a celkově jeho život harmonizoval s vytříbeným kulturním projevem. Jeho ušlechtilý jemnocit se projevoval nejen v hudbě, ale i v jazyce – udržoval si vedle českého jazyka i perfektní znalost své mateřštiny – romštiny. Společně se svou kapelou byli především představiteli původní staré hudební vrstvy romského folkloru slovenských Romů, částečně však také stylu maďarských Romů. Muzikantem byl, mimo jiné, jeho děd Jožu Horváth – kovář a muzikant, váženým muzikantem a primášem byl jeho otec Ondrej Horváth, zvaný Andy, který měl spolu se svými bratry a bratranci rodinnou kapelu.
Eugen Horváth se narodil 26. 3. 1940 v městě Nálepkovo (Vondrišľa) na Slovensku a na housle zkoušel Eugen hrávat od dětství. Aktivněji hrát začal pod vedením svého otce až od čtrnácti let. To už bylo v Brně, kam se rodina Horváthových přistěhovala v roce 1947.
Hudební talent jej zavedl až na studia brněnské konzervatoře, školu však po prvním ročníku opustil. Jako houslista se uplatňoval jednak v brněnské taneční kapele „Raxi“ svého bratra Ondřeje Horvátha a v tradičních romských cimbálových uskupeních.
Po vzniku Svazu Cikánů-Romů (v rámci něhož byl hudebně patřičně činný) vytvořil v roce 1969 vlastní uznávanou Cimbálovou muziku Eugena Horvátha, kterou vedl jako primáš a která patřila k nejvýraznějším tradičním romským hudebním souborům nejen na Moravě. V souboru s ním působili taktéž jeho sourozenci Ondřej (klarinet) a Alois (viola) Horváthovi, dále například Florián Kotlár (housle), Štefan Karvay (viola), Rudolf Borák (kontrabas) a stálý člen Josef Bagár zvaný Huľo hrál na cimbál a akordeon. Příležitostně v kapele účinkoval i vynikající cimbalista Ján Gašpar Hrisko, jeho synové Jan a Ivan Gašparové, stálým a platným členem se také stal klarinetista Jozef Krajčovič. V kapele Eugena Horvátha účinkovali dlouhá léta i bratři Bagárovi – Ján (kontrabas), Rudolf (viola), Milan zvaný Beňo (cimbál a akordeon).
