Uplynulo 6 let od rozsudku Evropského soudu pro lidská práva v případu D. H. Vzdělávání romských dětí se ale příliš nezměnilo

Právě uplynulo šest let od přelomového rozsudku Evropského soudu pro lidská
práva v případu „D. H. a ostatní versus ČR“. Rozsudek potvrdil, že Česká
republika diskriminuje romské děti tím, že je nadměrně posílá do praktických
škol (dříve zvláštních). I přes mezinárodní kritiku tento problém přetrvává.

Česká vláda podle rozsudku ze 13.11 2007 porušila právo 18 romských dětí z
Ostravska na vzdělání a zákaz diskriminace tím, že byly zařazeny do zvláštních
škol. Velký senát Evropského soudu pro lidská práva tak zvrátil rozhodnutí nižší
instance, proti němuž se stěžovatelé odvolali. Verdikt přijali soudci poměrem
hlasů 13:4. Podle rozsudku porušila ČR článek evropské úmluvy o lidských právech
o zákazu diskriminace a článek protokolu k úmluvě, který se týká práva na
vzdělání.

„Soud vynesl historický rozsudek, podle něhož nemá diskriminace místo v
Evropě 21. století. Romské děti nyní budou mít stejný přístup ke kvalitnímu vzdělání jako všichni ostatní.“ řekl tehdy James A. Goldston, výkonný ředitel Open Society
Justice Initiative a právní poradce stěžovatelů. 

"Naše úsilí trvalo skoro deset let a my jsme moc rádi, že jsme uspěli. Rodiče
a nevládní organizace upozornili, že systém základního školství má zásadní
problém, protože zvláštní školy segregují romské děti a kvalita vzdělání v
těchto školách je špatná. Rodiče jsou tu se mnou a jsou nadšeni," uvedl v den
rozsudku pro server Romea.cz Kumar Vishwanathan.

„Je to obrovský krok kupředu v evropském boji proti diskriminaci. Nucené
zařazování romských studentů do podřadných škol je nyní protiprávní.“ prohlásila
tenkrát Vera Egenberger, výkonná ředitelka Evropského střediska pro práva Romů (ERRC). 

VIDEO

Původní rozsudek

Právní zástupci Romů původně v roce 2000 podali do Štrasburku stížnost kvůli
porušení většího počtu článků evropské úmluvy o lidských právech. Štrasburský
soud však přijal k projednání jen dva zmíněné body (diskriminace a porušení
práva na vzdělání) a jeho senát loni v únoru poměrem hlasů šest ku jednomu
rozhodl, že ani v nich nebyla úmluva porušena.

Soud tehdy uvedl, že stížnost byla sice založena na některých vážných
argumentech, ale že není kompetentní posuzovat celkový sociální kontext, ale jen
individuální případy. Vyslovil názor, že pravidla pro přijímání do zvláštních
škol nemají rasový podklad a že vláda prokázala, že tyto školy nepřijímají jen
romské děti.

Opačný postoj velkého senátu

Velký senát ovšem ale zaujal opačný postoj. V rozsudku uvedl, že podklady
prezentované stěžovateli a obsahující údaje o počtu romských dětí ve zvláštních
školách lze považovat za dost věrohodné na to, aby zakládaly silnou presumpci
nepřímé diskriminace. Připomněl také údaje některých mezinárodních organizací i
samotné české vlády o vysokém počtu romských dětí ve zvláštních školách.

Uvedl rovněž, že sdílí znepokojení jiných orgánů Rady Evropy nad nižší úrovní
programů zvláštních škol a zvlášť nad segregací, která je důsledkem tohoto
systému. Pokud jde o testy, jež posloužily jako podklad pro umístění stěžovatelů
do zvláštních škol, soud sdělil, že je riziko, že byly poznamenány předsudky
a že jejich výsledky nebyly posouzeny ve světle zvláštností romských dětí, které
je podstoupily.

K souhlasu rodičů, který byl podle rozsudku hlavním argumentem české vlády,
soud uvedl, že není přesvědčen, že rodiče romských dětí byli schopni vyhodnotit
všechny aspekty situace a důsledky svého souhlasu.

"Protože bylo prokázáno, že uplatňování příslušných českých zákonů mělo v
inkriminované době neúměrné škodlivé důsledky pro romskou komunitu, byli
stěžovatelé jakožto příslušníci této komunity nutně vystaveni stejnému
diskriminačnímu zacházení. Soud tedy dochází k závěru, že byl porušen článek 14
úmluvy (který se týká zákazu diskriminace) v kombinaci s článkem 2 protokolu 1"
k úmluvě (který se týká práva na vzdělání), uzavřel soud.

Odlišné mínění

Odlišné mínění projevili čtyři členové velkého senátu, mezi nimi i Čech Karel
Jungwiert a Slovák Ján Šikuta. „Silně nesouhlasím s názorem většiny k tomuto
případu,“ napsal Jungwiert na úvod svého pět a půl strany dlouhého vysvětlení,
proč hlasoval proti.

Rozsudek toho příliš nezměnil

Rozsudek starý šest let však na českém přístupu příliš nezměnil. O inkluzívní
vzdělávání se pokusil ministr školství v Topolánkově vládě Ondřej Liška, avšak
ministři, kteří přišli po něm, již vypracovaný postup zrušili. O návrat k
diskriminačnímu jednání se zasloužil především Josef Dobeš, ministr školství v
Nečasovu kabinetu.

V červnu 2011 vyzval k prosazení konkrétních opatření premiéra Petra Nečase
na osobní schůzce zakladatel Nadace OSF a sítě Open Society Foundations,
americký filantrop George Soros. Tato opatření by měla zahrnovat například
vytvoření systému podpory běžných základních škol, aby do tříd byly schopny
začleňovat všechny děti, i ty se speciálními vzdělávacími potřebami (inkluzívní
vzdělávání) a převedení stávajících žáků praktických škol do škol běžných.

Ke konání vyzvala ten samý rok ministerstvo školství i

Koalice Společně do školy vyzývá. "Ani čtyři roky od rozsudku ČR nedostála
svým závazkům. Jak zmiňuje zpráva UIV z roku 2009, Tematická zpráva ČŠI z března
2010 a zpráva komisaře pro lidská práva Rady Evropy Thommase Hammarbergera z
listopadu 2010, diskriminace dětí v přístupu ke vzdělávání neustále pokračuje,"
napsala koalice ve svém tiskovém prohlášení.

„Ministerstvo školství a vláda musejí pochopit, že posílání romských dětí do
praktických škol je zásadní problém, neboť podřadné vzdělání předurčuje jejich
budoucnost a žene je do sociálního vyloučení. Inkluzívní vzdělávání může přispět
ke snížení počtu lidí těžko uplatnitelných na trhu práce, a tím pádem i počtu
lidí závislých na sociálních dávkách. Lepší integrace také vede k většímu
sociálnímu klidu,“

uvedl ředitel Nadace Open Society Fund Praha Robert Basch v listopadu 2012.

K současnému stavu diskriminace romských žáků zařazováním do praktických škol připravujeme další článek.