Úvodník

Milí čtenáři,

zkoušeli jste si někdy namalovat obraz nebo jen představovat, jak byste táhli štětcem, jaké barvy použili, jaký materiál? Možná tempery, možná křídu, skleněné korálky, nebo byste taky mohli vyměnit štětec za sprej. Myslíte, že už by to potom nebyl obraz? Ale ano, byl. I spreji se dá totiž malovat a když to umí někdo tak jako křehká Ladislava Gažiová, která získala letošní Cenu kritiky určenou mladým výtvarníkům, je to nádhera. Sama Lada svou techniku hodnotí jako velmi blízkou street artu, tedy pouličnímu umění. Právě Ladu jsme pro vás vyfotili a vyzpovídali. Fajn že nám to nakonec vyšlo časově a my dvě našly společný termín. Tuhle půvabnou dívčinu jsem na základě rozhovorů odhadla asi celkem správně. Aspoň myslím. Poprvé mi ji představil loni na romském festivalu Khamoro Martin Grinvalský, náš mladý spolupracovník z Ostravy. Taky tenkrát pro Romano voďi napsal Ladin portrét. Od té doby ale na kontě této milé, inteligentní a talentované slečny přibylo několik výstav a také zmiňované ocenění. Doufám, že vás rozhovor s ní zaujme stejně jako fotky některých jejích obrazů, a že budou dostatečnou inspirací pro návštěvu výstavy další. A když už jsem se letmo dotkla Khamora, tak se vám letos již podesáté tento největší světový festival pokusí nabídnout to nejlepší z romské kultury, doplněné navíc o semináře a další doprovodné akce. A protože je naše organizace opět mediálním partnerem a také proto, že vám chceme zajistit přehled, přinášíme na vnitřní straně obálky celý program festivalu. Musím říct, že se na něj již těším. Přijede i Francesca Grima, fantastická tanečnice flamenca, kterou jste mohli vidět vystupovat již předloni. Loni vedla společně se svým manželem Andrejem v rámci Khamora samostatný seminář fl amenca. Krása. Další krásná a ještě k tomu sympatická žena. Při své soukromé dovolené ve španělské Seville jsem ji společně s přáteli navštívila. Vzala nás do vyhlášeného tapas baru a ukázala krásy města. Takže my jí teď na oplátku budeme ukazovat Prahu. Kromě těchto veselých událostí musím vzpomenout i jedno výročí optimistické mnohem méně. Lety u Písku, každoročně se do tohoto bývalého koncentračního tábora pro Romy jezdí na pietní akt 13. května. Bohužel ne vždy za plné účasti Romů, což se dá vysvětlit vzdáleností a tím, že pieta probíhá ve všední den v hodinu, kdy je řada lidí v zaměstnání. Svoji roli sehrává pravděpodobně i skutečnost, že převážná většina Romů žijících nyní v Čechách přišla ze Slovenska a holocaust se jich nedotkl tak citelně jako Romů moravských a českých, kterých se po válce vrátilo z lágrů jen šest set. Nejinak tomu bylo letos, i tak je ale nutné historii tábora připomínat, stejně jako jeho oběti.
Tak co, zkoušeli jste někdy namalovat obraz, nebo jste o tom aspoň snili? Já ano. Dokonce před sebou, když zavřu oči, ty obrazy (jsou asi tři) vidím. Jen je neumím přenést na sklo (ráda bych totiž právě na sklo malovala) nebo plátno. Tak, abych úplně nepokazila tu představu. Bohužel. Malovat sice neumím, ale snít ano. A k jakému jinému měsíci se fantazie a sny hodí víc než k máji? Tak si ho ještě užijte!