Svědectví hrůzy: Příběhy Romů vězněných v koncentračním táboře v Letech u Písku
Otevřením výstavy v Hodoníně u Kunštátu na Blanensku, která se věnuje příběhům Romů a Sintů vězněných v koncentračním táboře, si v pátek brněnské Muzeum romské kultury připomnělo Památný den romského holokaustu. Ten je spjatý s tragickou nocí z 2. na 3. srpna 1944, kdy byl zlikvidován takzvaný cikánský rodinný tábor v Osvětimi-Březince. Z českých Romů přežilo druhou světovou válku méně než 600, uvádí muzeum. Bylo vyvražděno až 90 procent předválečné romské populace, část společnosti o tom přitom vůbec neví, řekla ČTK ředitelka organizace Jana Horváthová.
“Je důležité si tento den připomínat, protože ačkoliv mnoho vzdělaných o tom ví, část veřejnosti ne. Často jsou to lidé, kteří mají negativní vztah k této menšině, a nechtějí vědět nebo nepřijali to, co se za války s našimi i světovými Romy a Sinty stalo. Že byli objektem genocidy a 90 procent původních historických Romů a Sintů bylo vyvražděno. Dnes v Česku žijí převážně Romové, kteří sem přišli po válce ze Slovenska,” uvedla Horváthová.
Jejich tragické osudy byly zamlčované už po válce. “Sami Romové nesdíleli své příběhy. Bylo to pro ně bolestné a také byli zraněni tím, co jim společnost udělala. Vrátili se z táborů a jejich závěr byl, že je romský původ potřeba skrývat, mysleli si to mnohem víc než před tím. Mnozí vychovávali své potomky v neznalosti původu, aby je uchránili od těchto věcí. A ani veřejnost nestála o jejich příběhy. Nepřistupovala k nim vlídně,” poznamenala ředitelka. Přičinil se o to také komunistický režim. “Nastoupil cestu státem řízené asimilace, do které vůbec nepatřilo připomínání si společné identity, kultury a historie,” dodala.
Situace se změnila po revoluci, avšak ani tehdy to nebyl jednoduchý proces. “V roce 1991 jsme založili muzeum a chtěli sbírat příběhy. Bylo ale velmi těžké pamětníky a přímé účastníky perzekuce přesvědčit o tom, že je důležité své příběhy vyprávět. Řekla bych, že alespoň polovina nás odmítla. Báli se i toho, že zveřejnění původu může ohrozit třeba kariéru jejich potomků,” připomněla Horváthová.
Několik příběhů, které muzeum postupem let shromáždilo, jsou součástí v pátek otevřené výstavy s názvem “Příběhy přeživších. Lety u Písku jako místo paměti holokaustu Romů a Sintů”.
“Autorský tým se rozhodl vyhnout nemilosrdné řeči čísel, přehledu vývoje rasistických nařízení i fotografiím zbídačených lidí, pořízených jejich mučiteli. Pozornost jsme namísto toho zaměřili na lidskou dimenzi této historie. Chceme představit tváře a příběhy lidí, kteří byli kvůli svému původu internováni v tzv. cikánském táboře a měli být zavražděni jako většina jejich přátel a příbuzných, ale kteří navzdory všemu přežili,“ uvedl kurátor výstavy Jiří Smlsal.
Výstava představuje konkrétní lidské osudy šesti vězňů z koncentračního tábora v Letech u Písku. “Díky Boženě Růžičkové, Zilli Schmidt, Boženě Pflegerové, Antonínu Studenému, Josefu Lagrynovi a Josefu Serinkovi má návštěvník výstavy možnost nahlédnout rozmanitost romské zkušenosti a rozdílnost životních osudů lidí, kteří byli označeni za „cikány“, a stali se tak obětí nacistického rasového pronásledování,” doplnila mluvčí muzea Karolina Spielmannová.
Každá z portrétovaných osob je divákům přiblížena pomocí autentických rodinných fotografií a audiozáznamů vzpomínek. Ty zahrnují ukázky z vlastních memoárů, poválečného soudního svědectví nebo rozhovorů s historiky. Vůbec poprvé jsou veřejnosti představeny ukázky vzácně dochovaných osobních předmětů spojených s přeživšími, například bude představen originál deníku Josefa Serinka. V Hodoníně zůstane výstava do konce října.
V protektorátu Čechy a Morava byla drtivá většina Romů shromážděna v táborech v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu. Odtud byli deportováni do nacistického vyhlazovacího tábora Březinka na území dnešního Polska, kterým postupně prošlo zhruba 22.000 evropských Romů. V létě 1944 byl tábor po odsunu práceschopných vězňů zlikvidován. Za jedinou noc ze 2. na 3. srpna bylo v plynový komorách zavražděno několik tisíc lidí.
Na jaře otevřelo muzeum po dlouholetých snahách v Letech památník. Podle Horváthové je o něj velký zájem, a to i mezi lidmi ze zahraničí. Muzeum naráží na to, že nestačí personální kapacity stejně jako peníze na správu. O případné změně chce jednat se svým zřizovatelem, ministerstvem kultury.
