Talentovaný muzikant Robin Kandráč: Soutěže jsem nikdy moc neřešil. Přišel jsem, zahrál a byl v pohodě

Ještě jako žák Základní umělecké školy Alfréda Radoka ve Valašském Meziříčí se úspěšně účastnil mezinárodních hudebních soutěží a koncertoval se známou zpěvačkou Idou Kelarovou. Letos nastoupil na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě – na obor trubka. O dětství v muzikantské rodině nebo o snech a cílech talentovaného hudebníka jsme si pro server Romea.cz povídali s patnáctiletým ROBINEM KANDRÁČEM.

Robine, proč zrovna trubka?

Původně jsem chtěl hrát na klavír. Ale když jsem se šel s rodiči přihlásit na základní uměleckou školu, bylo na klavíru už plno. Také bychom museli mít doma klavír na cvičení, a to jsme zrovna neměli. Už jsme byli skoro na odchodu, když nám paní učitelka řekla, že zrovna přijali nového trumpetistu a jestli bych to nechtěl zatím zkusit. Řekl jsem si, proč ne a už za týden se mi to zalíbilo natolik, že jsem už trubku nedal z ruky. Hned první rok mě pan učitel přihlásil do soutěže – a já jsem ji vyhrál.

Na klavír nakonec ale hraješ taky, kromě toho ještě na kytaru a baskytaru. Co pro tebe hudba v životě znamená?

Hudba je pro mě vším a život bez ní si nedovedu představit. Už odmala jsem chodil na zkoušky kapely, ve které hrál můj tatínek Ivan Kandráč, skvělý muzikant. To on mě k hudbě přivedl a moc rád vzpomínám na dětství – s tátou a sestrou Ivankou jsme hrávali na různých akcích a koncertech. Skládali jsme i své vlastní písničky. Zrovna nedávno jsme složili také jednu k strýcově svatbě. O Vánocích zas celá rodina hraje a zpívá koledy a romské písně.

Tvůj tatínek Ivan hrál a spolupracoval i s Idou Kelarovou. Jak na hraní s ní vzpomínáš ty?

Tatínek nás na společné vystupování s tetou Idou vždycky pečlivě připravoval. Učil nás, jak se máme chovat a tvářit na podiu a cvičil s námi písničky, které jsme s ní zpívali, abychom na koncertech nedělali ostudu. Na každý koncert nás doprovázel. Teta Ida je člověk s velkým srdcem. Za to, co všechno dělá pro děti, si jí moc vážím. S tatínkem se znají už dlouho.

Máš za sebou spoustu koncertů, soutěží – a mnoho úspěchů. Co je pro tebe ten největší?

Největší úspěch je pro mě to, že jsem byl přijat na konzervatoř a mohu studovat, co mě baví. Přijímačky byly dost těžké, největší strach jsem měl z teorie. Nakonec jsem to ale úspěšně zvládl a měl jsem ze všeho plný počet. Letos jsem se třeba také účastnil celostátní soutěže v Kroměříži, kde jsem vyhrál první místo ve své kategorii a stal jsem se i absolutním vítězem celé soutěže. Na mezinárodní soutěži v Liberci a Brně jsem byl druhý. Soutěže jsem ale nikdy moc neřešil, prostě jsem tam šel, zahrál a byl v pohodě. Zato rodiče se stresovali.

Kde se vidíš za pár let? Kam bys to chtěl jako muzikant dotáhnout?

Chtěl bych úspěšně absolvovat konzervatoř a potom třeba učit na základní umělecké škole nebo někde na konzervatoři. Také bych strašně rád hrál někde na luxusní lodi s nějakou moc dobrou jazzovou kapelou.

Máš nějaký hudební vzor, který tě inspiruje?

Určitě. Mým vzorem je pro mě táta. Věnuje se hudbě od mala a všechno, co jsem dokázal, je také díky němu. Vždycky, když něco se sourozenci potřebujeme, táta je tu pro nás. Naučil mě toho hodně a moc si ho vážím. Chtěl bych být jednou stejně dobrým tátou jako je on. Také jsem měl výborného pana učitele – Aleše Kučeru. I jemu jsem vděčný za to, co mě naučil.

Kde momentálně vystupuješ?

V jazzovém orchestru základní umělecké školy. Zpívá tam i sestra Ivana a bratranec David hraje na saxofon. Pak ještě ve dvou kapelách – v jedné z nich, jmenuje se J.K Junior Kandráči – s námi hraje i tatínek. A také ve sboru, který tatínek vede na základní škole Masarykova. Jezdíváme na různé koncerty a máme docela úspěch. Moc mě to baví.

Sestra Ivanka se tedy věnuje zpěvu – a zároveň se učí na pekařku. Čemu myslíš, že dá v budoucnosti přednost?

Chtěla by se stát profesionální zpěvačkou. V letech 2011 – 2014 byla absolutním vítězem Zlínského kraje ve zpěvu. Zpívá asi od deseti let. Asi tři roky hrála na housle, ale přestalo ji to bavit a rozhodla se pro zpívání.