Strach v ostravské Bedřišce

Romská rodina z ostravské sociálně vyloučené lokality Bedřiška na noc ze
soboty na neděli z 13. na 14. března jen tak nezapomene. Mezi půl čtvrtou a
čtvrtou hodinou ranní vlétla do okna domu zápalná lahev. Do pokoje, v němž spala
čtrnáctiletá dívka. Lahev prolétla kolem její hlavy na stůl, od něhož se
odrazila a spadla na koberec. Ta rána dívku probudila. Naštěstí. Podařilo se jí
totiž hořící lahev (respektive vyčnívající knot z ní) uhasit. Molotovův koktejl
se naštěstí nerozbil, jinak by hořlavina prvního stupně způsobila rozsáhlé
škody. V domě v tu chvíli spalo osm lidí. Nejen napadený dům, ale většina obydlí
v této kolonii je ze dřeva. Lze se jen domýšlet, co by se mohlo stát, kdyby
lahev „bouchla“. Závažnost činu, ať už je pachatelem kdokoliv, nás přinutila
stáhnout v den uzávěrky tohoto čísla jinou reportáž a nahradit ji touto.

O incidentu se začalo hovořit až v pondělí 15. 3. Ostravští policisté svolali
tiskovou konferenci, sešli se také společně s představiteli magistrátu s
romskými neziskovými organizacemi, které zajišťují v rámci svých projektu na
Bedřišce policejní a zdravotní asistenci. Právě tito Romové pracující zejména v
občanském sdružení Vzájemné soužití jim mají pomoci uklidnit situaci, místní
muži totiž chtěli na obranu svých rodin hlídkovat a vytvořit domobrany. Nakonec
od svého záměru zatím ustoupili. Kolonií projíždějí policejní hlídky, ale Romové
by ocenili jejich větší četnost. Všichni se bojí, srovnání s tragickou událostí
z dubna minulého roku se nabízí zejména způsobem napadení. Zápalná lahev ve
Vítkově totiž málem připravila o život dvouletou holčičku, která následně
podstoupila a ještě podstoupí řadu operací, aby celý život stejně žila s
fyzickým i psychickým poznamenáním z útoku té noci. Případ, jehož největší obětí
se stala právě dvouletá Natálka, otřásl celou společností. Eventuální podobnost
napadá nejen ty, kteří v Bedřišce žijí, ale i novináře, politology, snad i
policisty. I když ti v prvních dnech rasový podtext striktně nepřipouštěli:
„Zatím nemáme žádné důkazy o tom, že by to byl rasový podtext, věc řešíme jako
obecné ohrožení,“ prohlašovali na tiskové konferenci ředitel ostravské policie
Tomáš Lansfeld shodně se šéfem ostravských kriminalistů Radovanem Vojtou. K
jejich verzi se přikláněl i Kumar Vishwanathan, který nám řekl: „Nepovažuji se
za žádného odborníka, od toho je policie, ale jenom vycházím z toho, že mi
přijde velmi neobvyklé, aby si útočníci vybrali dům stojící přímo uprostřed
lokality. Jestli se na to podívám zvenčí, tipoval bych, že si útočníci vyberou
spíš dům někde na okraji osady Bedřišky. Já nesmím moc spekulovat, ale všechno
je možné. Neznamená to, že vylučuji, že se nemůže jednat o útok radikálních
extremistů. Řídím se teď ale pouze svými pocity. Možná se mýlím a doufám, že to
policie vyřeší. Lokalita je různorodá, není pevná, uvnitř se objevuje velké
napětí. Vznikla před patnácti lety uměle, kvůli tehdejší politice městského
obvodu. A to je velmi nešťastný způsob řešení bytové otázky. Bydlí tu lidé jak
sociálně slabí, tak pracující. Způsob jednání vedení města tyto lidi spíše
separuje a obyvatelé nechtějí přijmout jakoukoliv pomoc zvenčí. Proto já osobně
vidím útok jako vyostření napětí uvnitř lokality a bohužel se napadená rodina v
tomto případě stala jakýmsi terčem. Víc k tomu nemohu říct,“ myslí si Kumar
Vishwanathan. Právě on se později stane terčem pozornosti Liany Janáčkové,
senátorky a starostky ostravské části Mariánské Hory a Hulváky. Za to, že v
rozhovoru pro časopis Týden kritizuje její praktiky. Paní senátorka, která
proslula mnoha hrubými výroky na adresu romské komunity, vydává ofi ciální
prohlášení, které rozesílá mnoha médiím, včetně nás. V prohlášení i ona
pochybuje o rasově motivovaném pozadí útoku,což není zdaleka to nejpalčivější.
Především zveřejňuje osobní detaily života rodiny, která v této cause se
zápalnou lahví je přece tou napadenou. A i kdyby měla nakrásně dluhy, jak
naznačuje paní senátorka, není to žádná omluva pro to, aby jim někdo v ranních
hodinách házel do domu zápalnou lahev s nebezpečnou hořlavinou. Zvláštní, jak,
jedná-li se o oběťi nějakého násilí z řad Romů, musí se vždy spekulovat o jejich
bezúhonnosti, dokázat, že nikdy nikomu nic nedlužili, myjí své děti. Trochu
absurdní. Takových detailů se o pachatelích těchto útoků dozvíte málokdy.

Ministr pro lidská práva Michael Kocáb, což se od něj koneckonců očekávalo, ve
svém prohlášení ihned po útoku rasový podtext případu nevylučoval: „Na základě
zkušenosti z Vítkova nelze vyloučit etnicky zabarvený útok. Samotný fakt, že
někdo vhazuje zápalné láhve do domů, kde spí lidé, je naprosto odporný a
odsouzeníhodný. Velmi vítám jak iniciativu policie, tak neziskových organizací,
které na místo vyslaly své pracovníky, aby v místě pomáhali uklidnit situaci.
Budu se celému případu intenzivně věnovat, stejně tak, jak jsem se věnoval a
věnuji případu ve Vítkově. Nesmíme dát v žádném případě nikomu možnost myslet
si, že takovéto činy nebudou společensky zcela odsouzeny a policií důkladně
prošetřeny. Hovořil jsem s náměstkem ministra vnitra Komorousem a ministrem
Pecinou, který mě ubezpečil, že udělá vše pro to, aby se celá věc vyřešila, a to
co nejdříve,“ zdůraznil Kocáb. Jeho reakce pochopitelně byla očekávaná na
základě jeho předchozích aktivit a vyjádření a také z titulu jeho funkce, ovšem
případ odsoudil i premiér Jan Fischer. V televizi tento způsob zhodnotil slovy:
„Je to nepřijatelné, otřesné, šílené.“ Díky osobnosti současného premiéra i
práci novinářů, kteří začínají nejvyšší politiky stále častěji v takových
případech podrobovat dotazům a nutit tak k vyjádření, se stává normou, že
podobné činy odsuzuje jeden z nejvýše postavených mužů v zemi. A to je v
souvislosti s praxí minulou potěšující politická zodpovědnost a korektnost.
Mimochodem i současný ministr vnitra Martin Pecina rozhodně zaujímá k takovýmto
případům na rozdíl od svého předchůdce Ivana Langera mnohem jasnější přístup.

S první zásadní informací přišel již na tiskové konferenci jeden z ostravských
novinářů. Zeptal se přítomných policistů, jak hodnotí zprávy některých svědků,
že kolonií Bedřiška projíždělo bílé auto s tmavými skly. Policisté o tomto faktu
do té doby nevěděli. Stejně jako o další informaci, kterou jako první zveřejnila
reportérka Čro Radiožurnál Andrea Čánová. Přinesla rozhovor s mužem, ne Romem,
který tvrdil, že se v minulosti přímo něj a dalších lidí vyptávali příznivci
extremistů, jak se jim, starousedlíkům, s Romy žije. Novinářka o svědectví
okamžitě informovala ostravské policisty. O tomto muži dle slov šéfa
kriminalistů Radovana Vojty nejdříve nevěděli. Jeho svědectví však prověří a
není vyloučeno, že může být čin překvalifikován. Vojta byl však opatrný a
upozorňoval na to, že svědectví tohoto muže ještě nic nedokazuje. Odmítal také
tvrzení Markuse Papeho, publicisty a zmocněnce rodiny Natálky z Vítkova. Ten si
myslí, že případ mělo ihned převzít oddělení vražd na krajském zastupitelství
policie a ne místní okresní kriminálka. A také měla podle něj útok hned šetřit
jako pokus o vraždu. Podle Papeho se z případu ve Vítkově stále nepoučilo ani
ministerstvo vnitra, ani policejní prezídium a pokračují v bagatelizaci
podobných případů „To hlavní,co chybí, je jednoduchý pokyn policejního
prezidenta, že každý žhářský útok na obydlí lidí bude hned klasifi kován jako
pokus o vraždu, tím se umožní nasazení potřebného špičkového personálu, techniky
a prostředků k úspěšnému vypátrání pachatelů.“ Pokud tomu tak nebude, přibude
podle německého publicisty a aktivisty dlouhodobě žijícího v ČR takových
tragických činů a určití lidé nabudou ještě výraznějšího pocitu, že pro ně v
tomto státě není místo. „Česká republika pomalu, ale jistě získává v zahraničí
pověst země zápalných lahví,“ řekl pro náš server www.romea.cz. Není podle něj
možné, aby musel být někdo upálen nebo zásadním způsobem popálený, aby policie
adekvátně konala. Policie však tvrdí, že postupuje, jak má. Případ ohlásila i
Bezpečnostní a informační službě. Později ale případ předá kraji a také jej
překvalifikuje na pokus vraždy.

O tom, zda se o něj zajímá nebo v budoucnosti na základě zjištěných důkazů
zajímat bude ministerstvo vnitra, konkrétně odbor bezpečnostní politiky, jsme
hovořili s právníkem tohoto odboru Karlem Bačkovským, spoluautorem podkladů pro
vládní návrh rozpustit krajně pravicovou Dělnickou stranu. Zajímalo nás, zda se
odbor zajímá o případy tohoto charakteru, tedy ty, kdy dojde k napadení romských
obydlí zápalnou lahví. A podobných případů, většinou neodhalených, na rozdíl od
Vítkova však naštěstí s ne tragickými důsledky, zažila ČR již několik – viz
tabulka. „My se zajímáme o kauzy s rasovým podtextem, nikoliv obecně o ty, kde
dojde k napadení zápalnou lahví. V momentě, kdy by se takové případy množily a
byl u nich doložen rasový podtext, začne nás to zajímat jako nepřípustný model.
A také se snažíme nevkládat se do kauz od počátku, kdy se teprve rozbíhají,
protože je nechceme ohrozit nálepkou „politických“ případů. Vydali jsme však
pokyn, díky němuž by se měly jisté případy, nasvědčuje-li důkazní materiál tomu,
že jde o rasový podtext, dostat do pravých rukou. K případu „Bedřiška“ se zatím
nechce vyjadřovat, jako řada jiných. Pravda ale je, že nejde jen o to, jak je
případ kvalifi kován, ale rovněž o verbální projev zainteresovaných stran, v
tomto případě policistů. V momentě, kdy zazní na tiskové konferenci z jejich úst
podivné narážky na to, o jakou jde lokalitu, napadne vás, že i někteří policisté
by zasluhovali nejen mediální výcvik, ale také poučení o tom, jak se korektně
vyjadřovat a jaký dopad mají jejich slova na veřejné mínění.

Samozřejmě, že v tuto chvíli (tedy alespoň v okamžik, kdy píšeme tuto reportáž)
není jisté, kdo za činem stojí. Je ale jasné, že pachatel či pachatelé, ať je to
již kdokoliv, jsou nebezpeční a zasluhují potrestat. A že pokud by nestálo při
napadené rodině štěstí a zejména pohotovost jejich čtrnáctileté dcery, mohli
bychom dnes lamentovat nad dalším velkým neštěstím. To, že se tito napadení lidé
i jejich sousedé bojí, je logické. Označovat jejich chování na tiskové
konferenci za hysterické, je neprofesionální. Policisté jsou tu od toho, aby nás
chránili. Nepochybujeme o tom, že se o to ti ostravští snaží,ale některé výroky
by měli příště lépe promyslet. Mimochodem, jsme fascinovaní, jakkoliv uznáváme,
že za činem může stát kdokoliv, rychlým příklonem nebo spíše odklonem od jedné z
možných variant a sice, že šlo o rasový podtext. Řekne-li někdo, že zatím „nic
nenasvědčuje tomu, že by šlo o rasový podtext“ a současně ale neuvede ani jeden
důkaz, který by tuto možnost vylučoval, moc profesionálně nepůsobí. Jde-li o
podobné kauzy, musí být společnost obezřetná, kromě možných tragických důsledků
totiž nesou další rizika…. Eskalace napětí ze strany napadané skupiny lidí,
napodobování podobných případů, ztěžují bezesporu i naše jednání o zrušení
kanadských víz atd.

Hrozí v budoucnosti v sociálně vyloučených lokalitách, k nimž ostravská Bedřiška
patří, vyšší riziko podobných případů? Někteří odborníci se domnívají, že ano, a
dlouhodobě na to upozorňují. Koneckonců jistá komunikace v tomto směru probíhala
– zatím spíše obecně – také mezi aparátem ministra Kocába a ministerstvem
vnitra. Zeptali jsme se také Martina Šimáčka, ředitele Agentury pro sociální
začleňování, ačkoliv si uvědomujeme, že Bedřiška nepatří mezi vybrané lokality,
v nichž agentura působí, na to, zda uvažují o vytvoření jakéhosi modelu, který v
podobných případech bude navigovat lokální pracovníky i obyvatele sociálně
vyloučených lokalit, co dělat. Martin Šimáček nám řekl: „My jsme dostali
informaci od lokální konzultantky, pracující poblíž, velmi rychle. Měli jsme ji
ve stejnou chvíli, vlastně o chvíli dříve, než byla zveřejněna. Pro tyhle
případy nemáme zatím vypracované žádné pokyny. Vůči jiným aktivitám extremistů –
například ohlášeným pochodům, demonstracím – ano. Na základě události v Přerově
z minulého roku jsme vypracovali metodiku, v níž nabízíme podporu nejen našim
lokálním pracovníkům, ale také městům. Můžeme například zajistit experta, který
posoudí oprávněnost žádosti, poradí, jak reagovat atd. Této naší nabídky v
minulosti využily například Přerov, Jihlava, naopak ji nevyužil Litvínov. Pokud
jde o žhářské útoky, nic podobného zatím nemáme. Čekáme teď na poradu s
ministrem, na níž je nutné rozhodnout, zda se máme k podobným případům, které už
jdou trochu za rámec činnosti Agentury, vyjadřovat, zabývat se jimi. Jsme z toho
rozpačití, toto jsou bezesporu jedny z nejhorších věcí, Agentura na to musí
reagovat, i když to jde opravdu za rámec její činnosti. O stanovení případného
standardu ale musím hovořit nejdříve s ministrem Michaelem Kocábem, také jde o
rozdělení působnosti mezi ministrem, Agenturou a Radou pro romské záležitosti a
jejím sekretariátem. Víc se k tomu zatím nemůžu vyjádřit“. My také ne, budeme
kauzu ale sledovat a aktuální informace přinášet na
www.romea.cz