Ti za mladými a hlučnými

Neonacismus vážně poškozuje duševní zdraví. Požádejte svého lékaře o pomoc
při odvykání. Samolepky s tímto sloganem letos před prvomájovým pochodem
ultrapravice zaplavily brněnské ulice. Do povědomí řady Brňanů se jejich sdělení
hluboko zařízlo, protože k neonacismu sympatie nepociťují a s takovým
doporučením lékařské pomoci si tudíž nevědí rady. Ultrapravicova mládež, která
se zmocnila odkazu 1. máje a jíž byly tyto slogany především určeny, se nad
uvedeným doporučením naopak asi moc nezamyslí. Její většina je přece duševně
nastavena přímo obráceně:
Sebeprezentace v televizi, agresivní symboly a stmelovací rituály a další
neonacistické aktivity pro její psychiku představují naopak vydatnou vzpruhu,
duševní zdraví si tím posiluje. Svoje akce prožívá jako směs atraktivního
sportu, náboženství a seberealizace ve jménu „vyšších hodnot“. Dodávají jí
adrenalin a pocit převahy, který by jinak v životě hledala a dosahovala mnohem
hůř. Jednoduché moralizující odsudky neonacistů, jejich zesměšňování a kritika,
stejně tak i ostrý policejní postup a poměrně drakonické tresty (házení
zápalných lahví ovšem převzali „hnědí“ od krajní levice) znamenají na jednu
stranu vítanou změnu oproti letité netečnosti české společnosti a úřadů vůči
krajní pravici a vytěsňují ji mimo „slušné lidi“. Na druhou stranu z těchto lidí
dělají jakoby jakési zrůdy z jiné planety, cizorodý organismus, kterému nemůžeme
rozumět.
Oni však nestojí mimo naši společnost, vyrůstají z ní. Ve svém každodenním
životě nezakoušejí úspěch, ocenění, jejich profese, rodina nebo okolí nejsou
něčím v pořádku. Jako jedinci by si připadali bezvýznamní a utopení v chaosu
společnosti orientované na tvrdý a rychlý výkon.
Řadovým členům tohoto hnutí, které nelze nějak definitivně zrušit či zakázat, by
měla nabídnout jiný, normální, neagresivní způsob seberealizace a ukotvení
škola, zaměstnavatel, jejich okolí a rodina. Starší potenciální voliče by od
českého neonacismu dokázaly odrazovat informace o těsném spojenectví českých „nazis“
s německými, tedy s pohrobky pachatelů válečných zločinů spáchaných na Češích,
jimž se žádná „cikánská kriminalita“ nikdy nevyrovná. Proti vedení neonacistů by
se daly využívat argumenty i v tom smyslu, že provokují mladší řadové členy
hnutí k násilným činům, pokud jsou však pachatelé dopadeni, pak je hážou přes
palubu a dělají, že je neznají. Odradit některé potenciální sympatizanty od
strany „pořádku a tradičních hodnot“ by pomohlo pokračující zveřejňování
životopisů některých lidí s kriminálním profilem. Bez zajímavosti nejspíš nebude
ani vztah dosud svobodného bezdětného vůdce „nazis“ Tomáše Vandase k ženám.
Nezaškodilo by využít spory mezi těmi, kteří považují za větší nebezpečí Židy a
jako spojence jsou ochotní využít i muslimy, a těmi, jenž naopak kvůli „islámské
hrozbě“ začínají „brát na milost“ a navštěvovat Izrael.
Především by však ti odpudiví, kteří pochodují na 1. máje vždy s randálem,
neměli zakrýt výhled na ty uhlazené. Ti do struktur prorůstají pomalu, nabízejí
zředěnou verzi něčeho podobného a jmenují se Janáčková, Řápková nebo kdysi Čunek.