"Už chápu, jak se cítí člověk, který je odlišný," říkaly děti ze ZŠ Havlíčkova po workshopu s Monikou Mihaličkovou
Čtvrteční dopolední setkání žáků ZŠ Havlíčkova s lektorkou Monikou Mihaličkovou se neslo v duchu poznání toho, co obnáší být jiný. Seminář pro žáky páté třídy připravila Oblastní charita Jihlava v rámci projektu Společně a úspěšně v Jihlavě ve spolupráci s organizaci Romea, o. p. s. Navazoval na úspěšnou aktivitu Romský mentor, která představuje žákům Romy v profesích, ve kterých se téměř neočekává, že by mohli Romové uspět.
MONIKA MIHALIČKOVÁ
vystudovala psychologii na Masarykově univerzitě v Brně, poté působila jako místopředsedkyně Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity při Úřadu vlády ČR.
Od roku 1998 do roku 2002 zasedala jako jediný zástupce romské menšiny v poslanecké sněmovně, do které byla zvolena za Unii svobody. V dnešní době se věnuje lektorství, koučinku a osobnostnímu rozvoji. Působí také jako fundraiserka v rámci projektu organizace ROMEA, Romská stipendia, který podporuje romské studenty středních a vyšších škol. Pochází z významné romské rodiny, její matka byla učitelkou, otec Gejza Horváth je hudebník, publicista, autor povídek. Bratr Vladimír je kardiochirurg, jeho manželka Jana Horváthová ředitelkou Muzea Romské kultury.
Seminář, který se konal 20. dubna, začal hrou, jejímž cílem bylo dětem přiblížit, jaké to je cítit se sociálně vyloučený. Lektorka nalepila dětem na čela nálepky různých barev. Děti pak dostaly za úkol rozdělit se do skupin podle toho, jakou barvu měly jejich nálepky, a to beze slov, jen s pomocí posunků a spolupráce s ostatními. Vytvořily se tak tři hlavní skupiny, přičemž několik dětí zjistilo, že se nemají kam zařadit. Začleněné i vyloučené děti pak vyjadřovaly své pocity a navrhovaly, jak by samy tuto situaci chtěly změnit. Děti z větších skupinek nabídly osamoceným dětem, že se k nim mohou přidat.
V druhé části se lektorka ptala dětí, zda znají nějaké Romy, mají mezi nimi třeba kamarády a zda někdy byly u romské rodiny na návštěvě. Děti pak vyjadřovaly své představy o tom, jak takový typický Rom podle nich vypadá, jaké má vlastnosti, jak se chová nebo kde pracuje. Na to navázala prezentace, která představila různé slavné Romy a jejich profese. Byli mezi nimi například zpěvačka a tvář reklamní kampaně Monika Bagárová, televizní reportér a moderátor Richard Samko, zpěvák Jan Bendig, nadějný a úspěšný hokejista Dominik Lakatoš, herec, zpěvák a tanečník Jan Cina nebo světoznámý zpěvák skupiny Gogol Bordello. Zmíněny byly i další osobnosti jako například kardiochirurg Vladimír Horváth.
Jde to i bez nálepkování
Lektorka hodnotí spolupráci s dětmi pozitivně. „Na dětech jsem pozorovala, že se s romským tématem již setkaly a že o něm přemýšlejí. Je na nich vidět, že škola se oblasti mezilidských vztahů a soužití věnuje. Děti byly ve svých názorech velmi otevřené, příjemně mě potěšilo, že dokázaly rozlišovat mezi skupinou a jednotlivcem, to znamená, že si jsou vědomi různorodosti lidí, které možná může společnost někdy házet do jednoho pytle,“ vylíčila své dojmy ze setkání s jihlavskými dětmi Monika Mihaličková.
Na závěr účastníci workshopu dostali výtisky časopisu Romano voďori, na jehož náplni se podílely samy děti z několika základních škol, a Romano voďi, který mimo jiné představuje různé romské osobnosti. V rámci shrnutí semináře se lektorka dětí ptala, co si z jejich společného dopoledního odnesou. Nejčastější odpovědí bylo: “Už chápu, jak se cítí člověk, který je odlišný”.
Martin Kavúr, terénní pracovník zapojený do projektu Společně a úspěšně v Jihlavě, k semináři řekl: “Potěšilo mě, že děti program bavil a aktivně se zapojovaly do všech jeho součástí. Ukázaly, že jsou schopny mezi sebou spolupracovat a že jsou ochotny pomoci kamarádovi, který během hry zůstal osamocen. Když popisovaly své představy o Romech, neobjevovaly se mezi nimi tradiční předsudky, hodně z nich mělo mezi Romy kamarády a věděly, jaké profese vykonávají jejich rodiče. Děti si také slíbily, že až budou jako dospělí vlastnit například kavárnu, budou v ní obsluhovat všechny slušné zákazníky bez ohledu na barvu pleti. Z toho jsem měl velkou radost.”
